24.2.2015
Tohle staré pořekadlo platí pro psa stejně jako pro člověka. Každý pes má jinak krásné oči a umí jimi vyjádřit všechna svoje přání. Dívá se na Vás smutně i vesele, podle toho, zda ho zrovna opouštíte odcházejíc do práce, nebo mu právě nesete misku s večeří. Zrak je pro orientaci v prostředí pro psa stejně důležitý jako pro nás, jsem ale přesvědčená, že jeho případná ztráta z důvodu neřešitelné choroby není pro psa takovým handikapem, jako pro člověka. Majitelé snáší zhoršování zraku svého miláčka většinou mnohem hůře, než samotný pes. Situace nemusí být ale hned tak špatná, pojďme se podívat, s jakými očními chorobami se můžeme u psa setkat nejčastěji.
Jenom mu trochu teče z očí…….
Tuhle větu slýchá veterinární lékař často. Výtok z oka (jedno nebo oboustranný) je totiž často prvním příznakem, jehož si majitel všimne. Pokud začneme od Adama, musíme se nejprve jako na možnou příčinu zaměřit na choroby očních víček. Vchlípení víčka (entropium) se nazývá stav, kdy je okraj víčka stočen směrem k očnímu bulbu. Dochází pak ke stálému dráždění spojivky a rohovky a výsledkem je chronický zánět celé postižené oblasti. Opačný stav se nazývá vychlípení víčka (ectropium) a lze ho popsat jako oddálení a vyvrácení části víčka směrem od očního bulbu. V podstatě pak zůstává spojivka a třetí víčko odhalené a viditelné. Ectropium se jako vrozené vyskytuje nejčastěji u kokršpaněla, baseta, dogy nebo bladhounda. Entropium mívá šarpej, anglický buldog, bernardýn a pudl. Obě vady se mohou samozřejmě vyskytovat u jakéhokoli jedince, mohou být kombinované (i na jednom oku) a kromě vrozených příčin mohou být způsobeny i jinou patologií (chronickým zánětem, nádorem, stárnutím nebo poraněním). Další, velmi obtěžující a bolestivou vadou horního i spodního víčka je výskyt nepravidelně narostlých řas. Mohou být ve správném místě směřující k bulbu (trichiasis), dále nefyziologicky uložené za normálními řasami (distichiasis) a nakonec tzv. ektopická řasa, prorůstající skrz spojivku proti rohovce. Všechny výše uvedené vady způsobují výraznou a dlouhotrvající bolest, zánět až ulcerace (vředy) na rohovce. Typické pro ně je, že vzdorují konzervativní léčbě a ve všech případech je po vyloučení možných primárních příčin nutné chirurgické řešení. Proto pokud chodíte s opakujícími se záněty spojivky a rohovky do veterinárního zařízení a jediným řešením jsou opakující se podání antibiotických kapek, trvejte na důkladném vyšetření víček nebo se obraťte na specialistu.
Když zrudne spojivka
Pravděpodobně nejčastější příčinou výtoku z oka je zánět spojivky. Spojivka je bílá blána spojující vlastní bulbus s okraji víček. Pokud podlehne zánětu, její bílá barva se změní na růžovou až tmavě červenou podle stupně zánětu. Příčin tohoto stavu je mnoho a jako obvykle úspěch léčby závisí na schopnosti lékaře odhalit tu pravou. Mírné zarudnutí a vodnatý výtok mohou být příznakem alergie nebo virové infekce, žlutozelený hustý sekret se vyskytuje např. při dráždění rohovky a spojivky cizím tělesem (osina) nebo bakteriální infekci. Velmi často se u psů vyskytuje tzv. suchá keratokonjuktivitis, neboli zánět spojivky se sníženou produkcí slz. Sekundárně se pak přidává bakteriální infekce. Proto by měl být test na produkci slz prováděn u každého pacienta s opakujícím se zánětem spojivky. K části o spojivce patří také choroby třetího víčka. To má většina zvířat, je to blanka umístěná v hloubce mediálního očního koutku, jehož tvar udržuje chrupavka v něm uložená. Na třetí víčko přiléhá velmi důležitá součást slzného ústrojí – Harderova (slzná) žláza. Ta může u mladých psů vyhřeznout a je pak viditelná v mediálním očním koutku. Dříve se postižená žláza odstraňovala, v posledních letech se ale ukázala její důležitá funkce v tvorbě slz a tak se rukou zkušeného chirurga vrací zpět na své místo.
Důležitá rohovka
Rohovka je zjednodušeně řečeno průhledná blána povlékající bulbus z přední strany. Pokud z nějakého důvodu zneprůhlední, zvíře přestává vidět. Je tedy velmi důležité její případné onemocnění nezanedbat a při léčbě striktně dodržovat určitá pravidla. Na rohovce se může objevit otok, zánět akutní i chronický, povrchové i hluboké rány a také nádory. Samostatnou kapitolou jsou pak rohovkové vředy, které vyžadují dlouhou a pečlivou léčbu, jejíž úspěch závisí na odhalení příčiny vzniku. Při rozvoji vředu dochází k rozpadu tkáně rohovky s malou tendencí k hojení. Tento defekt pak může zasahovat různě hluboko do hloubky rohovky.
Zákal čočky
Majitelé často přijdou do ordinace s tím, že jejich pes má určitě šedý zákal. Tento termín je vžitý z humánní medicíny a skutečně barva zakalené čočky u psa příměr přímo nabízí. Zákal čočky lze rozdělit do několika kategorií, nejčastěji se s ním setkáváme u stárnoucích psů, často v souvislosti s cukrovkou. Příčinou je hromadění produktů patologických pochodů v nebo na povrchu čočky, které snižují její prostupnost pro světlo. Příčin může být více, jedinou léčebnou metodou je chirurgie. Pokud k ní majitel svolí, musí ji provádět zkušený chirurg na specializovaném pracovišti. Podle mého názoru je vždy důležité zvážit všechna pro a proti tohoto všestranně náročného zákroku v souvislosti s kvalitou života a délkou přežívání operovaného psa.
Glaukom
Glaukom je jednou z nejčastějších příčin nevratné ztráty zraku u psa. Dochází při něm k poškození zrakového nervu a odumírání nervových buněk sítnice, která zprostředkovává přenos viděného obrazu do mozku. Výsledkem je slepota. Předpokládá se, že významnou roli při rozvoji glaukomu hraje zvyšování nitroočního tlaku nebo porucha krevního zásobení zrakového nervu např. při hypertenzi, cukrovce nebo poruchách krevní srážlivosti. Diagnostika glaukomu vyžaduje jisté zkušenosti a vybavení, pokud ji není schopen terénní veterinární lékař, měl by ji provádět specialista.
Bílý pes, černé oko?
Majitelé malých bílých psů se často setkávají s trvale zabarvenou srstí pod vnitřním očním koutkem. Příčinou je permanentní slzotok z oka. Ten může mít mnoho příčin a pro úpravu stavu je důležité ji diagnostikovat. Majitele výstavních jedinců tento stav trápí a snaží se různými chemikáliemi před exhibicemi srst pod okem vyčistit. Z dlouhodobého hlediska je lepší stav řešit.
Výše uvedená onemocnění jsou jen stručným výčtem, z mého pohledu praktického veterinárního lékaře, těch nejčastěji se vyskytujících. Celá problematika je podstatně složitější a obsáhlejší. Dále bych se chtěla soustředit na zásady terapie očních onemocnění. Tu lze v podstatě rozdělit na podání lokální a celkové.
Aplikujeme lokálně
Místní aplikace je v oftalmologii velmi významná a má před celkovou mnoho předností. Aplikujeme přímo do oblasti patologického procesu bez rizika pro organismus jako celek a může ji provádět i laik, bývá také levnější než léčba celková. Veterinární medicína využívá v této oblasti často stejné léky jako medicína humánní. Používáme především formu očních kapek nebo očních mastí. Obě aplikační formy mají své výhody a nevýhody, jak je shrnuto v tabulce.
Kapky Masti
Ochranný film na rohovce přetrvává krátce vydrží déle
Uvolňování účinné látky rychlé postupné
Ředění slzami ano ne
Vstřebávání do organismu vysoké nízké
Znečištění srsti okolí oka ne ano
Kontrola dávkování účinné látky přesnější méně přesná
Doba působení krátká, vyžaduje častou delší
aplikaci
Účinná látka je v oftalmologii nejčastěji podávána ve formě očních kapek. Spojivkový vak, do nějž se kapky aplikují, má ale poměrně malou kapacitu a tak pokud se podává větší počet kapek najednou, měl by mezi nimi být několikaminutový interval, aby se bylo zaručeno podání celé dávky léčiva. Kapky by měly být podávány alespoň 5x denně. Oční masti jsou využívány především tam, kde je třeba zajistit delší ochranu rohovky a pomalé uvolňování účinné látky během delšího časového intervalu. Proto jsou vhodné k podání na noc. Neměly by ale být použity např. při léčbě rohovkových vředů, neboť obecně používané masťové základy mohou být toxické pro vnitřní struktury oka a může dojít k rozvoji dalších komplikací.
Co do oka nejčastěji aplikujeme?
Při léčbě zánětů očních struktur se nejvíce uplatňují antibiotika, kortikoidy, nesteroidní antiflogistika, vitamíny, cytostatika a další. Osobně považuji za jedno z nejdůležitějších sdělení tohoto článku směrem k majitelům psů zákaz aplikace doma nalezených očních preparátů bez vyšetření očí veterinárním lékařem. Například aplikace kortikoidů, které jsou součástí mnoha očních preparátů, může v případě rohovkového vředu napáchat mnoho obtížně napravitelných škod. I u velmi malého, obtížně viditelného poškození rohovky je třeba provést fluoresceinový test, kdy obarvením rohovky zjistíme její celistvost a rozhodneme o případném nasazení kortikoidů. Je proto nejlépe neotálet a s postižením očí navštívit lékaře.
Léčba vážnějších očních chorob může vyžadovat několikaměsíční intenzivní léčbu závisející na pečlivosti majitele a jeho spolupráci s veterinárním lékařem. Rozvoj veterinární medicíny, moderních léčebných postupů a specializací může být důvodem, proč Vás Váš lékař odešle ke specialistovi, který může rozhodnout například o aplikaci kontaktních čoček nebo očním chirurgickém zákroku.
Onemocnění očí psů je důvodem asi 5 % všech návštěv veterinárních zařízení. Není to tedy v žádném případě ojedinělý problém.
