2.9.2016
Oheň v kamnech ohřívá téměř zimně ledový vzduch srpnového rána v pokoji dřevěné chaty. Choulíme se s naší kočkou Julinkou co nejblíže zdroji tepla. Julie přede a já jí hladím po zádech, jak to má ráda. Přemýšlím o článku, jež budu toho dne psát. A náhle, zcela bez varování, Julie vyskočí a začne si hystericky olizovat kořen ocasu. Zornice rozšířené, vyděšeným pohledem se na mě podívá. Ráda bych jí pomohla, ale vím, že nic nezmůžu. Pokračuje v překotném olizování stehen, pacek a náhle vystřelí z místnosti. Slyším, jak pádí po schodech nahoru a v okamžiku zase dolů. Za chvíli přichází a její zrychlený dech se pomalu uklidňuje. Dívám se na ni, a už vím, o čem ten článek bude.
A co je to tedy?
Ačkoli veterinární medicína jde každým rokem mílovými kroky kupředu, diagnostické metody jsou stále dokonalejší a umožňují odhalovat dodnes neznámé příčiny mnoha chorob. Některé ale stále zůstávají tajemstvím. A to je případ kočičí hyperestezie, bizardního problému postihujícího kočky všech plemen a věku. Nejedná se vlastně o chorobu, ale o syndrom. Choroba je jasně definovaná, má stanovený název, příčinu a většinou i léčbu. Syndrom je jen soubor klinických příznaků, vyskytujících se společně. O syndromu kočičí hyperestezie nevíme mnoho, ale jedno je jisté – postižená kočka je v okamžiku projevení se příznaků skutečně velmi zoufalá.
O tom, co vlastně odstartuje a jaké pochody v organismu mohou rozvoj této atypické neurodermatitidy podpořit, se ví velmi málo. Ale jisté je, že rozhodně lze tento stav vyvolat drbáním a hlazením kočky v oblasti mezi lopatkami a kořenem ocasu – tedy tam, kde to mají kočky velmi rády. Důvodem je přehnaná odpověď nervového systému na stimulaci podkožního svalstva, které se v této oblasti nachází. Někteří veterinární neurologové jsou přesvědčeni, že následná reakce je vlastně záchvatovitý stav. Odborníci na poruchy chování si ale myslí, že se jedná o formu sebepoškozování, vycházející z narušené psychiky zvířete. Názory se prostě různí. V případě naší kočky jsem epizodu vyvolala jednoznačně já, pravdou ale je, že Julie je typ spíše nervózní kočky, negativně reagující na jakékoli změny v domácnosti.
Klinické příznaky
Zahrnují záškuby kůže v oblasti zad a okolí ocasu, divoké švihání ocasem, nekoordinované olizování různých částí těla, zejména zadních nohou a stehen, rychlý úprk kamkoli, někdy během útěku dochází ke ztrácení stolice. Kočka často naříká. Z tohoto stavu ji nelze nijak dostat, je třeba počkat, až sám odezní. Takový záchvat, který může v několika minutách zahrnout všechny výše uvedené stavy, přechází do zcela normálního chování. Kočka se rychle uklidní a začne se umývat jako obvykle, někdy se dokonce stočí do klubíčka a usne. Plemenem, u něhož zdá se vyskytuje se tento syndrom častěji, je siamská kočka.
Co je ale nutné vyloučit?
Podobné klinické příznaky se mohou vyskytovat u mnoha dalších chorob. Je vhodné provést vyšetření páteře k vyloučení výhřezu meziobratlové ploténky. Příčinou mohou být také nádory, bolestivé podkožní abscesy z kočičích soubojů v oblasti zad a ocasu, zánět paranálních žláz. Dále se může jednat též o degenerativní onemocnění pohybového aparátu, některé kožní choroby – alergie na bleší kousnutí či krmivo nebo invaze roztočů. Důležitým faktorem je také dieta – u koček krmených pouze suchou a nekvalitní stravou se může vyskytnout suchá, svědivá kůže. Tento stav může mít podobné důsledky – intenzivní svědivost oblasti zad a beder. Pokud se těsně po epizodě typické pro hyperestezii objeví klasický epileptiformní záchvat, pak je hlavní příčinou obtíží pravděpodobně epilepsie. Hypertyreóza, tedy zvýšená produkce hormonu tyroxinu, patří též do této skupiny. Dále nemůžeme vyloučit otravy různými jedy. Diagnostické kroky by tedy měly zahrnovat důkladné klinické a neurologické vyšetření, kompletní rozbor krve – hematologický i biochemický, vyšetření moči, případně rentgenologické zobrazení podezřelých částí pohybového aparátu. V některých případech může pomoci i magnetická rezonance, dnes již v ČR dostupná na několika pracovištích.
Pokud se epizoda u Vaší kočky objeví, doporučuji si ji před návštěvou veterinárního lékaře natočit třeba na mobilní telefon. Toto video může být pro lékaře vynikajícím prvním vodítkem v diferenciální diagnostice.
Léčba
Pokud vyloučíme všechny výše uvedené možnosti, je v první řadě nutné zajistit kočce klidné a vstřícné prostředí. Snažíme se zavedení denní rutiny – krmení na stejném místě ve stejný čas, zajištění místa na odpočinek. Snažíme se v rámci možností omezit rušivé změny v domácnosti. Bohužel se ideálně též připravíme o potěšení drbání nebo kartáčování kočky na jejích oblíbených místech – omezíme stimulaci kůže v oblasti zad a beder. Upravíme stravování pacienta – ideálně po poradě s lékařem zvolíme některou z klinických diet, současně zajišťujících dostatečný přísun tuků a proteinů, bez obsahu sacharidů. Tyto diety budou efektivní jak v léčbě případné alergie na krmivo, tak nám pomohou zlepšit celkový stav kůže. Vhodný je též přídavek preparátu s obsahem omega 3 mastných kyselin, třeba ve formě lososového oleje.
Co se týká léčby, nejprve doporučuji vyzkoušet přírodní preparáty snižující stres. Některé jsou vyráběny v pro kočky chutné formě žvýkacích tablet a obsahují směs látek uklidňujících nervový systém. Dále je možné vyzkoušet syntetické feromony, akupunkturu, homeopatickou léčbu, případně Bachovy esence.
Veterinární lékař pak může v některých případech nasadit léčbu antidepresivy nebo antiepileptiky.
A Julie?
Moje kočka Julie je dnes v pořádku. Článek dokončuji opět sedíc u kamen, ale sama, Julinka loví někde venku některého z hlodavců obývajících naši zahradu. Hned první den, kdy dostala výše zmíněnou žvýkací tabletu, se už žádná epizoda hyperestezie neobjevila. Od té doby je užívá pravidelně a je spokojená. Ale stejně ji návštěva ordinace po našem návratu domů nemine. Chci mít jistotu, že jí nic nechybí. A tak to máme myslím s našimi milovanými kočkami všichni, že?
