23.4.2011
Titulek dnešního článku zní každému milovníkovi zvířat a především majitelům psů hrozivě. Ale neobávejte se, onemocnění, jimiž se můžete od psa nakazit, není mnoho, mohou být však závažná a o to větší pozornost je jim třeba věnovat. A proto jak jsem slíbila v minulém díle v části věnované škrkavkám, proberu dnes zoonózy, s nimiž se můžete setkat v našich podmínkách.
Zoonóza – co to vlastně je?
Zoonózou je nazýváno onemocnění přenosné ze zvířete na člověka – nás budou zajímat především choroby, jimiž se člověk může nakazit od psa. Takových nemocí je v případě České Republiky kolem 150, ty skutečně přicházející v úvahu počítáme spíše na desítky – především některé parazitózy, plísně a bakteriální infekce.
Obecně platí, že k nákaze jsou náchylnější děti, starší lidé a také pacienti s vrozenými či získanými poruchami imunitních reakcí.
Nejznámější jsou endoparazitozy
Střevní parazité (tzv. endoparazité) mají velký zoonotický potenciál, to znamená, že jsou poměrně snadno přenosní na člověka. To je také jeden z hlavních důvodů, proč jim ve veterinární medicíně, na rozdíl od medicíny humánní, věnujeme takovou pozornost.
Možná se dotknu praktických lékařů, ale kolika pacientům se u lékaře dostane varování před možnou nákazou střevními parazity?
Ale od toho je tady veterinární lékař, neboť jak praví nadneseně klasik, “ Lékař léčí člověka, veterinární lékař chrání lidstvo „.
Vývoj a důsledky invaze škrkavek (Toxocara canis) u psa jsem popsala detailně minule. Ráda bych se ale podrobněji zmínila o důsledcích nákazy pro člověka. Larvy tohoto parazita cestují v organismu člověka a mohou se usídlit na neobvyklých místech – např. v oku nebo v orgánech dutiny břišní. Proto je důležité tak často zmiňované pravidelné odčervování, které snižuje procento nakažených psů, tím také množství vyloučených vajíček do prostředí a nakonec tedy znamená i nižší riziko nákazy člověka.
Klinické příznaky nákazy giardiózou (Giardia intestinalis) byly také podrobně probrány minule, jen opět připomínám, že patří mezi zoonózy a je třeba na ni pamatovat v případě chronických onemocnění trávicího aparátu nereagujících na obvyklou symptomatickou léčbu.
Stejně jako giardie patří mezi kokcidie tolik obávaná toxoplazmóza vyvolaná prvokem Toxoplasma gondii. Patří spíše do článku věnovaného kočkám, majitelky psů se ale často ptají, zda se mohou tímto onemocněním nakazit rovněž od svého psího miláčka. Odběr krve na stanovení protilátek proti toxoplazmóze je totiž běžnou součástí preventivní diagnostiky během těhotenství. Odpověď zní ne, od svého psa se nakazit nemůžete, neboť pes není definitivní hostitel Toxoplasma gondii, tím je pouze kočka. Jedinou cestou, jak se toxoplazma může dostat z těla psa do těla člověka, je pozřením syrového psího masa obsahujícího tkáňové cysty tohoto parazita. Jistě se mnou budete souhlasit, že tuto možnost můžeme s celkem velkou jistotou z našich úvah o způsobech nákazy člověka vynechat.
Posledním vnitřním parazitem, o němž se zmíním, je tasemnice (Echinococcus). Pes je definitivním hostitelem a tedy možným zdrojem nákazy některých druhů těchto tasemnic. Jak Ti, kteří sledují slavné zahraniční seriály ze zdravotnického prostředí, vědí, mohou se vývojová stadia během mnohaleté inkubační doby u člověka šířit do důležitých orgánů dutiny břišní – např. do jater nebo také do mozku. Zdrojem invaze těchto parazitů jsou ale v našich podmínkách spíše prasata.
A co blecha psí, ta na člověka nejde?
Neubránila jsem se všeobecně oblíbenému filmovému citátu v úvodu k odstavci věnovanému nejznámějšímu ektoparazitu (to je zvíře parazitující na povrchu těla) – a tím je blecha. Zajímavostí týkajících se života tohoto drobného parazita je hodně. Například víte, že 95% populace blech u nás tvoří blecha kočičí Ctenocephalides felis? Blecha psí (Ctenocephalides canis) je velmi vzácná. Také je zajímavé, že jen 5% bleší populace v domácnosti jsou dospělé blechy, všechno ostatní jsou vajíčka a vývojová stadia. Nestačí tedy odblešit psa, je nutné sanovat i prostředí kolem něj. Proto je důležité používat preventivní odblešovací prostředky celý rok, neboť jak se jednou blechy usídlí u Vás doma, bude velice obtížné se jich zbavit.
Blecha, kromě toho, že může způsobit nepříjemné svědící pupínky u člověka, může být také přenašečem tasemnice psí. V tomto případě jsou rizikovou skupinou opět děti, když dojde ke spolknutí nakažené blechy. Zní to sice nepravděpodobně, ale pokud má pes blech opravdu hodně a dítě je s ním v úzkém kontaktu, rozhodně k tomu dojít může.
Svrab je čím dál tím častější
Opět tomu možná mnozí majitelé psů žijících se svými zvířaty v čistotě a pořádku nebudou věřit, ale to, co říká nadpis, je pravda. V ordinacích se setkáváme se zvířaty trpícími sakroptovým svrabem – parazitem žijícím v kůži, stále častěji a to i ve městech. Postižená zvířata velmi trpí, kůže svědí, a pokud není onemocnění včas rozpoznáno, pes hubne, kůže je silně zarudlá a bolestivá, srst vypadává ve velkém a choroba může končit i smrtí. Pro nás špatná zpráva je, že svrab patří mezi zoonózy, dobrá zpráva je, že člověk není definitivní hostitel a s vyléčením psa mizí i obtíže majitele. U člověka se svrab projevuje svědivými pupínky a nakazí se většinou až ¾ členů domácnosti.
Totéž schéma platí i pro jiné druhy svrabu – např. pro otodektový – ušní svrab. V jeho případě je ale zoonotický potenciál velmi malý.
Pozor na dermatofytózu
To ale neplatí v případě kožních plísňových onemocnění – dermatofytóz. Ty bývají naopak na člověka přenosné snadno, jsou velmi urputné a obtížně léčitelné. Nejčastěji se setkáváme s druhy Microsporum canis a Trichophyton mentagrophytes. Typické klinické příznaky plísní jsou u zvířat kruhovité léze s drobnými šupinami na hlavě a končetinách, po té se mohou objevit strupy s mokvající spodinou. Na začátku se postižené zvíře většinou nedrbe, až když dojde k sekundární bakteriální infekci, začínají léze svědit.
Na členech domácnosti, nejprve na dětech, se pak objevují červené kruhovité léze s vyvýšeným okrajem, často na obličeji, krku a rukou.
Je velmi důležité při návštěvě lékaře upozornit na to, že je v rodině pes. Ten může být totiž jen asymptomatickým přenašečem nebo může být zatím v začátku rozvoje onemocnění a bude v tom případě vypadat zdravý. Totéž platí, pokud je v rodině kočka. Často bývají zdrojem infekce plísněmi zvířata z útulku.
Dermatofytóza může být též přenesena opačným směrem, kdy je primárním zdrojem nemoci člověk a nakazí pak svého psa. Měla jsem v ordinaci případ opakovaně léčené bearded kolie, kterou si páníček zvykl u televize drbat bosou nohou. Trpěl přitom neléčenou plísní nehtů a tak byla kolie pravidelným pacientem našeho zařízení.
Pro prevenci i léčbu druhu Microsporum canis máme k dispozici vakcínu. Úspěch je ale v případě terapeutického použití závislý na správné diagnostice.
Bakteriální a virové infekce
Bakteriálních původců chorob psů, kteří se mohou podílet na vzniku infekce u člověka, je více – např. leptospiry, salmonely, mykobakterie, kampylobakter a další. Podrobněji se budu věnovat jen těm důležitým.
Jedním z důvodů, proč vakcinujeme psy proti leptospiróze, je právě její zařazení mezi zoonózy. Zdrojem této bakterie jsou volně žijící hlodavci (především potkani), nevakcinovaný, nemocný pes může být pak zdrojem choroby pro člověka. Díky značné provakcinovanosti psí populace u nás je ale infekce člověka velmi vzácná. Leptospiróza je ale jedno z onemocnění šířících se při stále častějších povodních, kdy dochází k vyplavení bakterií do vody.
Musím zmínit často diskutovanou možnost přenosu lymské boreliozy při neopatrném odstraňování klíštěte přisátého na psovi. Přes to, že je to čistě teoreticky možné, je tato cesta infekce člověka velmi nepravděpodobná. Stejně tak pokud pes přinese domů klíště, to se bude snažit přisát na něm a nebude hledat člověka, na něhož by přelezlo.
Situací, při níž naopak hrozí zdravotní komplikace člověku, je napadení a pokousání psem. Pes má v dutině ústní doslova mikrobiologickou zoologickou zahradu a kousné rány bez okamžitého ošetření desinfekcí mohou později vyžadovat někdy i složité chirurgické ošetření s dlouhodobou rekonvalescencí. Proto by pokousaný člověk i s třeba na první pohled jen malou rankou neměl na důkladné ošetření ideálně roztokem na bázi jódu zapomenout. V těchto případech jsou zachyceny nejčastěji Staphylococcus intermedius, také známý zlatý stafylokok, dále Pasteurella multocida a také opravdu nebezpečná a obtížně léčitelná pseudomonáda.
Na závěr se musím krátce věnovat nejnebezpečnější zoonóze, kterou známe a tou je vzteklina. Choroba je to neléčitelná v případě psa i člověka. Z tohoto důvodu je povinná vakcinace psů, provádí se celoplošná vakcinace lišek, hlavních přenašečů vztekliny u nás. Díky intenzivnímu preventivnímu programu v České Republice se v současné době s tímto onemocněním nesetkáváme a pravděpodobnost, že se Váš pes nakazí vzteklinou, je nepatrná. Ale právě proto, že se jedná o tak nebezpečnou nemoc, je opravdu důležité provádět pravidelnou vakcinaci psů. A je to také důvod, proč vyžaduje lékař od majitele psa, který někoho pokousal, potvrzení o vyšetření zvířete, přesto, že se to může zdát zbytečné.
Abych nekončila příliš pesimisticky, věřte, že populace psů v České Republice je obecně poměrně zdravá a jsem přesvědčená, že nám, lidem, hrozí větší riziko infekce bakterií nebo virem od bezohledných příslušníků vlastního rodu v městské hromadné dopravě, než to, že se nakazíme některou ze zoonóz od vlastního psa.
