20.4.2016
Jak jsem naznačila v úvodu této „kožní“ minisérie v minulém čísle, dnes se budu věnovat první skupině kožních chorob psů. Vzhledem k množství nosologických jednotek, které je třeba zmínit, je dnes úvodní odstavec opravdu krátký.
Kožní choroby provázené svěděním
Jedná se o největší skupinu nemocí kůže. Kdo si z minulého čísla vzpomene na dělení kožních onemocnění, tak tato skupina má v sobě jak léčitelné, tak pouze kontrolovatelné členy.
Alergie na bleší kousnutí
Častý problém, jehož příčinou je alergická kožní reakce na bílkoviny bleších slin. K vyvolání velmi silné svědivé reakce, někdy doprovázené až zánětem kůže, stačí mnohdy jen jedna blecha. To ztěžuje pozici veterinárního lékaře, který se snaží skeptického majitele přesvědčit, že jeho pes má určitě alespoň tu jednu blechu, i když se ji nedaří najít. Typickou oblastí manifestace je kořen ocasu a záď, dále okolí konečníku a břicho, kde se vyskytne zarudlá kůže s vypadanou srstí, někdy i se strupy a zánětem kůže. Pokud nelze najít přímo blechu, někdy je snazší nalézt bleší trus v srsti postiženého psa. Jsou to malé černé tečky, které po nasypání na bílý ubrousek nebo kapesník a pokapání vodou zčervenají.
Léčba je jasná – zbavit zvíře a především jeho prostředí blech a jejich vývojových stadií. Je třeba zdůraznit, že nestačí psa pouze odblešit, ale je nutné důkladně sanovat také prostředí. Z celé bleší populace ve Vašem bytě je jen 5% na zvířeti, zbytek jsou vajíčka a larvy v kobercích, sedačkách, pelíšku atd. Dále je nezbytně nutné psa po zbytek jeho života od blech držet důsledně dál. To znamená, nejprve opatřit Vašeho miláčka antiparazitikem, ideálně takovým, které má kromě samotných blech vliv i na vývojová stadia. Pak vyperte vše v bytě, co vyprat lze, na ostatní věci použijte antiparazitární sprej na prostředí. Následně, a to po celý rok, by měl mít Vás pes aplikován některý z protibleších preparátů (z mého pohledu ideálně kvalitní obojek nebo tablety). Pokud máte v domácnosti více zvířat, ošetřete všechna.
Atopická dermatitis
Je definována jako tendence k tvorbě protilátek a následné klinické odezvě na alergeny z prostředí. V ordinaci se s ní setkáváme velmi často. Je to typická neléčitelná, pouze kontrolovatelná choroba. První příznaky se většinou objevují mezi prvním a třetím rokem života. Mnoho plemen je k této chorobě predisponovaných. Hlavním příznakem je svědivost různé intenzity. Postižení kůže pak variuje od mírného zarudnutí, hyperpigmentace, až po vážný sekundární bakteriální zánět kůže s tvorbou krust. Nejčastěji postižená místa na těle jsou packy a meziprstí, ušní boltce, břicho – od podpaží po třísla, dále hlava – okolí očí a pysků. Ztráta srsti je též velmi variabilní, od mírné po velká ložiska holé zarudlé kůže. U chronických pacientů se často vyskytuje zesílená, hrubá kůže s řasami a recidivující záněty zevního zvukovodu. Anamnéza a výše uvedené klinické příznaky vždy napoví, že atopická dermatitis je na prvním místě mezi diferenciálními diagnózami. K jejich redukci je možné provést tzv. kožně alergický test (KAT). Ten sleduje reakci kůže na vpich jednotlivých (nejběžnějších) alergenů. Jeho provedení ale vyžaduje analgosedaci či anestezii a je poměrně cenově náročné. Na jeho základě je pak možné nechat zhotovit tzv. hyposenzibilizační sérum. To je pak aplikováno dlouhodobě v určitých intervalech. Další možností je krevní test, na jeho spolehlivost se ale názory odborníků liší. V zahraniční literatuře lze nalézt jako možnou terapeutickou alternativu nasazení antihistaminik. U nás převažuje názor, že tyto léky poměrně dobře účinné v humánní medicíně u psů příliš efektivní nejsou. Lékem volby u závažných případů jsou pak glukokortikoidy. Ty mají ale bohužel mnoho nežádoucích vedlejších účinků, a tak se je snažíme nasazovat, až když už nemáme na výběr. U mírných případů je možno je podávat i lokálně, obvykle ve formě spreje. Podpůrná léčba zahrnuje koupání v medikovaných šamponech, podávání nenasycených mastných kyselin většinou v podobě rybího (lososového) oleje a doplňků s obsahem zinku a biotinu. V případech přítomnosti sekundární bakteriální infekce jsou pak přidána antibiotika a to na několik týdnů.
Alergie na krmivo
Jedná se o kožní reakci na alergeny přijaté v krmivu. Nejčastěji jsou příčinou obtíží hovězí maso, kravské mléko a obilniny. Výjimkou není ani maso kuřecí a sója. První klinické příznaky – zarudnutí kůže a svědivost na hlavě, břiše a perianální oblasti – se objevují často před prvním rokem života. Definitivní diagnóza je potvrzena (vyloučena) přísným dietním režimem, obsahujícím složky, které zvíře nikdy před tím nejedlo. Doba, nutná k dodržování této diety, je asi 6 týdnů. Pokud se kůže začne pěkně hojit, je diagnóza potvrzena. Zní to jednoduše, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že jen málokdy se podaří dietní režim dodržet. Majitel může volit mezi domácí – vařenou – stravou a průmyslovými krmivy. V naprosté většině případů dá přednost suché či konzervované stravě, jen málokdo je ochoten v dnešní uspěchané době vařit. Do vařené varianty zařadíme neobvyklé druhy masa a zeleninu. Lze podávat např. krůtu, jehně, telecí, králíka apod., vařené nebo pečené bez přídavku koření. K tomu přidáme vařenou mrkev, hrášek, brokolici, příp. rýži, poměr masa k zelenině a příloze by měl být přibližně 1:2. Můžeme navařit velké množství, rozdělit na porce a zmrazit. Pokud volíme suchou stravu, je nutné z obrovského množství druhů na trhu pečlivě volit. Doporučuji poradit se veterinárním lékařem a využít některé z klinických diet. Vždy je nutné trávicí trakt psa na změnu připravit, proto na novou dietu přecházíme během 8 až 10 dní. Zdůrazňuji, že pro úspěch diagnostiky intolerance krmiva je naprosto nezbytné po dobu 6 týdnů vyloučit ze stravy psa jakékoli přídavky, pamlsky, piškoty, lékařem neschválené vitamíny a další doplňky. To je důležité zejména v rodinách s dětmi či prarodiči. Děti se s jídlem pohybují v dosahu psího pacienta a prarodiče mají tendenci litovat chudáka psa na dietě a tajně mu postrkovat různé pamlsky. Je skutečně nutné všem přítomným vše důkladně vysvětlit, jinak jsou čas a peníze vynaložené na diagnostickou dietu úplně ztraceny. Pokud má dietní režim úspěch, je možno v něm prostě pokračovat. Pokud chce majitel zjistit, co bylo příčinou kožní reakce, lze postupně, po šestitýdenní dietě, přidávat jednotlivé složky původní krmné dávky zvířete. Jakmile se objeví svědivost a kožní změny, má jasno a ví, čemu se již navždy vyvarovat.
