14.12.2017
Úvodní části problematiky psích zubů a dásní byl věnován článek v minulém čísle. Dnes se zanoříme hlouběji do dásně již postižené problémem a podíváme se na zoubek těm pacientům, jejichž stupeň onemocnění struktur dutiny ústní se už bez odborného zásahu neobejde. Zde se pokusím vysvětlit, jak celý zákrok probíhá, kdy a proč je tak důležité se mu nevyhýbat a že se ho opravdu při dodržení všech pravidel platících pro jakýkoli zákrok v celkové anestezii není třeba obávat.
Příčiny onemocnění dásně
Začátky jsou obvykle nenápadné. Žádné známky bolesti. Ale pokud ponecháme zánět svému osudu, mohou být důsledky pro psí dutinu ústní devastující. Ale pěkně po pořádku.
Vše začíná pomalým utvářením povlaku na zubech. Ten vzniká spolupůsobením slin a složek potravy na struktury dutiny ústní. V tomto lepkavém plaku se usazují bakterie, které mají negativní vliv na dáseň a povrchové části zubů. Postupně se v oblasti plaku vytváří zubní kámen. Jeho vrstva se mezi zubem a zubním lůžkem stále zvětšuje. Bakterie jsou imunitním systémem identifikovány jako vetřelci a je zahájena tvorba protilátek. V dásni se rozvíjí zánět a dochází ke ztrátě tkáně. Výsledkem je po individuálně dlouhé době ztráta zubů a další komplikace.
Onemocnění dásní postihuje psy pětkrát častěji než lidi. Důvodem je zásaditější prostředí v psí tlamě, které umožňuje snazší tvorbu plaku. Svůj podíl na tom má samozřejmě také lepší péče o hygienu lidské dutiny ústní, díky níž je množství bakterií na dásních člověka podstatně menší než u psa.
Klinické příznaky, aneb čeho si můžeme všimnout
Bohužel v naprosté většině případů se onemocnění dásní a zubů u psa neprojeví navenek vůbec nijak. Majitel si často všimne až zápachu vycházejícího z pusy jeho psího miláčka. To už bývá ale proces v dutině ústní velmi rozvinutý. Onemocnění dásní je bolestivé, pes ale často projeví příznaky této bolesti, až když už je zánět rozsáhlý a hluboký. Proto je tak důležité nechat pravidelně stav zubů a dásní zkontrolovat veterinárním lékařem, minimálně každý rok při očkování.
Na co si tedy máme dávat pozor v souvislosti s možným problémem v dutině ústní našeho psa?
- Obtížně vybírá granule z misky a ty mu pak vypadávají z tlamy zpět ve větší míře, než obvykle.
- Nacházíte krev v misce s vodou.
- Jeho dech zapáchá.
- Krvavé stopy jsou i ve slinách a na hračkách.
- Kýchání nebo výtok z nosu. Pokročilý zánět v hloubce dásně či kosti horní čelisti může narušit subtilní přepážku mezi nosní dutinou a zubním lůžkem a zánětlivý výpotek se pak dostane do dutiny nosní.
- Kouše převážně na jednu stranu.
- Uhýbá, když se chcete dotknout hlavy nebo oblasti okolo tlamy.
Diagnostika
Kromě již zmíněného důkladného odborného klinického vyšetření je ve veterinární stomatologii využíván rentgen. Nevýhodou je nutnost analgosedace či anestezie zvířete z důvodu správného polohování při snímkování. Nicméně rentgenologické vyšetření může odhalit rozsah zánětu a procesy v okolí kořene zubů a pod ním, schované v dásni nebo v kosti.
Komplikace spojené se zánětem dásně
Kromě chronické bolesti dásní a zubů mohou být důsledkem neřešené stomatitidy choroby dalších, i vzdálených orgánů. Při dlouhodobě neléčeném zánětu se bakterie z dásní dostanou krevním oběhem do jater, srdce nebo ledvin a začnou se zde usazovat. Výsledkem jsou pak zánětlivé procesy v těchto orgánech a zhoršení jejich funkce.
Kromě toho je čelist, ohrožovaná chronickým zánětem příslušné dásně, v důsledku úbytku kostní hmoty náchylná k patologickým frakturám. Ze stejného důvodu se v postižené oblasti častěji vytvářejí nádorové útvary. Z nich lze uvést zejména tzv. epulis, což je nezhoubný nádor dásně. Je sice benigní, ale vytváří často poměrně velké zbytnění dásně, které je pak nutné odstranit chirurgicky. Absces pod kořenem stoliček v horní čelisti může být příčinou podkožního abscesu pod okem. Typicky zde majitel nachází náhle se objevivší měkkou bouli. Řešením je extrakce postiženého zubu a sanace celé dutiny ústní.
Jak tedy probíhá ošetření veterinárním lékařem?
Vzhledem k tomu, že je podle stupně postižení třeba psa uvést do analgosedace nebo celkové anestezie, je vhodné provést klasická předoperační vyšetření. Zahrnují minimálně odběr krve na biochemii a hematologii a důkladné klinické vyšetření včetně vyšetření srdce. Pokud je vše v pořádku, lékař přistoupí k vlastnímu zákroku. V naší ordinaci je psovi nejprve zavedena intravenózně kanyla, do níž je podána první dávka anestetik. Zvíře usíná a posléze je přemístěno na sál. Následuje intubace a v zákroku pak pokračujeme po uvedení psa do celkové inhalační anestezie. Druh ošetření závisí na stupni postižení. V mírnějších případech stačí důkladné odstranění zubního kamene a toaleta celé dutiny ústní. Ve vážnějších případech bývá nutná extrakce některých zubů. Jsou případy, kdy je prováděna tzv. multiextrakce. Při ní je extrahováno více zubů, někdy dokonce všechny. Pokud je stav dásně opravdu špatný, nemá smysl v ní nechávat zuby, které nemají žádnou šanci se v ní trvale udržet. Majitelé se často vícenásobné extrakci brání, neumí si představit, jak bude pes přijímat potravu. Mohu všechny čtenáře ujistit, že snadno. Kývající se zuby v bolavé dásni jsou pro psa zdrojem neustále bolesti. Zejména při kousání granulí. Jestliže jen očistíme zubní kámen a ponecháme tyto zuby v dásni, pro psa se z dlouhodobého hlediska nic nezmění. Na chvíli se mu díky analgetikům a antibiotikům uleví, ale velmi brzy je bolest zpět. V tu dobu je majitel spokojený, že má pes vše za sebou a předpokládá, že minimálně rok nebude třeba žádného zásahu v tlamě jeho psího přítele. Kdyby ale jeho pes mohl mluvit, měl by jiný názor. Naštěstí se často podaří mé kolegyni stomatoložce nakonec majitelům vše vysvětlit a může tedy extrahovat jejich zvířeti všechny zuby, které jsou dle jejího odborného názoru k odstranění. Když pak po několika týdnech majitelé přicházejí na kontrolu, kolegyni děkují a říkají, že jejich miláček neuvěřitelně ožil, hraje si, baští všechno, včetně granulí a má zase radost ze života. Když celému zákroku předcházelo delší přemlouvání, říkají, že je škoda, že už to nenechali udělat dávno. Je to pochopitelné, vždyť se pes zbavil chronické, obtěžující a stálé bolesti! Vzpomeňte si, jaké to je když Vás bolí zuby….
Celý problém odmítání extrakce zubů majiteli mívá dva důvody. Ten první je neschopnost představit si, jak bude pes jíst. Druhý je pak důsledkem toho, jak se k celé problematice stavíme my – lidé. Naši stomatologové se vždy snaží každý zub zachránit za každou cenu. V humánní medicíně ale také máme spoustu většinou finančně náročných metod, jak toho docílit. Také máme k dispozici pouhých 32 trvalých zubů, kdežto pes jich má o 10 více. V západních zemích je mnoho těchto metod dostupných i pro psy. Nejsou ale ani tam určeny pro běžného majitele, jsou opravdu velmi drahé. Než budete cítit rozčarování z toho, že u nás tyto metody ošetření psího chrupu zatím běžné nejsou, uvědomte si, že na každý zákrok je psa třeba na rozdíl od člověka uspat. Když vidím, jak výborně naši psí pacienti reagují na možná dle západních standardů zastaralé, ale účinné metody, netrápí mě tolik, že tamní možnosti zatím nemáme.
A jak často je nutné ošetření absolvovat?
Intervaly mezi jednotlivými zákroky jsou velice individuální. Většinou je to maximálně jedenkrát za rok, spíše za dva až tři. Výše zmíněné odmítání extrakcí může být důvodem k častějšímu ošetření, neboť zánět se v okolí poškozených zubů vytvoří mnohem rychleji. U malých plemen psů je někdy dispozice k onemocnění struktur dutiny ústní opravdu velká a tak je interval mezi ošetřeními kratší. Zde je vhodné uvažovat o některé z podpůrných metod udržování dásní a zubů popsaných v minulém článku.
