S jarem přichází i parazité…

20.2.2017

Parazitózy mívám touto dobou na paškále pravidelně. Důvod je zřejmý – zvyšující se venkovní teploty lákají hostitele parazitů na delší procházky a zvyšují přežitelnost invaze schopných vývojových stadií v prostředí. Sečteno a podtrženo – pes se v podmínkách ideálních k jeho nakažení pohybuje déle a častěji, a proto řešíme v ordinacích během jarních měsíců více pozitivních případů, než v jiných částech roku.

Proč se vlastně cizopasníky vůbec zabývat?

Možná si říkáte, že divoce žijící zvířata nikdo vnějších ani vnitřních parazitů nezbavuje a také si bez potíží vegetují. Jejich organismus je ale na přítomnost parazitů za tisíce let zvyklý a tak je schopen udržovat jakousi rovnováhu mezi velikostí parazitární invaze a stupněm poškození orgánů hostitele.  Kromě toho divoce žijící zvíře nepředstavuje rizikový faktor možného přenosu parazitů na člověka, tedy kromě případů konzumace nesprávně upraveného a veterinárně nevyšetřeného masa uloveného jedince.  Vnější parazité, zejména blechy a klíšťata, dokážou potrápit domácí i divoké zvíře. Při přemnožení klíšťat je i divoce žijící zvěř plná obtěžujících roztočů, kteří způsobují kromě přenosu chorob také podráždění a záněty kůže. U nejmladších kategorií může velké množství krev sajících parazitů způsobit úbytek hmotnosti a také závažnou anemii a dokonce i úhyn. Klíšťata přenášejí mnoho nebezpečných chorob, například boreliózu, babeziózu, erlichiózu a další. Blechy jsou zase vektorem vývojových stadií tasemnice psí a v domácí populaci psů tak představují největší nebezpečí pro děti. Až v posledních letech se i u nás klade důraz na boj proti, dříve u zvířat nedůležitým, komárům. Ti totiž přenášejí dirofilárie, tedy srdeční červy. Když jsem nyní Vás, čtenáře, dostatečně vyděsila jen stručným přehledem toho, co mohou vnitřní a vnější parazité napáchat, a snad jsem tedy i skeptiky přesvědčila o nutnosti prevence a terapie parazitóz, můžeme se pustit do podrobnějšího rozboru této problematiky.

Důležité minimum o blechách

Bylo již toho o nich napsáno mnoho. Soustředím se proto na důležitá fakta a zajímavosti, které třeba nevíte. Po celém světě je popsáno asi 2000 druhů blech. Překvapivě naprostá většina těchto parazitů, nacházejících se na psí populaci, patří i u nás k druhu Ctenocefalides felis, jedná se tedy o blechu kočičí. V menšině je pak Ctenocefalides canis, neboli blecha psí. Která samozřejmě na člověka „jde“, jak je o tom zmínka ve známém českém filmu. Obě blechy jsou přenašeči zmíněné tasemnice psí. K nákaze člověka (dítěte) dojde pozřením blechy, obsahující vývojové stadium tasemnice. V domácnostech s malými dětmi je tedy pravidelné odčervování a odblešování domácích mazlíčků velmi důležité. Blechy, které najdete na zvířeti, tvoří jen 5% bleší populace v domácnosti, ostatní jsou vývojová stadia všude kolem. Je proto nutné řešit bleší problematiku komplexně a nesoustředit se jen na prosté odblešení zvířete. V posledních dvou letech jsou blechy velmi odolné k účinku po léta běžně používaných chemických prostředků. Často se setkáváme s klienty, kteří vyzkoušeli již několik různých preparátů a jejich domácnost je stále zamořena blechami. Doporučuji provést následující kroky:

1. Vykoupat zvíře v antiparazitárním šamponu. Lze použít některý z originálních protibleších preparátů, pokud ho nemáte, rozmíchejte běžný šampon s hrnkem vinného octa. Ten blechy nesnáší a budou opouštět srst zvířete. Velmi důkladně celou plochu těla promasírujte, nechte cca 10 minut působit. Pak důkladně opláchněte.
2. Následuje pročesání srsti hustým hřebenem tak, abychom vyčesali vše, co mohlo v kožichu zůstat. Je třeba se vyčesání věnovat a mít připraven hrnek s horkou vodou na opláchnutí hřebenu s případnými nálezy.
3. Mezitím doporučuji, aby další člen rodiny, vybaven speciálním sprejem na prostředí, vystříkal vše, co nejde dát do pračky. Pelech, malé koberečky a vše, co lze vyprat, na dlouhý program a co nejvyšší možnou teplotu vypereme. Koberce velmi důkladně vyluxujeme ideálně hodně výkonným vysavačem. Sáček z vysavače pak ihned vyhodíme neprodyšně zabalený do igelitového obalu.
4. Jakmile zvíře uschne, aplikujeme mu některý z antiparazitárních prostředků ve formě spreje, obojku nebo spot on. Pokud podáváme tabletu, můžeme ji podat ihned v bodu 1.
5. Pokud má blechy i majitel, všechno oblečení je třeba vyprat. Tělo lze zbavit případných zbylých blech dlouhou koupelí v horké vodě.
6. Kompletní sanaci domova opakujeme za 3 týdny, mezitím luxujeme alespoň 2x týdně.
7. Pokud je zamoření blechami opravdu silné, lze dezinsekci svěřit profesionální firmě.

A jak poznám, že můj pes má blechy? Ideální je použít hustý hřeben a vyčesat srst na bílý papírový kapesník. Pak špínu na kapesníku mírně namočíme vodou, a pokud se rozpije do červených teček, víte s jistotou, že i když jste žádnou blechu nenašli, to, co máte před sebou, je bleší trus.

Jaké chyby majitel nejčastěji dělá v boji s blechami?

1. Zahájí terapii teprve, až najde blechu na zvířeti. Nejúčinnější je vždy prevence.
2. Myslí si, že jeho zvíře, které nechodí ven, nemůže nikdy mít blechy. A co návštěvy?
3. Ošetří pouze zvíře, na němž blechy najde a ne všechna zvířata v domácnosti.
4. Neprovede správně sanaci prostředí.
5. Domnívá se, že když koupí jakýkoli, třeba i nejlevnější, volně prodejný produkt (obojek, sprej, spot on) proti blechám, bude určitě fungovat. Velká část na trhu běžně dostupných výrobků bude proti blechám neúčinná.
6. Obviňuje z invaze blech na svém zvířeti náhodně potkané jiné zvíře nebo čekárnu veterinární ordinace. Naprostá většina blech přeskočí na zvíře přímo ze svého hnízda. Jakmile se jednou na zvířeti usadí, zůstává na něm. Musí dojít k dlouhodobému kontaktu s jiným zvířetem, či spíše k pobytu zvířete v místech, kde se blechy líhnou, aby došlo k infestaci.
7. Věří, že blechy se vyskytují pouze v létě. Jejich množení není závislé na ročním období a boj s nimi je záležitostí celého roku.
8. Domnívá se, že když nemá v bytě koberce, nemohou se blechy v domácnosti rozšířit. K úspěšnému množení stačí blechám pouhé škvíry v nábytku či podlaze.
9. Nepoužívá protibleší přípravky pravidelně. Je opravdu vhodné poznamenat si do kalendáře, kdy má být provedeno další opatření a intervaly striktně dodržovat.
10. Neaplikuje preparáty tak, jak výrobce uvádí. Ke správné funkci antiparazitárních výrobků je nutné dodržovat doporučený postup při jejich aplikaci.

A co klíšťata?

Zajímavostí je, že patří mezi pavoukovce, jsou tedy nejblíže příbuzní pavoukům a štírům. Existuje jich na 800 druhů. Nacházíme jich více na psech, než na kočkách. Klíště může žít až 200 dní bez hostitele a vody a délka života je od dvou měsíců do dvou let podle druhu. Klíště za život vystřídá minimálně tři hostitele a tak dochází k přenosu chorob – dospělec se líhne bez patogenů. Mechanismus, kterým se klíště pevně uchytí v kůži hostitele, zahrnuje kromě ideálně utvářeného sosáčku se zpětnými háčky také vypuštění lepidlu podobné substance. Proto je tak obtížné klíště odstranit nepoškozené. Klíšťata přenášejí celou řadu patogenů – viry, bakterie, spirochéty, prvoky, hlístice a také obsahují různé toxiny. Nejznámější choroby, přenášené klíšťaty, jsou lymská borelióza, klíšťová encefalitida, babesióza, erlichióza, anaplazmóza, riketsióza a tularémie. Očkování proti klíšťatům neexistuje. Máme pouze vakcíny proti některým chorobám klíšťaty přenášeným. Pro lidské pacienty máme k dispozici vakcínu proti klíšťové encefalitidě, pro psy můžeme využít preparát proti lymské borelióze. Vzhledem k množství přenášených chorob je ale důležité i vakcinované zvíře proti klíšťatům chránit. Výše uvedené informace poukazují na to, proč bychom měli proti klíšťatům bojovat a chránit člověka i zvířata proti jejich invazi.

Vnitřní parazité

Do této skupiny řadíme z těch u nás nejběžnějších parazitů škrkavky, tasemnice a z prvoků giardie a kokcidie. U psů se vyskytují opravdu často a kromě toho, že způsobují zdravotní komplikace svému hostiteli, jsou to také vesměs zoonózy. Zvíře může být i asymptomatický přenašeč parazitárních zárodků. Klinické příznaky se rozvíjejí, až když se populace cizopasníků v organismu postiženého jedince zvětší. Pak pozorujeme průjem, někdy s krví, zvracení, hubnutí, apatii a celkové zhoršení zdravotního stavu.

Nejčastěji se u psa setkáváme s tasemnicemi a škrkavkami. Ty vypadají ve stolici nebo zvratcích jako špagety, články tasemnice zase jako zrnka rýže, která buď vidíme pohybující se na stolici, nebo zaschlá v okolí konečníku. Giardie a kokcidie patří mezi jednobuněčné organismy a pouhým okem je nespatříme.

K přenosu parazitů dochází nejčastěji prostřednictvím nakažené stolice. Škrkavky mohou být transportovány do těla štěněte také transplacentárně nebo při kojení mateřským mlékem. Giardie se přenášejí také infikovanou vodou. Další druhy (např. škrkavky) se mohou během vývoje dostat do jiných částí těla, kde způsobují další poškození. Ačkoli je většina druhů parazitů druhově specifická, může dojít k nákaze jiných druhů i člověka. K tomu dochází např. u dětí hrajících si na písku kontaminovaném výkaly zvířat. V nebezpečí jsou také lidé se sníženou imunitou v důsledku jiné choroby. Larvy škrkavek v těle člověka cestují a jejich afinita k očním strukturám může způsobit i slepotu. Giardie způsobí u člověka dlouhotrvající průjmy. Vzhledem k tomu, že po dlouhou dobu může být pes či kočka bezpříznakovým přenašečem, doporučuji zejména v rodinách, kde jsou malé děti či vážně nemocní dospělí pravidelně kontrolovat stolici. Třídenní směsný vzorek (malá část stolice z každé procházky) odesílá veterinární lékař do laboratoře, a podle výsledku pak zahájí léčbu nebo ne. Pokud z jakéhokoli důvodu není tento postup možný, doporučuji alespoň jednou za čtvrt roku zvíře odčervit komplexním preparátem. Stejně tak doporučuji koprologické vyšetření stolice jako rutinní součást diagnostiky příčin chronických průjmů. Většina běžně používaných antiparazitik totiž vyřeší invazi škrkavek a tasemnic, ale už nikoli prvoků, které lze v laboratoři identifikovat.

Důležité body v léčbě a prevenci vnitřních parazitů

1. V domácnosti, kde jsou kočky, pravidelně čistit bednu s kočkolitem. Pokud se pes venčí na zahradě, stolici uklízet ihned. Stejně tak je důležité uklízet výkaly svého psa při venčení v městech, kde se potkává hodně psů na malém prostoru. Je vhodné mít svého psa na takových místech na dohled a zabránit pozření ponechané cizí stolice.
2. Nezapomínat na pravidelnou aplikaci protibleších prostředků – je to prevence šíření tasemnice psí.
3. Dbát na důkladnou osobní hygienu a zejména dětem připomínat mytí rukou před jídlem.
4. Pravidelně odčervovat všechna zvířata v domácnosti, případně provádět vyšetření stolice alespoň dvakrát ročně.
5. Březí feny během gravidity odčervovat jako prevenci parazitární invaze štěňat.
6. Běžně dostupné přírodní odčervovací preparáty, například na bázi česneku, nejsou dostatečně účinné v boji proti střevním parazitům.
7. Pokud je pes krmen syrovým masem, nechte maso před použitím vždy alespoň týden v mrazáku. S konzumací syrového masa může být spojeno riziko nákazy tasemnicemi, patogenními bakteriemi, toxoplazmózou, listeriózou apod.
8. Je-li pes ponechán v psím hotelu, doporučuji odčervit hned po návratu domů.
9. Větší pozornost problematice parazitů je třeba věnovat v případě, pohybuje-li se pes na zahradě, kam chodí venkovní kočky. Jejich stolice může být neustálým zdrojem zárodků parazitů.
10. Pamatujte, že odčervení není, na rozdíl od očkování, prevence a tak týden po podání antiparazitik se zvíře může znovu infikovat.
11. Jedete-li na dovolenou do teplých jižních částí Evropy, kde se vyskytují komáři, je nutné myslet na možnost nakažení Vašeho psa srdeční červivostí. Ta je způsobena červy rodu Dirofilaria a jejich zárodky přenáší právě komáři. Preventivně lze před cestou aplikovat spot on s účinnou látkou selamectin. Onemocnění se sporadicky vyskytlo i u psů chovaných na jižní Moravě. Je to důsledek vyšších teplot prostředí v posledních letech.

Naše možnosti v léčbě

Před lety bylo k dispozici jen málo preparátů s několika účinnými látkami a k hubení vnějších parazitů jsme používali dnes již zakázané toxické chemikálie.

V současné době máme desítky výrobků různých kombinací a aplikačních forem, mnohé z nich jsou účinné současně na vnitřní i vnější parazity. Je poměrně obtížné se v celém portfoliu orientovat a tak je nejvhodnější poradit se s veterinárním lékařem, který při znalosti druhů parazitů vyskytujících se v dané lokalitě, zdravotního stavu zvířete a finančních možnostech majitele doporučí nejvhodnější řešení invaze cizopasníků a možnosti dlouhodobějších preventivních opatření. Zajímavostí posledního roku je možnost likvidace vnějších parazitů pomocí tablet. Jedna tableta účinkuje podle druhu preparátu až 3 měsíce.

V ordinaci se bohužel setkáváme s tím, že majitelé nejsou spokojeni s efektem použitého antiparazitika. Je otázkou, zda lze nedostatečný účinek nazvat „rezistencí“, jako tomu je u antibiotických léčiv. Nicméně je to fakt, s nímž je třeba počítat. Žádný preparát také nemá, zejména u vnějších parazitů, stoprocentní účinek. Jedno či dvě nalezená klíšťata neznamenají, že je výrobek neúčinný. Dalším důležitým faktorem je pravidelnost podávání. Prostě faktorů, ovlivňujících efekt, je více. Většinou si majitelé oblíbí konkrétní preparát, k němuž se i v následujících letech vrací. Doporučuji nezkoušet bezhlavě jeden preparát podle recenzí na internetu za druhým, ale opravdu využít zkušeností veterinárního lékaře a problematiku parazitů s ním prokonzultovat.