A stále to svědí….
25.4.2016
Ve třetím díle naší „kožní“ série budu pokračovat dalšími chorobami kůže, charakterizovanými intenzivní svědivostí. Zástupci dnešního článku mají jiné příčiny, než předchozí alergická onemocnění. Jiná příčina, ale stejný důsledek. To je důvod, proč jsou tyto choroby za alergii často zaměňovány.
Sarkoptový svrab
Hned ta první je toho typickým příkladem. Příčinou je pomnožení parazita Sarcoptes scabiei v kůži postiženého zvířete. Na počátku je pobyt v místě, kde se vyskytuje nakažený jedinec. K přenosu může dojít během víkendového pobytu na venkově nebo se také můžeme setkat se psem, který byl na úpravě srsti v psím salónu, kde nedbají na dodržování pravidel správné hygieny, a zvíře se nakazí z nevyčištěného nástroje. Od invaze prvních parazitů do rozvinutí klinických příznaků uplyne většinou několik týdnů. Právě proto bývá obtížné u typicky městského psa nalézt hned tu správnou příčinu, neboť od dovolené nebo návštěvy psího kadeřníka už nějaká doba uplynula, a možné souvislosti se pak snadno ztrácí ze zřetele.
Jako první se objevují malé zarudlé pupínky, nejčastěji na spodní straně zvukovodů, v podpaží a na břiše. Tato lokalizace je typická a měla by být prvním náznakem, že se nejedná o alergický problém. V té době už je kůže dosti svědivá a pes se intenzivně drbe. Během množení parazitů v kůži psa dochází také často k přenosu na člověka. Výsledkem jsou pak malé rudé svědivé pupínky kdekoli na těle člověka. Přítomnost těchto kožních změn u majitele je dalším vodítkem k správné diagnóze. Člověk není definitivním hostitelem tohoto roztoče a tak po vyléčení zdroje nákazy – psa – dojde ke spontánnímu vymizení kožních změn. Diagnózu potvrdíme důkladným kožním seškrabem a jeho mikroskopickým vyšetřením. Parazité se vykytují především ve spodní vrstvě kůže – škáře, a seškrab proto musí být opravdu hluboký a důkladný. Majitelé se někdy leknou, když vidí skalpel blížící se ke kůži jejich neuspaného miláčka, ale není třeba se obávat, jen držet pevně vyšetřovaného pejska. Někdy je nutné vyšetření opakovat, neboť než dojde k pomnožení roztočů, může být nález negativní. Z toho důvodu je „lege artis“ postup léčit svrab – pokud na něj máme podezření – i když ho neprokážeme. K léčbě využíváme v posledních letech s velkým úspěchem účinnou látku selamectin ve formě spot on. Je třeba tří nebo čtyř aplikací v měsíčních intervalech. Pro délku léčby je rozhodující negativní seškrab.
Roztoči ještě jednou
Druhým, a dnes posledním zmiňovaným parazitem je dravčík – Cheylettiella spp. Dravčíci žijí, na rozdíl od svrabu, na povrchu kůže. Vyskytují se na hlavě, krku a celé horní části těla zvířete. K nákaze dochází přímým kontaktem. Charakter klinických příznaků nejlépe vystihuje přezdívka „chodící lupy“. Na tuto oblast několikrát přiložíme průhlednou lepicí pásku a po té nalepíme na podložní sklíčko. Vložíme do zorného pole mikroskopu a máme diagnózu. Léčba se pak provádí ideálně aplikací selamectinu, lze využít i celkové aplikace pyretroidů ve formě koupele nebo spreje. Nejčastěji se s dravčíky setkáváme u štěňat malých plemen, pocházejících z chovů se špatnými zoohygienickými podmínkami. Pozor – opět se jedná o zoonózu.
Hot spot….
….neboli pyotraumatická dermatitis je svědivé, bolestivé, akutně zanícené, hnisající místo na kůži, které bývá sekundárně rozlízané a rozdrbané. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti husté srsti tváře pod zvukovody nebo na zádech a vnější stehenní krajině. Toto onemocnění je tzv. multifaktoriální, nemá jen jednu příčinu a mívá komplikující faktory podporující jeho rozvoj. Z příčin můžeme jmenovat alergická onemocnění, poranění kůže, cizí těleso v srsti, podráždění kůže během stříhání nebo kontakt s dráždivou látkou. Z komplikujících faktorů pak připadá v úvahu především horké prostředí a vlhká, nedostatečně vysušená srst. V ordinaci se s tímto problémem setkáváme nejčastěji u labradorů, zlatých retrieverů, howavartů, kokršpanělů a bernských salašnických psů. Typickým pacientem je GR přivedený po víkendové letní koupeli v rybníku. U hustě osrstěných psů je tedy velmi důležité vždy dbát na důkladné vysušení srsti na hlavě a kolem uší. Místo zánětu bývá natolik bolestivé, že u některých pacientů se při ošetření neobejdeme bez analgosedace. Podle závažnosti lze hot spot léčit lokálně, anebo je nutné podávat antibiotika celkově. Každopádně je důležité začít s terapií co nejdříve.
Psychogenní dermatóza
Do skupiny „svědících“ onemocnění patří i trochu odlišná psychogenní dermatóza. Ačkoli název působí neškodně, jedná se o závažnou a mnohdy velmi obtížně řešitelnou poruchu, která je výsledkem neustávajícího sebepoškozování většinou jednoho nebo více míst na těle. Postižené zvíře se soustředí na konkrétní oblast těla – většinou se jedná o končetiny – a intenzivním olizováním si způsobí hluboké a nehojící se rány. Příčinou bývá psychická nepohoda nebo některá z poruch chování. Řadíme sem nudu, nedostatek stimulů z prostředí, separační úzkost a další stresové faktory, jako jsou změny v domácnosti, změny v denním režimu, odchod nebo příchod člena rodiny apod. Ten pravý důvod sebepoškozování se podaří zjistit jen opravdu dobrou spoluprací a komunikací majitele s veterinárním lékařem. Někdy je situace tak vážná, že je třeba navštívit specialistu na poruchy chování. K predisponovaným plemenům patří např. německý ovčák, dobrman, irský setr a retrívři. Kromě končetin mohou být místem zájmu ocas nebo slabiny. Permanentním drážděním postižené oblasti kůže se v ní rozvíjí sekundární zánět různého stupně, jehož léčba ale není úspěšná a zabrání jen dalšímu množení druhotné bakteriální infekce. V diferenciální diagnostice zde nesmíme opomenout např. demodikózu, kožní nádor nebo bolestivý stav struktur pohybového aparátu ležících pod kožní lézí. Po vyloučení všech ostatních možných příčin nám zůstane psychogenní dermatóza. Její léčba spočívá v pokusu o odstranění příčiny stavu a případné léčby psychofarmaky. Mohu doporučit též zkušební nasazení přírodních léčiv, jako jsou Bachovy esence nebo homeopatika. V každém případě je ale nutné počítat s dlouhodobým a ne vždy úspěšným řešením tohoto problému. To ostatně ale platí při léčbě psychických poruch obecně, i těch lidských.
