15.12.2016
Budou to moje první vánoce. Je mi teprve osm týdnů, takže vlastně ledacos, co se v mém životě odehrává, je pro mě nové. Moje máma už má jenom mě, bráchové a ségry už jsou v nových domovech. Jak jsem vyrozuměl z toho, co si vykládají páníčci, asi s mámou už také zůstanu. Což je super! Mámu mám rád a doma se mi moc líbí.
Konečně se můžu pořádně rozhlédnout. Dokud mi zrak a nohy ještě nesloužily, byla to bída, moje teritorium bylo zoufale nezajímavé. Pelíšek a zase pelíšek. Jakmile jsem učinil jakýkoli pokus o únik, už mě něčí ruce vracely zpátky. To se ale teď změní. Vidím jako rys a můj krok je pevný jako nikdy. Tedy jako zatím nikdy, předpokládám, že se to časem ještě zlepší, ale teď to musí pro průzkum terénu stačit.
Zjistil jsem, že jakmile si připomenu vynikající chuť mateřského mléka a zaútočím na mámino bříško, okamžitě vyklidí pole. Čím více u toho využiji svůj rostoucí ostrý chrup, tím je její ústup rychlejší. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil svůj čas správně zorganizovat a tohoto poznatku náležitě využít. Nejprve se řádně prospat, pak se pořádně nabaštit, a když je k tomu i správná denní doba a páníčci jsou v práci, vyštvat výše uvedeným způsobem rodičovstvo a hle – průzkum okolí může začít.
Mé úspěchy byly okázalé. V rámci ochutnávání dostupných součástí domácnosti jsem pokořil nejedno drahé obutí paničky a nakonec ani páníčkova dýmka nechutnala špatně. Jenom třásně na perském koberci mi daly trochu zabrat, ale zdolal jsem je. Revize odpadkového koše mi přinesla ponaučení, že po některém obsahu uvedené nádoby může být jednomu pěkně špatně. Prostě vedl jsem si dle mého názoru výborně, bohužel žádná z ukázek mé zvídavé povahy neudělala na ostatní členy domácnosti kýžený dojem.
Po jednom zvláště vyvedeném domácím výletu, kdy páníčci, nechápu proč, vůbec neocenili nově vyzdobené nohy jejich starožitné židle, si mě máma vzala stranou.
„Budou vánoce“ oznámila mi přísně. „To je čas, kdy naši páníčci mají nervy nadranc i bez tvého přičinění.“ Chvíli se odmlčela.“ Jestli nechceš, aby se na Tebe zlobili víc, než obvykle, budeš mě teď pozorně poslouchat.“
Nechtělo se mi zrovna cokoli poslouchat, věnoval jsem svou bezvýhradnou pozornost velké vazivové kosti, kterou jsem původně jen velmi neochotně vyměnil za zbytky plyšového medvěda. Máma ale vypadala naštvaně a její zuby jsou bohužel stále ještě větší než moje. Takže jsem, opravdu nerad, vyplivnul onu kost a s hlavou na předních packách se připravil na přednášku.
„Lidé si o vánocích dávají spoustu dárků. Jestli se budeš chovat slušně, určitě i ty něco dostaneš. Pamatuj si ale, že ne všechny krabice jsou pro Tebe.“
To mě zaujalo. Hm, takže dárky. Tak to zní výborně, musím zvážit, zda se mi omezování mé objevitelské činnosti vyplatí.
Máma pokračovala. „Minulé vánoce mi děti nasadily na hlavu falešné sobí parohy. I když jsem z toho vážně nebyla nadšená, vydržela jsem to. Moc se jim to líbilo a já jim nechtěla kazit radost. Připrav se, že se to letos může stát i Tobě.“
No tak to prr. Já nejsem žádný jelen, abych musel mít na hlavě paroží! To se budou muset s tím dárkem hodně snažit, abych jim z těch parohů neudělal hromádku hadrových útržků.
Ukázalo se, že tohle je teprve začátek kázání.
„Součástí vánočních svátků je vánoční stromek. Stojí v obývacím pokoji ve stojanu s vodou. Tu vodu rozhodně nepij, pamatuješ, jak Ti bylo špatně po těch odpadcích? Tak tohle by bylo podobné.“
To zabralo. Pamatoval jsem si velice živě, jak MOC mi bylo špatně, a slíbil si, že stojanu se zdaleka vyhnu.
„Na stromku bude spousta vánočních ozdob. Panička má naštěstí zkušenosti a dost rozumu, takže ty čokoládové dává tak vysoko, že na ně nedosáhneš. Ale kromě toho je na stromečku spousta skleněných ozdob, konfet a girland. O svíčkách a prskavkách ani nemluvím. Opovaž se cokoli ze stromku stahovat, žvýkat a polykat a to platí i o opadaném jehličí. Můžu tě ujistit, že zážitek s odpadky byl proti tomu, co pak zažiješ na veterině, jen procházkou růžovým sadem.“
Tak zmínka o dárku ve mně vyvolala dojem, že vánoce budou fajn. Ale čím víc to poslouchám, tím víc se mi zdá, že to bude pro psa, jako jsem já, pěkná otrava.
„I když jsi se sotva naučil, že k venčení je vhodné využít stromů na naší zahradě, TENHLE strom prosím vynechej. Okolo něj také nelítej, ať něco neshodíš. Možná to paničce dojde a dá ho letos někam na stůl. Pod stromkem budou na Štědrý den dárky. Ty si bude rozbalovat páníčkova rodina a chraň Tě ruka páně chtít ochutnat vánoční papír. A poslední rada ohledně stromku – rozhodně nech na pokoji tu černou šňůru, která od něj vede do zdi. Můžu Tě ujistit, jestli se jí pokusíš překousnout, tak kromě pohlavku od páníčka schytáš něco mnohem horšího od toho kabelu.“
Ty brďo. To vypadá, že stromek chrání nějaká neviditelná síla. Budu si na něj muset dávat pozor.
„O vánocích sem obvykle chodí spousta hostů. Ne všichni ocení, když na ně budeš skákat a olizovat je. Když Tě páníček okřikne, poslechni. Pokud bude na stole občerstvení, dělej, jako kdyby tam nebylo nic. Hlavně si dej pozor na čokoládu, rozinky a ořechy, to všechno je pro psy jedovaté. Kosti nechané na talíři také nevolají po snědení. Lidé nestojí ani o to, abys dopíjel jejich pití. „
Nakonec, třeba přijde taky někdo, kdo má psy rád a trochu ožvýkané boty mu vadit nebudou. Asi bych měl vidět sklenici raději z poloviny plnou, že?
Máma nemilosrdně pokračovala. „Na stole bude stát taková zelená kytka s červenými listy na vršku. Všude budou viset zelené, zlaté nebo stříbrné svazky a bude z nich opadávat listí. Nebudu popisovat, co bude, když cokoli z toho sníš, jenom opět připomínám koš s odpadky.“
Už jsem měl té vánoční přednášky právě dost. Copak vážně není na vánocích nic hezkého?
„Ale kromě dárku a spousty pamlsků, které od páníčků dostaneme, když budeš sekat dobrotu, mají vánoce jedno velké plus. Páníčci mají dva týdny volna, budeme chodit na dlouhé procházky, jezdit na výlety a možná pojedeme i na hory.“
Juchůůůů! To znamená, že se konečně podívám ven! To budou teprve zážitky! Určitě potkám spoustu kamarádů a uvidím sníh!
Vlastně se teď začínám na vánoce docela těšit. Napadlo mě, o co by to bylo jednodušší, kdyby páníčci nás psů to všechno, co mi máma říkala, věděli. Co myslíte?
