Potvrzuje se to, čím byl zakončen úvodní článek k této problematice – tedy že nic není jisté a situace se neustále vyvíjí a mění. Dnes už neplatí, že pes v Hongkongu s potvrzeným nálezem nového koronaviru žije v karanténě. Informace o jeho úmrtí bohužel opět rozvířila spekulace o možném přenosu viru z člověka na psa. Pojďme si vysvětlit, co se skutečně stalo.

Kde byly tedy počátky pandemie?

Různé konspirační teorie přesvědčují veřejnost o umělém původu viru. Podle nich mohl vzniknout ze dvou důvodů. Prvním z nich byl vývoj viru v čínské laboratoři jako biologické zbraně. Koronavirus se ale jako biologická zbraň nehodí, mnohem lépe by k tomuto děsivému účelu posloužil některý z jiných mikroorganismů – například mnohem nebezpečnější virus Eboly. Druhým údajným důvodem jeho vzniku je virus jako nástroj obchodní války vedené mezi USA a Čínou. Dnes už ale vědci navzdory všem těmto fámám s jistotou prokázali, že virus SARS – CoV – 2 pochází z přírody a nebyl stvořen člověkem.

V přírodě existuje mnoho druhů koronavirů u mnoha druhů zvířat. Genetická informace nového koronaviru se nejvíce shoduje – na 96% – s koronaviry, které se nacházejí u netopýrů. Protože nebyl prokázán žádný přímý přenos z netopýra na člověka, vědci předpokládají, že během transferu infekce musel být přítomen nějaký mezihostitel. A tady se do hry dostávají trhy se živými zvířaty v čínském Wu-chanu a jeho okolí. Netopýří koronavirus byl přenesen na zvířata prodávaná na těchto trzích a jejich prostřednictvím byli infikováni první lidé již v polovině listopadu 2019. Tak zní zatím nejpravděpodobnější teorie. Nicméně práce mnoha vědeckých týmů v oblasti zkoumání původu viru stále pokračuje a určitě se v budoucnu dočkáme nových poznatků.

Jak to bylo se psem v Hongkongu

Nejprve se seznamte s prostými fakty. Jednalo se o sedmnáctiletého pejska, jehož majitelkou byla šedesátiletá paní. Ta byla 25.2 2020 hospitalizována a byla u ní potvrzena nákaza novým typem koronaviru. Následující den byly odebrány vzorky z nosu a dutiny ústní i jejímu psovi. Výsledkem byl slabě pozitivní nález. To znamená, že se buď jednalo o intaktní virus schopný infekce, nebo byly ve výtěrech přítomny jen fragmenty jeho genetické informace. Pejsek byl umístěn do povinné, státem nařízené dvoutýdenní karantény. Umíte si představit, co pro sedmnáctiletého psa znamená přesun do karanténních podmínek? Den ze dne se pes, který byl zvyklý na milující paničku, ocitne v kleci, kde mu jídlo přinášejí cizí lidé oblečení do ochranných obleků připomínající mimozemšťany. Jeho majitelku neznám, ale pokud se o něj starala tak, že se dožil takto vysokého věku, určitě se měl dobře. Pes byl následně opakovaně v karanténě testován a to s negativním výsledkem. Po dvou týdnech z ní byl proto propuštěn a za dva dny na to doma zemřel. Jeho majitelka byla z nemocnice propuštěna domů již 8.3 a čekala na návrat svého psa. Provedení pitvy, která by příčinu smrti jednoznačně odhalila, bohužel majitelka nedovolila. Jako veterinární lékařka se po zhodnocení těchto informací přikláním k tomu, že příčinou smrti zvířete byl stres související s pobytem v karanténě a nikoli infekce virem SARS – CoV – 2.

Testování zvířat

Právě to, že na úplném počátku bylo zřejmě zvíře zdrojem viru pro člověka, je zdrojem nepatrného červíčka pochyb, hlodajícího v našich myslích. Když byl tento mezidruhový přenos možný na začátku, proč by nebyl možný teď?

Laboratoře, vyrábějící veterinární testy, se s ohledem na vznikající podezření o možném přenosu nového koronaviru ze člověka na zvířata, vrhly na výrobu příslušného testu použitelného u zvířat. Během jeho vývoje bylo nutné odebrat vzorky a otestovat tisíce psích a kočičích vzorků. Výsledkem byla absence pozitivních nálezů a následná diskuze o tom, zda má masivní testování zvířat smysl. Ve světle současných poznatků lze tedy stále tvrdit, že přenos nemoci COVID-19 ze člověka na zvíře možný není.