23.4.2014
S přibývajícími možnostmi, které nám rozvoj cestování přináší, je stále obvyklejší, že majitelé zvířat chtějí vzít svého psa nebo kočku na dovolenou s sebou. Právě v těchto dnech se tato otázka stává vysoce aktuální.
V dnešním článku vám popíšu, jak by měla vypadat péče o psa během cesty a také jaké doklady a očkování budete potřebovat, aby všechno proběhlo bez problémů. Je třeba znát a dodržet i některé zdánlivé detaily, aby příjemná dovolená z administrativních důvodů neskončila třeba už na hranicích. Nebojte se, zase tak složité to ale není…
Letadlem: Na palubu jen malí
Je to nepřímá úměra. Čím více klesají ceny letenek, tím více stoupá množství zvířat přepravovaných letadlem. Týká se to samozřejmě nejen cest na dovolené, ale také stěhování majitelů do ciziny, kteří často ani nemají jinou možnost, než vzít svého čtyřnohého společníka s sebou do letadla.
Prvním důležitým faktorem je hmotnost přepravovaného zvířete. Pokud je výsledná váha menší než 5 nebo 8 kg (záleží na podmínkách dané letecké společnosti), může si cestující vzít zvíře s sebou i na palubu letadla.
Je však třeba počítat s tím, že váha zvířete se počítá dohromady s přepravní klecí. Ta musí být dostatečně velká, aby si v ní zvíře mohlo stoupnout, sednout a otočit se. Také velikost přepravky musí odpovídat normám palubního zavazadla. V případě přesažení této hmotnosti
musí zvíře cestovat v zavazadlovém prostoru.
Zvířata přepravují pouze některé letecké společnosti zvířata, ze svých zkušeností mohu doporučit např. Lufthansu. Dalším problémem je dostupnost přepravních klecí. Dříve je letecké společnosti půjčovaly, dnes je nutné přepravku koupit, což u středně velké až velké klece představuje investici několika tisíc korun. Pokud ji kupovat nechcete, můžete využít služeb některých firem, které se přepravou zvířat zabývají, pravděpodobně to bude výsledně dražší, zato ale bez starostí. Zvláště pokud cestujete do destinací s několika přestupy, určitě doporučuji služeb firmy organizující transport využít. Vyřídí za vás totiž také veškeré dokumenty a věřte, není jich málo. Pokud cestou máte psa u sebe, nebývá
problém ho uklidnit například při stoupání a přistání. Jestliže je ale samo ve tmě v zavazadlovém prostoru, může zažít chvíle pořádné úzkosti. Majitel by měl svého psa znát natolik, aby byl schopen odhadnout, zda je jeho miláček kliďas, který takovou situaci zvládne, či zda bude potřeba podat mu před cestou uklidňující prostředky. Názory na jejich použití se různí, osobně si myslím, že pokud by měl pes několik hodin „šílet“ zavřený v přepravce v nákladním prostoru letadla, je podání uklidňujícího preparátu tím menším zlem. Ze své praxe mám dobrou zkušenost s preparátem obsahujícím účinnou látku acepromazin, což je veterinární sedativum. Obecně je dobře snášen, ale před jeho použitím je nutné psa vyšetřit- například u pacientů s onemocněním
srdce by použit být neměl. Rozhodně vše musí schválit veterinární lékař. V každém případě je ale nezbytné vyzkoušet jeho použití před cestou v kombinaci se simulací podmínek v letadle. Každé zvíře totiž snáší zklidňující léky jinak a nelze riskovat tzv. paradoxní reakci (účinek je
opačný než předpokládaný) „na ostro“ v letadle. Množství perorálního gelu dle hmotnosti zvířete se podá nejlépe na lačno asi 2 hodiny před předpokládaným nástupem do letadla. Asi za hodinu majitel zvíře zkontroluje, a pokud jsou jeho reakce stále příliš živé, může dle doporučení veterináře dávku zvýšit. Po dosažení sedace – zvíře je vláčné, leží, na zavolání otevře oči nebo zvedne hlavu – ho majitel umístí do přepravky a zavře do tmavé místnosti. Pak ho několikrát zkontroluje, zda je vše v pořádku. Dále je třeba hlídat dobu účinku, zda se překrývá s požadovanou délkou letu. Po konzultaci s veterinářem je možno pro prodloužení účinku, který je běžně 4 až 6 hodin, zvýšit dávku.
Do letadla se nikdy nedává psovi potrava, mohl by zvracet a stejně tak ho nebude nikdo venčit. Jen při dlouhých letech je možno dát trochu vody ve speciální napáječce. Můžete mu do ní také dát kusy ledu, aby se voda nevylila hned při prvním naklonění přepravky. Rozhodně dejte do přepravky, která cestuje v zavazadlovém prostoru, nějaké své obnošené oblečení nebo plyšovou hračku, i taková zdánlivá drobnost může výrazně napomoci tomu, aby se váš pes cítil lépe.
Autem: Buďte ve střehu!
Při jízdě autem se psem, zvláště na delší vzdálenosti, je třeba být stále ve střehu. Zdánlivě neškodné situace mohou u psa vyvolat velké zdravotní komplikace.
Tak například klimatizace – cestu sice v horkých dnech zpříjemní, ale je třeba ji používat s rozmyslem. Stejně jako pro člověka, ani pro zvíře není velký rozdíl mezi teplotami uvnitř vozu a venku vhodný. Pokud je větší než 5 °C, hrozí vážné záněty hlavně dýchacího ústrojí.
Někteří psi při cestě autem rádi vyhlížejí otevřeným oknem, což s sebou přináší často záněty spojivek, které si při komplikaci druhotnou infekcí návštěvu dokonce mohou vyžádat veterináře a léčbu antibiotiky. Je třeba též dbát na dostatek tekutin (možná dehydratace) a vhodný teplotní režim (možnost přehřátí v zavřeném autě) – podcenění může být pro zvíře dokonce smrtelné!
Je nutné pamatovat na časté zastávky pro vyvenčení a proběhnutí. Někteří řidiči jezdí rádi v noci, což může být při dlouhých cestách v letních měsících výhodou.
Podle platných předpisů musí být pes v autě umístěn tak, aby neohrozil bezpečnost jízdy. V praxi to znamená, že pes nesmí během jízdy putovat po autě a a ideálně je přivázán v postroji k tomu určeném. Psa lze také zavřít do klece či přepravky nebo umístit do prostoru mezi přední a zadní sedačky ochrannou síť.
Výše zmíněný acepromazin je preparát vhodný spíše na delší cesty, například k moři. Pokud se chystáte na kratší cestu nebo třeba jezdíte každý víkend na chalupu, je vhodnější vyzkoušet některé z přírodních antikinetik určených pro zvířata, někdy lze s úspěchem použít i humánní preparáty – například bachovy esence nebo homeopatika. Váš veterinární lékař vám určitě poradí nejvhodnější řešení pro vašeho pejska.
Hurá do ciziny!
Cestování se psy, kočkami a fretkami je možné za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a rady č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu. Zní to až děsivě, na následujících řádkách si proto srozumitelně rozebereme jednotlivé možnosti pro konkrétní destinace.
Mikročip před očkováním!
Jednoduše řečeno, pes musí mít pas, jasnou identifikaci – mikročip nebo tetování – a očkování. Je ale nutné splnit několik dalších upřesňujících podmínek. Označení mikročipem (nebo tetování čitelné a prokazatelně provedené před 3.7.2011) musí být provedeno PŘED očkováním proti
vzteklině a PŘED vydáním europasu. V praxi to znamená, že majitel dostane s novým štěňátkem obyčejný očkovací průkaz, v němž je uvedena primovakcinace ve věku ideálně 6 týdnů. Přijde na přeočkování ke svému veterinárnímu lékaři a optimální je, když už má rozmyšleno, zda bude se svým miláčkem v budoucnu cestovat do ciziny. Pak je totiž možné pejska načipovat, vydat europas a hned druhé očkování potvrdit do pasu. Pokud si majitel není ohledně výjezdu za hranice jistý, další očkování se potvrzuje do původního očkovacího průkazu a je samozřejmě možné europas kdykoli vydat. Jen se pak musí nálepky do pasu opisovat, což může u některých „citlivějších“ hraničních kontrol (např. Anglie, Austrálie apod.) vzbuzovat nedůvěru. Nejpozději je ale třeba psa očipovat a vydat pas v den očkování proti vzteklině. Tyto úkony lze provést při jedné návštěvě a všem budoucím cestovatelům doporučuji, aby vydání pasu a čipování neodkládali, vyhnou se tak možným potížím na hranicích.
Jsou splněny normy?
Při aplikaci mikročipu by si měl majitel dotazem ošetřujícímu veterináři pohlídat, zda mikročip splňuje ISO normy ISO 11784 nebo 11785, neboť pouze tyto čipy lze běžně používanými čtecími zařízeními přečíst. Některé levné mikročipy tyto normy splňovat nemusí, pak musí mít majitel při cestách s sebou své vlastní čtecí zařízení, které čip přečte. Přesto, že mikročipy aplikujeme už několik let, setkáváme se často s nepochopením, co vlastně čip obsahuje za informace. Majitelé jsou někdy přesvědčeni, že je v něm uvedeno jméno a adresa majitele. Není to pravda, je tam jen unikátní kód. Ten pak, pokud je zvíře registrované v některém z registrů, umožní v případě jeho ztráty nalezení nebo slouží k ověření, zda jsou za toto zvíře uhrazené poplatky.
Vakcinace: Hlídejte termíny!
Očkování proti vzteklině musí být provedeno u všech psů starších tří měsíců. Pro účely cestování se psem se považuje vakcinace proti vzteklině za platnou 21 dní po prvním očkování proti vzteklině nebo ihned po přeočkování, pokud bylo toto provedeno během doby platnosti předchozího očkování. V praxi to opět znamená, že by majitel neměl cestovat za hranice se štěnětem dříve než 3 týdny po prvním očkování proti vzteklině a že další očkování by měla být prováděna nejpozději ve stejný den následujícího roku v případě, že pes má vakcínu s ročním účinkem nebo ve stejný den po třech letech v případě, že pes má vakcínu s tříletým účinkem. Na dodržování těchto termínů jsou velmi háklivé některé země (např. Anglie, Malta, Irsko a další), opět doporučuji cestovatelům, aby si je pečlivě ohlídali. Anglie, Malta, Irsko a Finsko mají ještě podmínku – odčervení, které musí být provedeno preparátem obsahujícím praziquantel 24 až 120 hodin před vstupem do země. Toto odčervení musí být zaznamenáno i s hodinou podání v europasu a potvrzeno veterinárním lékařem a je naprosto nutné přesně dodržet tento časový interval.
Kdy je dobré pověřit profesionály
Při cestách mimo EU se podmínky pro vstup do jednotlivých zemí liší dle jejich konkrétních právních předpisů. Je povinností majitele zjistit si včas, co bude země, do níž se svým psem cestuje, vyžadovat. V podstatě má několik možností. Asi nejjednodušší je najít si webové stránky veterinární správy nebo celního úřadu konkrétní země, kde bývají ke stažení i potřebné formuláře. Tyto informace lze pro cesty do některých zemí najít i na stránkách Státní veterinární správy – www.svscr.cz. Druhou možností je kontaktovat zastupitelský úřad v ČR. Dle mých zkušeností ale tam často nevědí vůbec nic a poradit neumějí. Třetí možností je využít služeb firmy specializující se na přepravu zvířat, která může vyřídit všechny dokumenty i zajistit vlastní transport. Rozhodně to doporučuji například při cestách do exotických a vzdálených destinací (např.Austrálie, Nový Zéland), majitelé si leckdy vůbec nedokážou představit, co všechno se může jejich miláčkovi při několikanásobných přestupech z letadla do letadla stát. V těchto zemích je také často nutná i při splnění všech dovozních podmínek několikatýdenní karanténa, během níž není dovoleno psu se s majitelem setkat. A jak říká jeden z Murphyho zákonů „Pokud se něco může pokazit, pokazí se to.“ Proto je dobré svěřit převoz profesionálům, kteří vědí, co kde může hrozit a jak situaci případně řešit i na dálku.
