29.7.2016

Letní prázdniny a dovolené se pomalu překlápí do druhé poloviny. Ti z nás, kteří vidí raději sklenici z poloviny plnou, se těší ještě na celý měsíc tepla, pesimisté se pak již za pár týdnů vidí opět za kancelářským stolem. Naši psí kamarádi budou myslím již svým založením patřit spíše k těm, kteří mají dle svého mínění před sebou ještě mnoho slunečných dní plných vycházek a koupání, běhání po lesích a loukách a navazování nových známostí s příslušníky svého druhu.

Ačkoli veselá a otevřená psí mysl je to, proč je máme tak rádi, musíme myslet na rizika, která s sebou přináší tato bezstarostnost, zvědavost a touha prozkoumat a ochutnat vše nové.

Pozor, zmije!

Uštknutí zmijí hrozí převážně v teplejších částech naší republiky.  Ve větším nebezpečí bude pes chodící na každodenní procházky do lesa a na blízko ležící louky.

Problém se zmijí spočívá v tom, že málokdy je majitel přímým svědkem incidentu. Že se něco stalo, pozná spíše z toho, že se pes vrací kňučící z lesa a na jeho těle je možné při pečlivém zkoumání nalézt kousnou ránu. Klinické příznaky zahrnují lokální otok, bolest, apatii a dezorientaci. Léčba je ve většině případů symptomatická – zahrnuje především infuzní terapii. Občas se setkávám s požadavkem na obstarání hadího antiséra ze strany majitele majícího chatu např. na Šumavě. Ve skutečnosti není ani u člověka sérum podáváno při každém uštknutí – aplikuje se pouze ve vážných případech. Počet dávek, které jsou k dispozici v České Republice pro humánní účely, není velký a jejich dostupnost je omezena pouze na potvrzené uštknutí člověka. Z tohoto důvodu je možnost jeho využití ve veterinární medicíně velmi malá.

Odstavec pro zručné motoristy

Konec léta a podzim je období, kdy se majitel auta může rozhodnout začít s přípravou svého miláčka na zimní sezónu. Pokud patříte mezi ty, kteří si chladicí kapalinu ve svém autě doplňujete či měníte sami, zpozorněte. Fridex obsahuje etylenglykol, který je sladký a psům velmi chutná. Bohužel jeho metabolity mají destrukční vliv na nefrony – buňky ledvin. Klinické příznaky jsou nejprve neurologické – pes je dezorientovaný, nechodí, dostaví se křeče. V dalším stadiu se pak po 12 až 24 hodinách projeví příznaky postižení srdce a plic – zrychlený dech a tep. Nakonec jsou to všechny příznaky akutního selhání ledvin – zvracení, absence moči, bolest břicha. Prognóza závisí na včasnosti zahájení léčby. U psa je nutné pro přežití zahájit agresivní infuzní a cílenou terapii antidotem do 5 hodin po pozření a i tak je bohužel prohra velmi častá. Proto dbejte na to, aby ani kapka Fridexu nekápla na zem a ideálně svému psovi zamezte přístup do garáže.

Co jim chutná a může zabíjet

Většina majitelů psů se již s tímto tématem někdy v minulosti setkala, proto jen pro úplnost uvádím přehled pro psí organismus nebezpečných potravin.

Patří sem hroznové víno a rozinky. Odhad toxické dávky rozinek je 3 g na kilogram živé hmotnosti psa, hroznového vína pak přibližně 20 g/kg. Jedná se nicméně o odhad, skutečný účinek se individuálně liší. Postižený pes začne zvracet do několika hodin po pozření hroznů. Dále se rozvíjí opět obraz akutního selhání ledvin. V případě podezření na tuto otravu je důležité co nejdříve zahájit sanaci trávicího traktu, je doporučeno podávat i opakovaně aktivní černé uhlí. Na veterinárním pracovišti se po té provádí agresivní infuzní terapie.

Přímo intoxikaci s vážnými následky může způsobit také čokoláda a výrobky z ní. Smrtelná dávka teobrominu pro zdravého psa je asi 300 mg/kg váhy.
V hořké čokoládě je asi 500 mg teobrominu na 100 gramovou tabulku, u mléčné je to asi 200 mg na 100 gramovou tabulku. Problém nemusí způsobit jen čokoláda psem potajmu ukradená z páníčkova talíře, na vině mohou být i čokoládové pamlsky podávané po malých kouskách během dne. Majitelé se někdy domnívají, že tato forma uplácení čokoládou je v pořádku, ale teobromin se v organismu kumuluje a k projevům otravy může dojít až během následujících dní.

Intoxikace vodou…..

Zní to velmi nepravděpodobně, že? Ale je to tak. Příliš velký příjem vody způsobí tzv. hyponatrémii. Naředění tělních tekutin nadměrným přísunem vody způsobí iontovou nerovnováhu mezi buňkami a mezibuněčným prostorem. Všechny tělní buňky se ve snaze vyrovnat hladinu sodíku začnou plnit vodou. Dochází k masivnímu otoku tkání, centrální nervovou soustavu nevyjímaje. Příznaky jsou poměrně dramatické – ztráta koordinace, letargie, zvracení a výrazné slinění. U vážných případů pak dochází ke zhoršení dýchání, kolapsu, bezvědomí, křečím a komatu. A jak může pes vypít tolik vody? Jsou to například psi, kteří rádi chytají vodu z hadice, psi kteří milují vodu a jsou schopni trávit celý den v jakékoli vodě, nebo psi, kterým dokola majitel hází do vody hračku, pro niž se pes musí potápět.

……a solí

Zcela opačný mechanismus účinku má intoxikace solí. Nesetkáváme se s ní často, tedy ne s touto diagnózou. Vzhledem k tomu, že příznaky jsou opět zvracení, průjem, případně křeče, můžeme ji zaměnit téměř za cokoli. Toxická dávka soli je přibližně 4g soli na kilogram hmotnosti. Jak se vlastně může vůbec pes otrávit solí? Může se to stát například tehdy, když se majitel pokusí silným roztokem soli přimět psa k vyzvracení něčeho pozřeného. Dnes se už tato metoda nedoporučuje. Další možností je koupel a příjem mořské vody. Žíznivý pes na pláži bez přístupu ke sladké vodě bude pít vodu mořskou. Proto s sebou berte vždy zásobu pití i pro psa. Přesolené, doma vařené jídlo, případně uzeniny mohou zhoršení zdravotního stavu také způsobit. Až polovinu soli pak obsahují průmyslově vyráběné modelovací hmoty, které psům mohou zachutnat.

Skutečné jedy

Opět jen vyjmenuji nejběžnější produkty, které již svým účinkem mají zabíjet, ale rozhodně ne domácí zvířata. Jedná se o například o metaldehyd, prostředek na hubení slimáků. Modré granulky psy lákají a je tedy třeba zamezit zvířatům přístup na ošetřené záhony. Dále jsou to jedy na hlodavce nebo prostředky na ochranu rostlin. Můžeme zmínit i různou domácí úklidovou chemii, kterou je třeba skladovat v psovi nepřístupných prostorách.

Tenhle lék psovi nepomůže

Výčet léků, které bývají běžnou součástí domácí lékárničky, a mohou psovi ublížit, by byl hodně dlouhý. Proto je moje doporučení jednoduché – nedávejte žádný lék, který doma najdete, svému psovi bez porady s veterinárním lékařem. Mnohé léky jsou ve veterinární i humánní medicíně stejné, ale další nikoli a i když je lze použít, může se výrazně lišit dávkování.

Zdrojem nebezpečí může být tedy pro psa také sám majitel. Ne snad, že by chtěl svému miláčkovi záměrně ublížit. Na vině je neznalost a neochota poradit se o tom, co lze psovi podat, a co už pro něj představuje zdravotní riziko.

Jak z výše uvedených řádků vyplývá, máme se skutečně na poli toxikologie čeho obávat. Na druhou stranu je třeba říci, že ne každé zvracení a průjem je otrava, ačkoli to většině majitelů připadne na mysl jako první. Počkejte tedy s obviňováním neoblíbeného souseda na verdikt veterináře, a i když je intoxikace dle Vašeho názoru nejpravděpodobnější příčina zhoršení zdravotního stavu Vašeho psa, nezavrhujte ani další možné diagnózy.