21.7.2017
Každý majitel psa občas najde na jeho těle menší nebo větší zranění či otevřenou ránu různého původu. První myšlenka nás vede většinou přímo k domácí lékárničce a hledání vhodné desinfekce nebo mastičky. Dnešní článek věnuji právě takovým situacím a tomu, jak se v takových případech nejlépe zachovat.
Co se mohlo stát?
Rozlišujeme několik druhů ran podle toho, jak vznikly. Nejčastěji se u psa setkáme s řeznými, bodnými, kousnými a tržnými ranami. Řezná rána vznikne například po šlápnutí na skleněný střep nebo jiný ostrý předmět. Okraje bývají rovné a hladké a rána obvykle hodně krvácí. Bodná rána je způsobena ostrým dlouhým předmětem a může se jednat o třísku, hřebík nebo ostrý klacek. Tento druh poranění můžeme snadno přehlédnout i přesto, že může snadno dojít k poškození i hluboko ležících orgánů a tkání. Zachycením kůže za vyčnívající předmět dochází k vzniku tržné rány s nepravidelnými okraji. Samostatnou kapitolou je pak rána kousná, obvykle jakási kombinace rány tržné a bodné. Zřídka se pak setkáváme s ránou střelnou.
Rána či ranka malého rozsahu aneb veterinář či samoléčba?
Nejčastěji se jedná o různé odřeniny. Toto je jediná situace, kdy můžeme sáhnout do vlastních zásob. Vždy doporučuji mít k dispozici nějakou nepálivou desinfekci, např. známý povidon jodid. Vyhněte se obvyklému Jodisolu nebo desinfekcím ve spreji. Ranku ošetřujeme a čistíme dvakrát denně až do úplného zhojení. Bez konzultace nedoporučuji aplikovat antibiotické masti či krémy. Velmi často leží doma několik let a jejich případná účinnost je pak diskutabilní. Aplikace antibiotik ať už lokální nebo celková, má také svá pravidla a měl by ji vždy doporučit lékař. Co bývá obsahem lékárniček téměř vždy a nikdy by nemělo být použito – je zásyp. Ten se na otevřenou ránu opravdu nehodí a proces hojení může výrazně zpomalit a zkomplikovat.
Veterinární lékař by měl ránu vidět vždy, jedná-li se o ránu řeznou. Rána s hladkými, čistými okraji je většinou vhodná k šití. Hojení zašitých ran bývá rychlejší než těch ponechaných k hojení „per secundam“, tedy bez sutury. Naopak se může stát, že malou ránu, kterou majitel přijede ukázat na veterinární pracoviště k rychlému šití, lékař zašít odmítne. Někdy, zvláště v případě hlubokých, nebo starších či infikovaných ran totiž není sutura na místě. Hojení by se v takových případech téměř jistě neobešlo bez komplikací. Velmi často je naopak třeba takovou ránu důkladně revidovat. Prohlédnout, zda neobsahuje cizí těleso, zavést drén, případně odstranit z okrajů rány odumřelou tkáň. Proto důvěřujte lékaři, pokud říká, že to na šití nebude. Ze stejného důvodu doporučuji navštívit veterinární pracoviště co nejdříve po objevení rány. Léze starší než šest hodin bude s největší pravděpodobností již osídlena bakteriemi a i když by původně byla k šití vhodná, může se lékař rozhodnout, že ji proto již šít nebude.
Velká rána
K poraněním většího rozsahu dochází zpravidla při úrazech. Postup při poskytování první pomoci zraněnému psu byl popsán v jednom z předchozích čísel, zde alespoň krátké shrnutí: při náhlé akutní situaci s poraněným psem se nejprve pokusíme uklidnit. Hysterické chování majitele psychický stav zraněného psa spíše zhorší. Pak zavoláme do veterinární ordinace, kde nám poradí, co dělat a případně se připraví na náš příjezd. Pokud nejsme schopni psa sami odvézt a nacházíme se v oblasti působení zvířecí záchranky, můžeme volat tam. Pak nasadíme psovi náhubek a ránu co nejšetrněji ošetříme. Opláchneme ji vlažnou čistou vodou, případně vypláchneme výše zmíněnou nepálivou desinfekcí. Přiložíme na ni čistý kapesník a v případě potřeby také obvaz. Po prvotním ošetření se vypravíme na veterinární pracoviště.
Kousná rána
Kousné rány mohou být velmi záludné. Vznikají vniknutím zubu do podkoží. Zub s sebou vždy přinese dávku bakterií z tlamy útočníka a tak se v ráně začne velmi rychle rozvíjet zánět. Kromě toho se při boji obou zvířat někdy zub v ráně „zachytí“ a při rychlém oddělení soupeřů pak vznikne různě velká kapsa v podkoží. V ní se pak může vytvořit absces, zhorší se výživa kůže, která pak i na velkých plochách odumírá a vznikají obrovská obnažená místa. Jejich hojení může trvat i měsíce a někdy se bez plastiky kůže neobejde. Proto i když vypadá kousná rána malá a neškodná, je bezpodmínečně nutné co nejdříve navštívit lékaře. Ten zkontroluje možnou kapsu a aplikuje antibiotika, případně zavede drén. Majitelé někdy mají pocit, že je to kvůli jedné malé rance zbytečné, ale tak tomu v tomto případě rozhodně není.
Nehojící se rána
Vzniká často z nesprávně ošetřené nebo neošetřené malé rány, odřeniny, místa kde bylo přisáté klíště apod. Zvíře si odřeninu nebo ranku intenzivně líže a díky stálé vlhkosti a mechanickému dráždění postiženého místa vzniká nehojící se chronická léze. Stejné rány, zejména na předních končetinách v místech, kam pes snadno dosáhne, vznikají při psychogenní dermatoze. Pes, který trpí některou z poruch chování, může jako reakci na stresový podnět obsesivně olizovat stále stejné místo. Takovou ránu, která se postupně stane otevřenou, je velmi obtížné zahojit. Bez nalezení a vyřešení primární příčiny se to ve většině případů nepodaří. Zjistí-li majitel, že se pes intenzivně věnuje jednomu místu na těle, je proto včasná konzultace s veterinárním lékařem na místě.
Co má vliv na hojení rány
To, jak rychle a dobře se bude rána zacelovat, ovlivňuje mnoho faktorů. Pomaleji to půjde u starších zvířat a psů s některými chorobami – například (stejně jako v humánní medicíně) s cukrovkou. Stejně tomu bude i u chorob komplikujících vylučování zplodin z organismu – selhání jater či ledvin. Zhoršený výživný stav má za následek nedostatek bílkovin potřebných ke zdárnému procesu hojení. Urychlit uzavření rány může naopak přídavek vhodně vybraného výživového doplňku. Na trhu je nepřeberné množství různých multivitaminových preparátů. Doporučuji však před jejich nasazením konzultaci s veterinárním lékařem s cílem vybrat ten nejvhodnější. Důležité je také dodržet dávkování. Majitelé často ve snaze účinně svému psu pomoci několikanásobně zvýší dávku, což může mít ale na organismus nepříznivé účinky.
Co nám nabízí trh
Nejnovější preparáty určené přímo na podporu hojení ran obsahují enzymy. Tyto rostlinné enzymy jsou k dispozici ve formě tablet. V tabletové i lokální formě se již dlouho s úspěchem používají v humánní medicíně. Zlepšují tkáňové reakce při procesu hojení a podporují imunitu. V lokální léčbě se osvědčují spreje a roztoky s obsahem koloidního stříbra. To má vliv na potlačení kontaminující infekce. Přímo pro veterinární účely máme k dispozici velmi účinnou mast s obsahem alaptidu, syntetické látky umožňující výrazné urychlení hojení otevřených ran. Z humánní medicíny známe preparát s obsahem kyseliny hyaluronové, který máme nyní k dispozici i přímo pro použití u zvířat.
Laser a NTP
Již několik let používáme ve veterinární medicíně při hojení plošných neoperabilních ran laser. Laserové záření o určité frekvenci umožňuje zahojit i opravdu velké rány. Podmínkou je každodenní ošetření, což dle mého názoru zabraňuje masivnějšímu rozšíření této techniky. Úplnou novinkou v této problematice je pak použití nízkoteplotní plazmy (NTP), což je ionizovaný plyn generovaný v elektrickém výboji. V České Republice zatím není tato léčebná technika rozšířena, ale prezentované údaje v odborném tisku vypadají slibně a doufám, že v budoucnu bude přístroj vyráběný českou firmou k dispozici i pro veterinární praxe.
