2.10.2017
Když si neseme domů koťátko, těšíme se na krásné chvíle, které s ním strávíme a radost, kterou nám do života přinese. Během následujících let si života s kočičím přítelem užíváme a myšlenky na to, že vše hezké musí jednou skončit, si prostě nepřipouštíme. Ale čas běží, ukážou se první nemoci a začnou se objevovat příznaky stárnutí. A tu si začneme uvědomovat to, že naši zvířecí kamarádi mají život většinou kratší, než my sami, a začneme se bát.
Naše kočka stárne..
Mnoho starých, zraněných nebo jinak nemocných koček může žít plnohodnotný život jenom s trochou více ohledů a péče ze strany majitele. Je mnoho životních situací, v nichž se může kočka ocitnout, které snáší mnohem hůře majitel než postižené zvíře. Typickým příkladem je kočka po amputaci končetiny nebo ta, která z různých důvodů přišla o zrak. Nezřídka se setkáváme s bolestivými stavy v dutině ústní, jejichž jediným řešením je extrakce všech zubů. Stává se, že v takových případech citlivý majitel zvažuje, zda by nebyla pro jeho kočičku lepším řešením euthanasie. Veterinární lékař by ale měl být schopen majiteli vysvětlit všechny důsledky těchto pro zvíře zdánlivě nesnesitelných situací i to, že se správnou péčí a léčbou bude jeho kočka dále spokojenou součástí jeho rodiny. Samozřejmě je třeba správně posoudit, kde je ona hranice mezi přiměřeně spokojeným životem a možným životem v bolesti. Hodnotíme zde nejen bolestivé stavy, ale také kvalitu života zvířete. Občas se v ordinacích setkáváme s tím, že prognóza kočičího pacienta je naprosto nepříznivá, ale majitel se s tím není ochoten smířit. Tato situace není snadná ani pro veterinárního lékaře, neboť si je vědom nemožnosti další léčby. Musí se pokusit vysvětlit bezvýchodnost situace i majiteli a zabránit tak dalšímu zbytečnému trápení zvířete, ale i psychické újmě majitele.
Jak poznám, že je čas
Každý případ je nutné hodnotit individuálně podle konkrétní situace. Nicméně lze stanovit jisté ukazatele, které nám v nesnadném rozhodování pomohou. Jste-li majitel kočičky, nacházející se v nejistotě ohledně kvality života Vaší kočičky, zkuste si odpovědět na následující otázky.
- Žije Vaše kočka bez chronické bolesti, strachu nebo nepohodlí, které by nebylo možné kontrolovat léčbou?
- Je schopná chůze a udrží rovnováhu?
- Může dostatečně pít a jíst bez obtíží, bez přetrvávajícího zvracení nebo průjmu a udržuje si svou tělesnou hmotnost?
- Nemá Vaše kočka neoperabilní nádor nebo jiné neléčitelné onemocnění způsobující jí trvalou bolest?
- Dýchá bez obtíží?
- Močí a kálí bez obtíží, případně bez příznaků inkontinence?
- Má Vaše kočka stále ještě více „dobrých“ než „špatných“ dnů?
- Může se stále zabývat činnostmi, které ji vždy bavily nejvíc? Například hraní s oblíbenými hračkami, skákání na křeslo či okno?
- Udržuje si Vaše kočka stále svojí důstojnost?
- Stále ji slyšíte příst?
- Vyrovnáváte se Vy dobře s činnostmi a péčí nutnou k udržení nebo prodloužení života Vaší kočky?
Je-li odpověď na jednu nebo více těchto otázek ne, pak euthanasie může být jednou z možností, které by majitel měl brát v úvahu. Konečně euthanasie je humánní způsob, jak uchránit zvíře od zbytečného a prodlužovaného utrpení a nedůstojného života. Kočka by neměla být udržována během konečného stadia neléčitelné nemoci jen proto, že to majitel chce. Zde je nezastupitelná role veterinárního lékaře, který může objektivně posoudit stav zvířete a pomoci majiteli v tomto důležitém, ale skutečně těžkém rozhodování.
Je rozhodnuto, mám u toho být?
To, zda bude majitel nebo členové jeho rodiny přítomni uspávání jejich kočičky je vysoce osobní záležitost. Veterinární lékař by měl akceptovat jejich rozhodnutí. Neexistuje obecné doporučení, které by bylo možné aplikovat na všechny tyto případy. Majitel by si měl být vědom svého duševního rozpoložení, a pokud by byla jeho přítomnost pro jeho psychiku příliš velkou zátěží, je lepší nechat vše na personálu veteriny nebo na jiném členu rodiny. Každopádně bych doporučila vždy důkladně zvážit přítomnost dětí. Někteří majitelé upřednostňují provedení euthanasie doma. Můj osobní názor je upřednostnit ordinaci, ale samozřejmě záleží na domluvě s veterinárním lékařem.
Vlastní provedení
Hlavním cílem procesu euthanasie je klidná a rychlá smrt. Způsobů provedení je více, nejčastěji je však využívána nitrožilní aplikace vysoké dávky anestetika. Veterinární lékař připraví pole na zavedení kanyly, zasune ji do žíly a po té aplikuje pomalu anestetikum. Kočička nejprve usne a po další dávce se postupně zastaví životní funkce. Vše se odehraje během několika minut. Zavádění kanyly může v některých případech trvat déle. Stává se to zejména u starších, vážně nemocných nebo menších kočiček. Pokud se majitel rozhodne být v této fázi přítomen, je naprosto nezbytné, aby za každých okolností zachoval klid. Může to být obtížné, ale hlasité nebo hysterické reakce nepomohou ani jeho kočce, ani lékaři, který se vždy snaží o co nejrychlejší a nejklidnější průběh.
A co pak?
Chápu obavy majitelů, co bude s jejich kočičkou, pokud ji pak nechají v ordinaci. Jsou ale neopodstatněné, neboť její tělo bude prostě spáleno. Pokud si přejí, mohou si jí odvézt a pohřbít na vhodném místě. Vždy dostatečně hluboko, aby bylo tělo chráněno před divokými zvířaty. Další možností, stále více využívanou, je krematorium. Její zaměstnanci vyzvednou tělo zvířete ve veterinárním zařízení a pak doručí jeho popel ve vybrané urně majiteli domů. Moje osobní doporučení je využít ostatních dvou možností a nepohřbívat zemřelou kočičku na zahradě. Důvodem je většinou velký psychický nápor na majitele při manipulaci s tělem jeho milovaného zvířecího kamaráda. Veterinární lékař by ale měl vždy respektovat rozhodnutí majitele, který by ho měl provést vždy po důkladném zvážení všech okolností.
