Po krásném dni přichází studená noc. Slunečné dny a chladné noci jsou známkou blížícího se podzimu. Střídání vysokých a nízkých teplot s sebou však kromě jiného přináší také výraznější projevy bolesti jedincům trpících některou z kloubních chorob. Týká se to lidí i zvířat. Moje po předcích zděděná artróza kolenních kloubů se v posledních dnech také hlásí o slovo. To, že jsem celé léto od svých kloubů žádnou stížnost neslyšela, mi teď připomíná, že bych se o ně měla opět začít starat. U psů je to stejné. Jen si neumí postěžovat a tak to, že je pohyb bolí, poznáme nejčastěji tak, že už ráno nevyběhnou z pelíšku s takovým nadšením nebo že začnou kulhat. A protože nastupující roční období je doba typická pro rozvoj těchto potíží, byl výběr tématu dnešního článku snadný.

Co je to kloub

Dnes začneme od píky. Pokud si chcete představit, co se děje v nemocném kloubu, musíte vědět, jak vypadá kloub zdravý. Kloub je více či méně pohyblivé spojení dvou nebo více kostí. Plochy, kde se konce kostí tvořící kloub dotýkají, jsou pokryty nikterak silnou vrstvou hladké chrupavky, celý kloub pak drží pohromadě pevná vazivová struktura – kloubní pouzdro. To je z vnitřní strany pokryto tenkou blánou zvanou synoviální membrána, která produkuje vazký sekret (synoviální tekutina) odpovídající za kluzkost a hladký pohyb kloubních ploch vůči sobě. Kloubní chrupavka neobsahuje žádné cévy, které by jí dodávaly výživu a kyslík. To zajišťují drobné kapiláry v kosti ležící pod touto tenkou chrupavčitou vrstvou. Právě křehkost a subtilnost kloubní chrupavky, která je navíc závislá na výživě z kosti, je důvodem toho, že k jejímu poškození dojde velmi snadno, ale následná regenerace je naopak velmi nejistá, náročná a zdlouhavá.

Když tělo stárne….

S věkem se mění stavba všech tkání a orgánů a s kloubními strukturami to není jinak. V jejich případě stárnutí nejvíce „odnese“ kloubní chrupavka a synoviální membrána. Chrupavka se stává křehčí a tenčí, stále hůře regeneruje i drobná poškození a pro synoviální membránu je stále těžší produkovat dostatek kloubního mazu. Kombinace těchto faktorů způsobí změny na povrchu kloubní chrupavky. Už není tak hladká, na kloubních plochách se začínají objevovat nerovnosti. To jsou projevy degenerativních změn, jak se nazývá celá tato kapitola kloubních chorob. Tyto změny v pohybujícím se kloubu postupně provází rozvoj zánětu, který je charakterizován mimo jiné také projevem bolesti. A tak je každý pohyb postiženého kloubu provázen větší či menší bolestí a následně také typickými klinickými příznaky. Pohybuje-li se takový kloub, je tvorba nerovností na kloubních plochách pomalejší. Při pohybu se také kloub lépe „promazává“ synoviání tekutinou a tak je progrese změn menší. Šanci dostávají patologické procesy v klidu, kdy dochází ke zvětšování vzniklých nerovností na úkor zdravé chrupavky. Též se uplatní probíhající zánět a kloub se plní tzv. zánětlivým výpotkem – tekutinou, která napne kloubní pouzdro, oddálí kloubní plochy od sebe a ztíží následný pohyb v postiženém kloubu. Proto je pro kulhání vycházející z kloubu typické, že je horší ráno a postupně mizí s tím, jak ho pacient „rozchodí“. Při vzniku primárních změn v kloubu může hrát roli mnoho různých faktorů. Patří sem například geneticky podmíněná dysplazie některých kloubů, poranění a úrazy, infekce, dlouhodobá léčba kortikosteroidy, ale také obezita. Nadváha u zvířat i lidí klade na klouby končetin vyšší nároky, než na jaké jsou fyziologicky připraveny a proto k rozvoji degenerativních změn dochází v kloubech obézních lidí a psů mnohem dříve. S věkem se stav kloubních struktur vesměs zhoršuje. Není-li ve vážných případech zakročeno radikální chirurgií (v současné době spíše v humánní medicíně), neexistuje nic, co by postižený kloub vrátilo do původního, zdravého stavu. Můžeme pomocí léků celý proces jenom zpomalit. Slovo „jenom“ ale v tomto případě patří do uvozovek. Pomůžeme-li postiženému jedinci zbavit se bolesti kloubů, velmi významným způsobem zlepšíme jeho kvalitu života. A to je v medicíně náš cíl.

Jak poznám, že mého psa bolí klouby

Nejčastějším příznakem rozvíjejících se degenerativních změn v kloubu je kulhání. Existuje ale mnohem více projevů, které nám mohou napovědět, že pes trpí bolestí kloubů.

  • Více spí
  • Chodí pomaleji a neujde při procházce takovou vzdálenost jako dřív
  • Brání se dotyku nebo kartáčování některých oblastí těla
  • S obtížemi a déle si lehá a vstává
  • Nemůže vyskočit do auta
  • Hlavu či ocas nosí níže než obvykle
  • Odmítá chodit do schodů a skákat na pohovku
  • Při sedu jsou zadní končetiny roztažené do stran
  • Nacházíme moč či stolici doma, případně k vyměšování dochází při chůzi
  • Výše uvedené obtíže jsou výraznější po větší tělesné aktivitě, dlouhodobém odpočinku a také při venkovním ochlazení – na podzim či v zimě

Co Vám řekne veterinář

Diagnostika degenerativního onemocnění kloubů je založena na anamnéze obsahující výše uvedené příznaky, dále důkladném klinickém vyšetření se zaměřením na postižené klouby. Diagnóza je pak potvrzena rentgenologickým vyšetřením, při němž nacházíme přímo změny v jednom či více kloubech. Rentgenový snímek nám odhalí stupeň postižení kloubu a pomůže stanovit prognózu onemocnění.

Co může mému psu s osteoartritidou pomoci

Princip léčby spočívá na dvou hlavních pilířích. Tím jedním je zlepšení výživy kloubních struktur a tím druhým je snížení bolesti postižených kloubů. Jak jistě bude laskavý čtenář znát z četných reklamních spotů, existuje opravdu mnoho různých výrobků a preparátů kloubní výživy. Na jejich reálné účinky na nemocný kloub či jejich použití jako prevence rozvoje degenerativních kloubních změn se názory odborníků velmi liší. Většina ortopédů – chirurgů řekne, že jejich podávání je ztrátou času a peněz. Já jako praktická veterinární lékařka jsem ale na základě svých zkušeností o jejich pozitivním vlivu na pacienty s onemocněním kloubů přesvědčena. Určitě se najdou nemocní, u nichž pozitivní klinický vliv chondroprotektiv na jejich obtíže nebude jednoznačný, ale velké skupině pacientů prokazatelně pomáhají. A jak se tedy vyznat v tom, který z preparátů je pro mého psa ten účinný a nejvhodnější? V obecné rovině lze doporučit ty vícesložkové, tedy obsahující chondroitin sulfát, glukosamin sulfát, MSM, kolagen, kyselinu hyaluronovou, případně vitamín E. Co se týká aplikační formy, pokud je obsažen kolagen a kyselina hyaluronová, preferujme tekutinu, jako další na řadě pak formu měkkého pamlsku a nakonec tablety.

Kdy podávat léky proti bolesti

Druhou výše zmíněnou skupinou léků jsou preparáty proti bolesti. Podáváme je dlouhodobě pacientům, kterým chronická bolest ovlivňuje negativně kvalitu jejich života. Ten, kdo z majitelů sám trpí onemocněním kloubů, ví, jak nepříjemné je žít s neustálou bolestí. Většinou si v počátcích rozvoje klinických příznaků vystačíme s kloubní výživou. Postupně se zhoršováním degenerativních změn v kloubu či kloubech nastává potřeba pomoci postiženému zvířeti silnějším kalibrem. Tím jsou preparáty ze skupiny tzv. nesteroidních antiflogistik. Z běžně užívaných léků v lidské medicíně sem řadíme například ibuprofen či paracetamol. Ty uvádím jen jako příklad, rozhodně nikoli jako návod, co lze psovi podat z domácí lékárničky. Preparáty užívané v humánní medicíně se z důvodu možných výrazných vedlejších nežádoucích účinků a zcela odlišného dávkování pro použití u zvířat naprosto nehodí. Protizánětlivých preparátů pro psy máme k dispozici několik. Většina z nich má krátkodobý účinek trvající přibližně jeden den, u vážně postižených pacientů lze aplikovat i jeden ze skupiny coxibů, jehož efekt přetrvává celý měsíc. Tyto léky ale mohou mít na organismus pacienta při dlouhodobém užívání mnoho nepříjemných vedlejších účinků. Proto rozhodnutí o jejich podání patří do rukou veterinárnímu lékaři, který také zváží častější kontroly zdravotního stavu a případně i prostřednictvím vyšetření krve také orgánových funkcí pacienta.

Existuje prevence?

Ti, u nichž podávání kloubní výživy dává smysl, jsou mladí psi velkých plemen, zvířata po úraze či operaci pohybového aparátu a pak samozřejmě ti staří, u nichž se artrotické změny rozvíjejí s věkem. U mladých jedinců predisponovaných plemen můžeme uvážit preventivní podávání těchto přírodních preparátů, neboť mohou zlepšit výživu kloubní chrupavky v době, kdy jsou vyvíjející se klouby k vzniku obtíží nejnáchylnější. V kombinaci se správnou výživou a vhodným pohybovým režimem pak můžeme i u zvířat s mírnou genetickou zátěží dosáhnout normálního vývoje pohybového aparátu. Obecně lze pak za prevenci považovat také pravidelný pohyb a vhodnou výživu předcházející obezitě.

A co je nového v oblasti kloubních preparátů?

Před několika lety jsem psala příspěvek o pozitivních účincích konopných preparátů na zdraví zvířat založený na zkušenostech majitelů zvířat navštěvující naší ordinaci. Od té doby oblast léčení chorob lidí i zvířat přírodními preparáty obsahujícími extrakty a výtažky konopí setého výrazně narostla. V humánní medicíně to umožnila dlouho očekávaná legalizace preskripce konopí pro léčebné účely. Osobně jsem zastáncem přírodních preparátů všude tam, kde mohou opravdu pomoci. A proto, když jsem na jaře dostala nabídku z České zemědělské univerzity v Praze zúčastnit se provedení klinické studie testující účinky funkčních kloubních pamlsků obsahujících kromě chondroprotektiv i extrakt z konopí jako analgetickou složku, neváhala jsem. V červnu pak proběhla ve spolupráci s několika klienty naší ordinace zkušební před-studie. Výsledky této menší studie byly překvapující a natolik skvělé, že se s Vámi o ně podělím v příštím příspěvku.