6.8.2015
Stejně jako tloustneme my, lidé, přibývají na váze i naši psí kamarádi. Statistiky i zkušenosti z ordinací odhadují, že přibližně 40 až 45% psů má nadváhu a z toho asi 10% jich je obézních – jejich hmotnost může přímo negativně ovlivnit jejich zdravotní stav. To, že vyšší tělesnou hmotnost způsobuje vysoký přísun energie v krmivu a její nedostatečný výdej tělesnou aktivitou, ví asi každý. Pojďme se tedy podívat, jak zjistíme, že náš pes má skutečně nadváhu a jak ji pak můžeme pozitivně ovlivnit, tedy snížit.
Můj pes přece není tlustý, doktore……..
Také rádi jíte? Pokud patříte mezi ty, kteří rádi jídlo připravují a pak se těší na jeho konzumaci, patříte do jedné z následujících skupin. Ta první může sníst cokoli a prostě neztloustne. Osobně do ní rozhodně nepatřím a tiše jejím zástupcům závidím. V té druhé jsou lidé, kteří milují dobré jídlo, ale jsou si vědomi rizik spojených s nadměrnou konzumací. Jejich zkušenosti s přibýváním váhy, zkoušením různých diet a krabičkových pokusů jsou ale bohaté a neradostné. A tak se hlídají, seč jim zbytky pevné vůle při návštěvě oblíbené cukrárny stačí. A že to není snadné, mohu potvrdit sama jako příslušník této skupiny. A ta třetí skupina – to jsou lidé, kteří prostě podlehli, a svoji nadváhu buď akceptovali a neřeší ji, nebo se o to snaží neúspěšně. A právě oni, většinou pokud mají mazlíčka v rizikové skupině (viz. níže), bývají majiteli tlustého psa nebo kočky. Rádi jedí a tak se rádi dívají na svého psa, jak jí, neboť mu také chtějí dopřát tu radost. A když se zdá, že to pejskovi dostatečně nechutná, přidají trochu omáčky, masa nebo knedlíků. Jeden můj kolega trefně poznamenal „Vraždí svá zvířata s láskou“. Problém je, že často bývá obtížné tyto majitele přesvědčit, že jejich pes má nadváhu. Někdy je vinen posel špatných zpráv, v tomto případě veterinář, který se je snaží přesvědčit o nutnosti snížení hmotnosti jejich zvířete. Právě proto, aby bylo možné váhu psa objektivně zhodnotit, byly vytvořené tabulky tzv. Body scoring indexu. Některé firmy, vyrábějící klinické diety, pak mají vyvinut poměrně precizní program, který po zadání vstupních údajů o konkrétním pacientovi jeho váhu posoudí a nabídne řešení případného nadbytku tělesné hmoty. Ten mívají k dispozici veterinární lékaři, kteří tak snadno zhodnotí hmotnost zvířete a s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu pak případně navrhnou dietní režim.
Pár zajímavých faktů
Nejprve si řekněme, jak můžeme definovat pojem sytý pes. Rozlišujeme sytost mechanickou – tedy množství potravy, které psu navodí pocit sytosti bez přihlédnutí k její skladbě a sytost fyziologickou – množství potravy, které zajistí organismu dostatečný přísun živin k zajištění jeho životních funkcí, bez přihlédnutí k jejímu množství. Aktuální směrnice pro středně aktivní ho psa určuje denní potřebu energie na 66 kcal na kg živé váhy. Pro zjednodušení použijeme 15 kg zvíře, tedy velikost středního plemene a vyjde nám 990 kcal. Suchá průmyslově vyráběná strava obsahuje toto množství energie v přibližně 250 g granulí, vlhké krmivo (konzervy, kapsičky, vaničky atd.) bude toto číslo splňovat při zkrmení asi 1100 g této hmoty. Vidíte ten rozdíl? Srovnejme si dále příjem potravy divokého psa a psů žijících v domácnostech. Divoce žijící pes naší modelové velikosti přijme minimálně 1000 g potravy na den, která zajistí jeho výživu i nasycení. Tedy množství podobné psu krmenému výhradně vlhkým krmivem. Závěr je zcela jasný – pes krmený pouze granulemi v doporučovaném množství se nemůže cítit sytý a bude hledat další zdroj potravy, aby uspokojil svůj apetit. Buď vyloudí přídavek granulí, nebo se pokusí obstarat si další jídlo z jiných zdrojů v domácnosti. V každém případě ale výsledkem bude příjem další potravy, i když potřeba energie už byla pokryta.
Jak často,čím a kolik mám svého psa krmit?
Na rozdíl od koček se u psa nedoporučuje krmení tzv. ad libitum, tedy se stálým přístupem k potravě. Dříve bylo prosazováno krmení jedenkrát denně, a to večer. Nové trendy doporučují rozdělit krmení pro dospělého psa na dvě dávky, krmit tedy poloviční porce ráno a večer. Jsem také zastánce této metody, neumím si představit, že bych jedla jednou denně. Výše zmíněný problém s uspokojením mechanické sytosti malým množstvím granulí se také částečně vyřeší tímto rozdělením denní krmné dávky do menších porcí. Trávicí systém psa si na rozvrh krmení zvykne, napomůže také vhodně zvolený druh (značka) suchého krmiva. Dalším problémem je doporučované množství krmiva na obalu. Doporučení jsou totiž založena na průměrných hodnotách a nemusí odpovídat potřebě konkrétního psa v konkrétní situaci. Jinak bude vypadat potřeba energie u dospělého psa válejícího se celý den na gauči, jinak u březí nebo kojící feny a jinak u pracovního psa – ovčáckého, služebního nebo saňového. Majitelé také mají někdy tendence svému psu „přilepšovat“ -gaučákovi koupí krmivo Advance (pro aktivního psa), štěněčí krmivo dávají psovi ještě ve dvou letech s tím, že je určitě lepší. Také chyby v odměřování krmiva mohou způsobit přírůstek váhy. Na zejména zahraničních krmivech bývá množství krmiva určováno neurčitým pojmem „šálek“ (cup). Míněna je tím většinou severoamerická standardní míra 8 oz – 227 g. Mnoho majitelů ale použije k odměření prostě nějakou nádobu, kterou měli doma a tak se může množství skutečně podávaného krmiva značně lišit. S tím souvisí také další potíž – použitím nádoby se odměřuje jen objem, nikoli váha krmiva, takže může dojít k dalším odklonům od tabulkových hodnot. Je proto třeba krmivo důsledně vážit, nebo použít odměrku určenou přímo pro konkrétní značku a druh krmiva.
Krčení ramen veterinárního lékaře se většinou klient dočká, zeptá –li se, kolik potravy a jakou má psovi dávat, když mu chce vařit. Existuje spousta studií, zabývajících se suchým krmivem a klinickými dietami, ale opravdu validních informací o správném složení vařené stravy je pomálu. V odborných knihách se ale nějaké receptury nalézt dají, veterinární lékař by v těchto dnes už velmi řídkých případech měl umět poradit.
Pamlsky?
Také patří k faktorům přispívajícím ke vzniku obezity. Ruku na srdce, kdo z Vás nedává kromě hlavního krmení svému psu také pamlsky? Dáváme je všichni, že. Ale málokdy si člověk uvědomí, že i tak malá věc může ve výsledku zvýšit váhu našeho psa. Jedno kolečko salámu (24 g) obsahuje přibližně 73 kcal. Dáme-li ho tedy našemu modelovému psu, zvyšujeme jeho denní příjem kalorií o 7%. Není-li tento přídavek kompenzován zvýšením tělesné aktivity, znamená tento pamlsek přírůstek tělesné hmotnosti 9g. Nevypadá to sice nijak hrozivě, ale kolečko salámu jedenkrát týdně tak může za rok zvýšit hmotnost 15 kg psa o 468 g. Za pozornost také stojí ostatní, pro psy určené pamlsky, např. žvýkací plátky, sušené maso, dentální kosti, psí keksy atd. Dentální pamlsek určený k dennímu podání obsahuje přibližně 50 až 70 kcal, za rok tedy generuje přírůstek na váze přibližně o 1,5 kg. Dostává –li pes pravidelně pamlsky, je bezpodmínečně nutná odpovídající redukce dávky hlavního krmení.
Další rizikové faktory pro rozvoj obezity
Některá plemena vykazují jednoznačně dispozici ke zvyšování tělesné hmotnosti. Patří k nim např. jezevčík, bígl, baset, labradorský retrívr, kokršpaněl, dalmatin, rotwajler a jejich kříženci. Na věku v podstatě nezáleží, může vzniknout kdykoli, většinou do dvanáctého roku stáří. Feny jsou častěji obéznější než psi. Kastrovaní jedinci mají dvojnásobně vyšší riziko, že budou obézní. Některá, zejména hormonální onemocnění, zvyšují dispozici psa k nadváze – cukrovka, hyperadrencorticismus, hypotyreóza. Také choroby pohybového aparátu, při nichž se snižuje tělesná aktivita zvířete, mohou mít za následek obezitu. Stejně tak ji může mít jako nežádoucí účinek podávání některých léků – kortikoidů, antiepileptik nebo hormonů. Ze sociálního hlediska pak bývají obézní psi žijící samotní v domácnosti s více lidmi nebo ti, kteří jsou svými majiteli „polidšťováni“ – tedy fungují jako náhrada sociálních kontaktů. Také zvířata, trpící nedostatkem pohybu např. z důvodu tělesného postižení majitele, budou mít větší pravděpodobnost vzniku nadváhy.
Jak tedy upravit výživu obézního psa?
Pokud chce majitel z jakéhokoli důvodu ponechat stávající druh stravy, je možné zredukovat denní dávku maximálně o 1/5. Tuto sníženou dávku krmiva pak podávat alespoň několik týdnů, a pokud je to možné, zkombinovat ji se zvýšenou tělesnou aktivitou. Jestliže se ale během měsíce tělesná hmotnost nezmění, je třeba uvažovat o jiné cestě spočívající ve změně diety. Je možné nahradit část denní dávky suchého krmiva konzervou. Tak je dosaženo podání dostatečně velké, apetit uspokojující dávky při sníženém příjmu energie. Majitelé také někdy zakoupí granule typu „light“ a předpokládají, že se situace s váhou jejich zvířete zlepší. Pokud se trefí do výživových potřeb svého psa, určitě se to stát může. Redukčních diet je dnes na trhu opravdu mnoho. Záleží ale na tom, jak je konkrétní dieta postavená. Všechny diety tohoto typu jsou založeny na redukci kalorií, čehož lze docílit více způsoby. Nejlepší výsledky jsou dosahovány krmením, v němž je snížený obsah tuku a zvýšený obsah proteinů a vlákniny. Tuk je sice zdroj kalorií, ale je to také to, co dietu zchutňuje. Pokud je ho tedy příliš málo, zvířata většinou takové krmení odmítají. Proto hledejme stravu obsahující střední množství tuků, vyšší obsah proteinů (které přispívají k tvorbě svalových vláken) a střední obsah vlákniny. Ta se přidává do diety jako balast, který zvyšuje objem porce (zajištění mechanické sytosti). Příliš vysoký obsah špatně stravitelné vlákniny ale může způsobit malabsorpci živin. Takže volíme 25 až 35% proteinů, 12 až 16% tuku a 4 až 6% vlákniny.
Stále ale musíme pamatovat na to, že každé zvíře má jiné výživové požadavky. Proto, když Váš pes opravdu potřebuje zhubnout, stojí za to obrátit se na veterinárního lékaře. Ten dokáže na základě vyšetření a cílených dotazů spočítat, kolik energie jeho pacient potřebuje. Také zjistí, zda netrpí nějakým onemocněním, které může jeho stav komplikovat a mělo by se současně s redukcí váhy řešit. A nakonec po vyhodnocení všech faktorů navrhne ideální složení krmné dávky.
Úspěch redukční diety Vašeho psa závisí úplně stejně jako u lidí na pevné vůli. Jenom se tentokrát jedná o Vaši pevnou vůli ke zlepšení kondice a zdravotního stavu Vašeho psa. Proto odolejte jeho smutným očím u večeře a odměnou Vám bude štíhlé a zdravé zvíře.
Několik typů pro majitele (na závěr?)
- Zhodnoťte, nebo nechte lékařem zhodnotit aktuální kondici svého psa
- Udělejte si jasno, kolik kalorií Vás pes opravdu potřebuje a přizpůsobte tomu krmnou dávku a množství pamlsků
- Važte svého psa pravidelně, například jedenkrát měsíčně, velkého psa Vám rád zváží Váš veterinární lékař
- Rozdělte denní dávku na dvě porce
- Vždy přesně važte, kolik granulí Váš pes dostane, nikdy množství neodhadujte od oka
- Pes rád žvýká, je to velká radost s malým přísunem energie – ideální jsou sušené vazivové uzly nebo kosti, nevhodné sušené vepřové uši
- Pamlsky – i velký pes ocení více malých než jeden velký, na trhu jsou i speciální s malým množstvím kalorií. Můžete dát také kousek mrkve, jablka, banánu nebo melounu, vyvarujte se kouskům salámu, sýra, paštiky, pečiva, čokolády nebo rozinkám
- Máte-li kočku, ujistěte se, že se Váš „stále hladový“ pes neobsluhuje sám z její misky
- Má-li Váš pes málo pohybu, umístěte část granulí do hračky – zásobníku, kterou musí pes honit po podlaze, aby z ní jídlo dostal
- V domácnosti s více členy určete, kdo bude psa krmit a poučte děti a prarodiče, že pes nesmí dostat jejich jídlo. Sepište všechno, co pes za týden dostal, budete překvapeni, kolik toho bude.
- Nenechávejte jídlo na stole bez dozoru
- Nenaučte nebo odnaučte psa žebrat
- Jako odměny můžete místo přídavku pamlsků použít část denní krmné dávky granulí – pes je z ruky vnímá jinak než z misky
- Pes se rád proběhne – i zvířeti žijícímu na zahradě umožněte pohyb na procházce
- Jestliže je Váš pes starší nebo nemocný a potřebuje snížit váhu, konzultujte to nejprve se svým veterinárním lékařem.
