20.4.2017
Každý majitel psa si pamatuje ten okamžik, kdy poprvé spatřil v houfu štěňat svého posléze životního psího partnera. Někdo to zažije mnohokrát, pro někoho je to jen jednou. Jedním z faktorů, určujících úspěšnost budoucího soužití psa a člověka, je také tento prvotní výběr. Vy rozhodnete, jak odpovíte, když se Vás chovatel zeptá tou klíčovou otázkou „Tak které se Vám líbí?“ A právě těm, které tento důležitý krok čeká, je určen tento článek.
Chovatel
Výběru štěněte předchází vždy výběr chovatele. Tento krok osobně považuji za důležitější než to, které štěně si pak u „svého“ chovatele vyberete. Protože pokud zvolíte dobře, ideální chovatel Vám pak správně poradí a mezi jeho štěňaty s největší pravděpodobností nemůžete sáhnout vedle. Každé plemeno má svého poradce chovu. To je člověk, který ví o plánovaných krytích a také o již narozených štěňatech. Může Vám dát tip na chovatele. Než začnete pátrat po inzerátech, doporučuji kontaktovat právě poradce chovu. Pokud jste si vybrali početnější plemeno, neváhejte domluvit se na schůzce s více chovateli. Ideální chovatel není ten, který se snaží zbavit štěňat co nejdříve za co nejvyšší cenu, ale ten, který pro svá štěňata hledá co nejlepší domovy. Je proto ochoten se kandidátům na budoucí majitele svých štěňat věnovat a odpovídat na všechny dotazy. Těm nezkušeným pak podle toho, co od svého psa očekávají a jaké podmínky k životu mu mohou poskytnout, poradí, které štěně by se k nim nejvíce hodilo. Zkušený chovatel totiž na základě několikatýdenního pozorování narozených štěňat a na základě znalosti povahových rysů jejich rodičů (a obecně plemene) dokáže odhadnout budoucí povahu svých svěřenců. Může pak tedy k příchozímu zájemci o psa přiřadit správné štěně. Těm s chovatelskými ambicemi doporučí nadějnou fenu, naopak těm, kdo chtějí pejska spíše pro radost, ukáže na štěně, které třeba exteriérově nevyhovuje výstavním požadavkům. Starším manželům předá štěně s klidnější povahou, naopak sportovně založenému mladíkovi pejska s ďáblem v těle. Vidí-li chovatel, že je štěně vyloženě dominantní typ, určitě jej nedoporučí člověku, který nikdy psa neměl a pro něhož by mohlo být obtížné si s takovou povahou poradit. Shrnutí tohoto odstavce je jasné. I když se Vám třeba některé štěně líbí víc než ostatní, ale chovatel Vám ho z nějakého důvodu nedoporučí, rozhodně dejte na jeho radu. Na to, jak pejsek vypadá a že ten Vámi vybraný měl flek na hlavě, který se Vám líbil, na to nedejte. Za pár dní si na to původní štěně ani nevzpomenete a těch mnoho krásných a radostných let, které Vás s novým psem čekají, za nějaký ústupek udělaný na základě rady profesionála určitě stojí.
Chovatel a ještě jednou chovatel
Další kapitolou jsou návštěvy štěňat během odchovu a předání štěněte. Jednou ze známek ideálního chovatele je to, že Vám nebude bránit v návštěvách vrhu. Většinou je možné štěňata poprvé vidět přibližně ve věku tří týdnů. Tam ještě žádný výběr neprobíhá, spíše se jedná o seznámení chovatele se zájemci. Rozhodně doporučuji alespoň jednu návštěvu před odběrem štěněte, a to i když je sídlo chovatele daleko od bydliště majitelů. Důvodem je předcházení možnému rozčarování na obou stranách. Zájemci se může chovatel, který se po telefonu zdál skvělý, nelíbit a chovatel si může vyčítat předání již zamluveného štěněte do rukou člověka, který se mu z jakéhokoli důvodu nezamlouvá. Předchozí osobní setkání tyto možnosti eliminuje. Nakonec pes je společníkem na mnoho let a tak je jedna cesta za chovatelem navíc opravdu malou daní za spokojenost. Pokud Vám chovatel říká, že jezdit nemáte, že to není třeba a že byste mohli štěňata něčím nakazit, najděte si jiného. Stejně tak je velmi důležité místo předání štěněte. Nikdy si neberte štěně od nikoho, kdo Vám říká, že Vám ho přiveze a předá třeba na parkovišti. Je velmi důležité z výše uvedených důvodů navštívit domov chovatele, vidět podmínky, v nichž jsou štěňata odchovávána, vidět jejich mámu, někdy i tátu.
Holka nebo kluk?
Toto je první rozhodnutí, které by mělo být učiněno. Každé pohlaví má totiž své výhody a nevýhody. Fena bývá v dospělosti mírnější, ovladatelnější a klidnější. Pokud máte chovatelské ambice, je to Vaše volba. Počítejte ale s tím, že dvakrát ročně hárá a během tohoto období potřebuje zvláštní pozornost a zacházení. Nekastrovaná fena může mít problémy s pohlavním aparátem – záněty dělohy, nádory na mléčných žlázách apod. Pes bude většinou dominantnější a větší než fena. V době, kdy hárají feny, s ním nebude k vydržení. Nekastrovaný pes může mít v dospělosti problémy s prostatou nebo varlaty. Obecně lze říci, že kastrací se do budoucna mnoho problémů u obou plemen vyřeší. Pokud neplánujete chov, je vhodné o ní uvažovat.
Věk
Ideální věk pro předání štěněte do nového domova je dle mého názoru 7 týdnů, ani dříve, ani později. Je to přesně ta doba, kdy je připravené odejít od mámy a seznamovat se s novým světem. Poznávat nové věci, prostředí, učit se správným hygienickým návykům a hlavně seznamovat se s jinými psy a lidmi – tedy procházet socializací. Pokud tuto dobu mineme a štěně dál zůstává s mámou či sourozenci, bude později obtížné ho implementovat do nových podmínek. Bude stále hůře snášet to, na co je v 7 týdnech perfektně připraveno. Zejména socializace a nácvik hygienických návyků se mohou stát pro nového majitele později problémem. Nicméně uchazeči o štěně se zejména v případě malého či trpasličího plemene mohou setkat s tím, že chovatel bude chtít štěně předat později, ve věku 8 až 10 týdnů. V tom případě je ale třeba důsledně dbát na dodržení intervalů mezi vakcinacemi ještě u chovatele, o důvodech bude o tom zmínka dále.
Štěně
Tak chovatele už máme, stojíme před ohrádkou nebo v místnosti se štěňaty a přichází ona klíčová otázka „Tak které se Vám líbí?“. Je důležité zůstat alespoň čtvrt, půl hodiny nebo déle a pozorovat chování štěňat. Domluvte se s chovatelem na takovém čase návštěvy, kdy nebudou pejsci právě spát po vydatném jídle. Štěňata a fena mají svůj rytmus a chovatel by měl být schopen správně naplánovat čas návštěvy. Nejprve se někde pohodlně usaďte a pozorujte hemžení štěňat. To Vám pomůže se v nich alespoň trochu zorientovat. První moje rada zní – nenechte štěně, aby si vybralo Vás, vybírejte Vy. Neberte si štěně, které k Vám první přiběhne a začne Vám okusovat botu. Takže když myslíte, že máte aspoň malé povědomí v tom, které je které, hvízdněte. Nebo tleskněte, udělejte cokoli, co štěňata vyruší z jejich konání. Všimněte si, co se stane – vrh se pak rozdělí na tři skupiny. Ta první budou psi, kteří začnou couvat a utíkat. To jsou jedinci bojácní a lekaví. Budou potřebovat ve výchově spoustu lásky a trpělivosti. Hodí se k člověku mírnému a klidnému, naprosto se nehodí k výbušnému cholerikovi nebo do rodiny s malými dětmi. Ve druhé skupině budou štěňata, která zůstanou stát a rozhlíží se v očekávání věcí příštích. To jsou nejvyrovnanější typy, tzv. sanquinici. Mají zdravé sebevědomí, ale nebývají vůdci smečky. Ostatní štěňata se rozběhnou přímo ke zdroji zvuku, rozhodnuti se s ním vypořádat, ať je to co je to. To jsou budoucí vůdci smečky. Během jejich výchovy bude nutné vést je tak, aby majiteli nepřerostla přes hlavu. To také bude přesně to štěně, které se k Vám jako první bez váhání rozběhne. Tento malý návod nelze uplatnit stoprocentně a vždy, poslední slovo by měl mít chovatel. Když máte tedy tento „předvýběr“ za sebou, zeptejte se chovatele, zda si můžete vzít vybrané štěně stranou od ostatních, abyste mohli pozorovat, jak se chová mimo smečku. To se bude více podobat tomu, jak se pak bude chovat u Vás doma. Navíc Vám to umožní provést u štěněte amatérskou zdravotní prohlídku.
A čeho si při ní všímat?
Vybrané štěně by nemělo být příliš hubené ani tlusté, mělo by být kulaté právě akorát. Srovnejte ho vizuálně s ostatními. Prohlédněte si důkladně jeho oči, uši, zuby, nos, zadeček a u pejsků varlata. Oči a nos by měli být čisté, bez výtoku. Uši čisté, nezapáchající, bez tmavého sekretu uvnitř. Dásně a zuby čisté. V okolí konečníku by neměly být zbytky stolice. Srst by měla být lesklá a čistá, bez zarudlých nebo holých míst bez srsti. Štěně by nemělo kašlat nebo často kýchat. Mělo by klidně a bez namáhání dýchat. Může se občas podrbat, ale nemělo by to dělat neustále. Svědění by mohlo být příznakem přítomnosti vnějších parazitů nebo jiného onemocnění kůže. Pejskové by měli mít sestouplá varlata v šourku. Nechte chovatele, ať Vám je ukáže a zkuste je sami nahmatat. Varlátka mohou být také těsně před šourkem a masáží by mělo být možné je do šourku dostat. Pokud tomu tak není, může se jednat o kryptorchida.
Doklady
Při prodeji štěněte by měl mít chovatel připravenu kupní smlouvu. Dále by měl mít k dispozici očkovací průkaz nebo ideálně Europas, do nichž se zaznamenává očkování a odčervení. Štěně by mělo být v době předání minimálně jednou odčervené a mělo by mít za sebou, v šesti týdnech věku provedené, první očkování. Tyto údaje by měly být zaznamenány v průkazu. U štěňat s průkazem původu předává chovatel i ten. Plemenná kniha má ale na vystavení dokladů tři měsíce, tento doklad tedy nebývá k dispozici k datu předání psa.
Moje štěně má nějakou vadu
Může se stát, že majitel bude mít zájem o štěně, které bude mít nějakou zdravotní vadu. Ta sice nebude bránit předání štěněte, bude ale vyžadovat v budoucnu řešení. Takové řešení bude stát nového majitele peníze a čas. Do této skupiny patří například štěňata s pupeční kýlou nebo kryptorchidé. Většinou dostane majitel takové štěně se slevou. Vše ovšem záleží na tom, jak se spolu obě strany domluví. V případě pupeční kýly je chirurgický zákrok nutný v některých případech – kýla je velká a jedná se o fenu, která bude možná v budoucnu březí. Kryptorchidovi může varle po náležité péči a případné léčbě ještě sestoupnout. Pokud nesestoupí, je vhodné v budoucnu uvažovat o kastraci. Tato tématika je poměrně složitá a řešení možných problémů ovlivní také formulace v kupní smlouvě. Případné pozdější neshody už spadají spíše do gesce právníka a bývají předmětem občansko-právních sporů. Doporučuji proto vše s chovatelem předem probrat a domluvené zakotvit v kupní smlouvě.
Mám štěně doma a co dál?
Někteří chovatelé předávají se štěnětem i pytlík granulí, na něž bylo zvyklé u nich. Přesto se může stát, že stres, spojený se změnou domova, vyústí v průjem. To není nic vážného a během jednoho až dvou dnů obvykle odezní. Návštěvu Vašeho nového veterináře naplánujte asi po týdenním pobytu doma. Za prvé, štěně bude mít čas si zvyknout v novém domově a bude připraveno na další novinku – ordinaci. A druhým důvodem je přeočkování, na něž je čas právě za dva týdny po primovakcinaci u chovatele. Také se při této příležitosti na vše, co potřebujete vědět, lékaře vyptáte. Správný veterinář si pro tuto návštěvu, tedy první štěněčí, vyhradí dostatek času. Štěně důkladně prohlédne, poslechne srdce a plíce, naočkuje a pak obdaruje piškoty či jinými pamlsky. Mezitím co si s majitelem řekne vše potřebné, štěně se vzpamatuje z očkování, pohraje si se sestřičkou, dostane ještě pár piškotů a příště už si půjde beze strachu hlavně pro ty piškoty. Dodržování intervalů mezi vakcinacemi je vážným důvodem pro sedmitýdenní věkový limit při odběru. Pokud nedojde k přeočkování ve správnou dobu, je nutné celou očkovací sekvenci zahájit znovu. Nejen že to stojí zbytečné peníze, ale současně se oddálí doba, kdy se může štěně socializovat s dalšími jedinci svého druhu. Izolace je totiž nutná až do doby, než nastoupí imunita po posledním přeočkování, tedy obvykle asi týden po třetí vakcíně. Při dodržení všech termínů to v ideálním případě vychází na dvanáctý týden věku. Tedy při vakcinacích v šestém, osmém a desátém až jedenáctém týdnu. Výjimkou jsou ale psi a štěňata třeba kamarádů nebo příbuzných majitele, kteří mají všechna očkování v pořádku a jejichž zdravotní stav a povaha umožňuje kontakt s ještě nedoočkovaným štěnětem. S těmi je možno nového člena rodiny seznamovat již za týden po druhém očkování. Umožní to urychlit socializaci a zlepšit psychický vývoj štěněte.
Pes umí přinést do života člověka mnoho štěstí a krásných dní. Přeji proto všem, kdo si v tomto, pro pořízení pejska ideálním čase, udělali radost, šťastnou ruku při jeho výběru.
