Kloubní choroby 2
14.12.2016
Jak jsem slíbila, dnešním příspěvkem pokračuji v popisu chorob postihujících důležitou součást pohybového aparátu – klouby. Venku stále vládne nejchladnější roční období a tak se všichni „kloubní „ pacienti už těší na jaro. Ne všechny obtíže těchto struktur ale ovlivňuje počasí tak, jako třeba již zmiňovanou artrózu. Na prvním místě jsou v těchto případech poranění kloubů.
To se může stát kdykoli a komukoli
Poranit kloub si může pes jakéhokoli plemene, pohlaví či stáří. Rozeznáváme několik druhů kloubních traumat. Jedním z nich je kloubní zlomenina, kdy je postižen kostní podklad a je narušena celistvost kloubní chrupavky. Pokud jsou poraněny opěrné kloubní struktury – kloubní vazy nebo pouzdro, jedná se o podvrtnutí nebo vymknutí kloubu. Při podvrtnutí dochází k poranění kloubního pouzdra, případně vazů a nitrokloubnímu krvácení. Nejčastěji se to stává například při doskoku. Při vymknutí kloubu (luxaci nebo subluxaci) se kloubní plochy zcela (nebo částečně) vychýlí z fyziologického postavení.
Hlavním klinickým příznakem poranění kloubu je náhlé kulhání a bolestivost postiženého kloubu. Rozhodně doporučuji nečekat, až se stav sám upraví a navštívit veterinární pracoviště. V případě vykloubení je totiž velice důležité co nejdříve kloub vrátit do obvyklého postavení. Navíc se jedná o opravdu velmi bolestivý problém a je zbytečné nechat zvíře trpět. Veterinární lékař pak v celkové anestezii, po provedeném RTG vyšetření, provede repozici postiženého kloubu. V případě podvrtnutí si většinou vystačíme s analgetiky, studenými obklady a klidovým režimem. V případě nitrokloubních fraktur je léčba volena podle stupně závažnosti a lokalizace problému.
Stejně jako u degenerativních onemocnění můžeme i v těchto případech podávat chondroprotektiva. Pomohou nám v rychlejším hojení poškozené kloubní chrupavky a vlastně i ostatních měkkých částí kloubu.
Když se kloub zanítí…..
Příčinou zánětu v kloubu mohou být patogenní mikroorganismy, nebo se může jednat o zánět neinfekčního původu. V prvním případě se bakterie dostávají do kloubu z krevního oběhu, kdy se primární ložisko infekce nachází na jiném místě organismu. Častěji se však jedná o přestup patogenů přímo z vnějšího prostředí při otevřeném poranění kloubu nebo po nesprávně provedeném chirurgickém zákroku či zanesení infekce při nitrokloubní injekci léčebných preparátů. Produktem bakteriálního zánětu je vždy hnisavý výpotek, hromadící se v kloubu. Jeho vlivem dochází k nevratným změnám v struktuře kloubní chrupavky, výsledkem celého procesu je pak její destrukce. Proto je tak důležité zahájit léčbu co nejdříve. Postižený kloub je zvětšený, bolestivý a horký, pes končetinu vůbec nezatěžuje. Později se přidává se horečka, letargie a nechutenství. Zvýšená teplota kloubu nám odliší tento stav od prosté distorze či vykloubení. Terapií volby je podávání vhodných antibiotik, a to po dobu čtyř až šesti týdnů. Podle uvážení lékaře může být v některých případech vhodná i chirurgická revize kloubu s odstraněním jeho změněných částí.
…ale bakterie to není
Na prvním místě mezi neinfekčními příčinami zánětu kloubu je tzv. idiopatická polyartritida. Jedná se o autoimunitní chorobu, primárním zdrojem potíží jsou tedy protilátky proti vlastním buňkám organismu. Tyto protilátky vytvářejí s domnělými vetřelci tzv. imunokomplexy, které se následně usazují v kloubech celého těla a způsobují v nich zánět. Není známa příčina vzniku těchto imunitních komplexů ani jejich zdroj. Onemocnět může kterékoli plemeno, spíše pak mladší, už dospělý jedinec. Vyšší výskyt tohoto onemocnění je ale pozorován u velkých plemen psů (německý ovčák, dobrman, retrívři).
Dále se do této skupiny řadí i systémový lupus erythematosus, což je další generalizované autoimunitní onemocnění.
Nakonec se dostáváme k chorobám, kde je příčinou postižení kloubů patologický proces na jiném místě v organismu. Ten může být pro imunitní systém opět zdrojem imunokomplexů, které se pak krevním oběhem dostávají do kloubních prostorů. Příkladem je primární zánět např. v trávicím traktu nebo v játrech. S postižením více kloubů může být spojen i nádorový proces v jiných částech těla.
Obávaná borelióza
Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty, které se projevuje generalizovaným zánětem kloubů. Nástup příznaků je akutní s náhlým kulháním a bolestivostí. Doprovodnými příznaky mohou být horečka, apatie a nechutenství. U většiny těchto pacientů si je majitel vědom výskytu klíštěte na svém zvířeti. Dalším důležitým vodítkem pro stanovení správné diagnózy je potvrzený pobyt psa v endemické oblasti výskytu nakažených klíšťat. Tuto informaci je možné získat na příslušných hygienických stanicích. A konečně rychlá terapeutická odezva na podání vhodných antibiotik nám podezření na infekci boreliemi potvrdí. Tato antibiotika podáváme vždy při typických klinických příznacích, zatím co čekáme na výsledek sérologických testů.
Jaké příznaky můžeme očekávat?
Na rozdíl od ostatních onemocnění postihujících většinou jen jeden kloub se u těchto chorob může vyskytnout poměrně pestré spektrum mnoha klinických příznaků. Typická je horečka, dále apatie a nechutenství, kulhání různé intenzity. Někdy jsou pacienti celkově málo pohybliví a ztuhlí, obtížně vstávají a lehají si. Můžeme se setkat i se vzrůstající agresivitou a dalšími změnami v chování pocházejícími z chronické bolesti. Pes i na sebemenší dotek či pokus o manipulaci reaguje bolestivě. Majitelé někdy takové projevy mylně považují za následek zvýšené zátěže v předchozích dnech, prochladnutí apod. Je důležité si uvědomit, že postižení pohybového aparátu může mít primární příčinu jinde a neodkládat návštěvu lékaře. V takových případech veterinární lékař pravděpodobně navrhne vyšetření mnoha, i specifických krevních parametrů, nebo odběr kloubní tekutiny, což může být finančně náročné. Cílem ale je odhalit příčinu obtíží co možná nejdříve, aby mohla být zahájena odpovídající léčba.
Revmatoidní artritida
Posledním onemocněním v našem dnešním výčtu je revmatoidní artritida. Jedná se o chronický zánětlivý a progresivní problém, pro nějž jsou typické destruktivní změny v kloubech. Příčina není zatím známa, považuje se ale také za imunitně zprostředkovanou chorobu. Kromě příznaků z předchozího odstavce je pro RA typické kulhání stěhující se z nohy na nohu a celková strnulost, zvláště po odpočinku. Zvíře začne kulhat postupně, stav se může dočasně zlepšit a opět vrátit. Léčba je náročná a často neefektivní s mnoha vedlejšími nežádoucími účinky. Prognóza revmatoidní artritidy je obvykle nepříznivá a často končí euthanasií.
Něco veselejšího na závěr
Naštěstí většina kulhajících pacientů netrpí v článku uvedenými chorobami a skutečně jim udělá nejlépe odpočinek po předchozím náročném dni a lahvička kloubní výživy. Mějte ale někde v koutku mysli zasunuté i ostatní možnosti a nezlepší-li se brzy obtíže Vašeho pejska, navštivte veterinárního lékaře, který mu dokáže rychle pomoci.
