20.7.2018
Každý majitel psa velkého plemene někdy slyšel o torzi žaludku. V případě, že k ní u jeho psa dojde, je jeho miláček skutečně ohrožen na životě. Je proto velice důležité znát příznaky tohoto onemocnění, aby bylo možné pomoc najít včas. Může se jednat skutečně o desítky minut, kdy bude již i při správném terapeutickém postupu život pacienta ztracen. Pojďme si proto projít podrobně vše, co je u tohoto akutního onemocnění důležité vědět.
Proč k ní dochází?
Syndrom dilatace a torze žaludku je typický právě pro psa. Hlavní roli zde hraje anatomické uspořádání žaludku a jeho okolních struktur. Nachází se v dutině břišní, hned za játry a bránicí, tedy těsně za dutinou hrudní. Samotný žaludek je možné zjednodušeně popsat jako výduť na trubici trávicího traktu. Ze strany hlavy zvířete ho utváří konec jícnu a na druhou stranu z něj vychází tenké střevo. Žaludek také není ve své fyziologické pozici nijak výrazně fixován, a proto může při kombinaci několika predispozičních faktorů snadno dojít k jeho přetočení kolem jeho podélné osy. Prvním faktorem je výrazná náplň žaludku krmivem a plyny, které z něj nemohou fyziologicky odcházet přirozenou cestou. Dalším je pak pohyb zvířete, který způsobí, že se přeplněný žaludek snadno přetočí. Důsledkem je pak maximální zvětšení žaludku z důvodu další tvorby plynů, a jeho tlak na bránici. Ten způsobí zhoršené dýchání, tlak na velké cévy vedoucí krev k srdci pak zhoršení činnosti srdce. Dalším problémem je také uskřinutí cév zásobujících krví samotný žaludek, které způsobí poměrně rychlou odúmrť jimi zásobovaných oblastí.
Kdo je nejvíce ohrožen
Jsou to zejména velká plemena psů, která mají fyziologicky hluboký a úzký hrudník. Patří sem německá doga, rhodeský ridgeback, dobrman, boxer, irský setr, irský vlkodav, výmarský ohař a další velká a obří plemena psů. Choroba byla ale popsána i u středních plemen psů, jako je např. šarpej nebo baset. Vyskytuje se častěji u psů než u fen. Vyšší riziko bývá také u psů, kteří přijímají potravu hltavě a rychle bez kousání. Například tam, kde takové zvíře dostane velké kusy masa, které okamžitě spolyká. Opatrní by měli být chovatelé, kteří mají víc psů, které krmí současně a kteří se snaží svoji porci rychle pozřít.
Jak poznám problém?
První příznaky se obvykle dostaví velmi brzy po nakrmení. Často bývá v anamnéze také procházka, či proběhnutí po zahradě bezprostředně po jídle. Měla jsem v ordinaci případ, kdy byla torze vyvolána jen vyskočením německé dogy na ramena majitele během radostného vítání jeho příchodu domů. Zvíře začne být apatické, sliní, můžeme pozorovat neúspěšné pokusy o zvracení. Naříká, břicho je zvětšené a postoj nahrbený. Pes upadá do stavu šoku, sliznice jsou bledé. V takovém případě pak hraje roli každá minuta a největší chybou je čekat, jestli se stav třeba nezlepší. Jediným řešením je okamžitě vyrazit po předchozí telefonické domluvě na veterinární pracoviště. Upozornit veterinárního lékaře na příjezd akutního stavu, jako je torze žaludku, je rozhodně vhodné, neboť se může stát, že bude mít právě na operačním stole pacienta a tak prostě nebude v jeho možnostech se akutnímu případu věnovat. Nemá smysl se pak po příjezdu v čekárně rozčilovat. Také se může stát, že ve službě bude právě méně zkušený veterinární lékař, který nebude schopen tak vážný stav řešit a doporučí jiné pracoviště. Proto vždy volejte předem a bez odkladu.
Provádět preventivní gastropexi nebo ne?
V zahraničí se v posledních letech přistupuje k tzv. preventivní gastropexi. Při ní se zdravému psovi přišije žaludek k břišní stěně tak, jak se to provádí i při chirurgickém řešení již otočeného žaludku. Správně provedená gastopexe pak přibližně v 95% případů v budoucnu zamezí rozvoji syndromu dilatace a torze žaludku. Vypadá to jako skvělý postup, majitelé většinou zajásají a chtějí gastropexi provést. U feny to lze spojit například s preventivní kastrací. Řešila jsem tuto problematiku s jedním zahraničním kolegou během veterinárního kongresu. Podle jedné zahraniční veterinární studie je riziko rozvoje tohoto onemocnění okolo dvaceti procent pro velká a obří plemena a okolo čtyřiceti procent pro německé dogy. Není to úplně málo. Na druhou stranu tento zákrok, i když prováděný společně s kastrací, vyžaduje delší celkovou anestezii, operační rána je mnohem větší a hojení může být problematičtější. Kolega udával častější rozpad a secernace rány, v některých případech přetrvávající trávicí problémy. Pokud bude majitel uvažovat o provedení tohoto preventivního zákroku, měl by všechny výhody a nevýhody prodiskutovat se svým veterinárním lékařem.
A jaká jsou chovatelská preventivní opatření?
Na prvním místě je vhodné opustit zažité krmení psa jednou denně. Je dokázáno, že pes krmený jen jednou za den má mnohem větší pravděpodobnost, že u něj k torzi žaludku dojde. Ideální je rozdělit i u dospělého zvířete krmnou dávku na dvě až tři porce. Po krmení je nutné zachovat pohybový klid, nechat zvíře alespoň hodinu odpočívat. Psy, kteří ve skupině přijímají potravu hltavě, krmíme odděleně. Dojde-li v režimu psa k nějaké změně, například řešíme krmení během cesty na dovolenou, nechte ho raději hladovět, než mu dát netypicky celou porci najednou. Hladového psa pak postupně rozkrmujeme malými porcemi.
Každý chovatel plemene, u něhož se syndrom dilatace a torze žaludku vyskytuje, by měl majitele svých štěňat, zejména začátečníky, na tuto chorobu upozornit. Popsat klinické příznaky a zdůraznit akutnost celé situace. Vše lze pak znovu probrat s veterinárním lékařem při některé z prvních návštěv. Pokud bude majitel v oblasti prevence této nemoci důsledný, lze očekávat velmi nízkou pravděpodobnost jejího výskytu.
