14.6.2007
Neustálý nárůst počtu alergických pacientů – lidí i zvířat – je důvodem stálého výzkumu možných léčebných postupů alergií. Bohužel stále ale nemáme ideální způsob jak na alergie vyzrát.
Při léčbě alergie hraje důležitou roli diagnostika, jejíž možnosti jsem popsala v minulém sloupku. Pokud se podaří zjistit alergen, prvním způsobem léčby je vyloučení alergenu z prostředí pacienta. To je možné např. u potravinových alergenů. Zvíře dostává po zbytek života krmnou dávku, která neobsahuje zjištěný alergen. U psů je to např. velmi často sója nebo živočišné bílkoviny – hovězí, ale i kuřecí maso. Při léčbě těchto pacientů se nejlépe uplatní minule popsané hypoalergenní diety.
Dalším častým alergenem, jehož je možné eliminovat z prostředí, je blecha. Poměrně velká část psí populace je alergická na bleší kousnutí. To neznamená, jak si mnozí majitelé představují, že se jejich miláček sem tam podrbe. Alergie na bleší kousnutí je vážné onemocnění, k jehož vyvolání stačí jediné bleší kousnutí a které může skončit těžkým zánětem kůže vyžadujícím léčbu antibiotiky. Proto u těchto pacientů je velmi důležité, i když jsou to doma chovaní psi (nebo kočky), po celý rok podávat preparáty proti blechám.
Domácí roztoči jsou také občas se vyskytujícím alergenem lidí i zvířat. Měla jsem v ordinaci majitele, který na sdělení výsledku testu jeho psa – alergii na domácí roztoče- reagoval slovy „na ty já mám také potvrzenou alergii“. A protože to je muž činu, nechal v domě vyměnit všechny matrace, koberce, bytové textilie a důkladně vyvaxovat. Po několika týdnech při další návštěvě mi spokojeně sdělil, že se jemu lépe dýchá a pes se méně drbe. Bohužel ne každý má tuto možnost a tak domácí roztoči patří pro většinu majitelů mezi hůře ovlivnitelné alergeny. Sem patří také plísně (především Aspergilus), které se vyskytují hlavně ve vlhkých domech ale i jinde.
Vůbec nejhorší jsou bohužel také časté venkovní alergeny – hlavně pyly rostlin a stromů. V těchto případech by bylo možné alergeny eliminovat pouze přestěhováním na jiný kontinent a ani to nebyla záruka úspěchu. Přesto mnoho cizinců majících alergická zvířata navštěvujících naší ordinaci po návratu do své země hlásí výrazné zlepšení stavu jejich miláčka.
Pes může být také alergický na svého majitele – tedy konkrétně na lidské epitele (kožní buňky). Není to nic překvapujícího, srst psa nebo kočky může být silným alergenem pro člověka, tak proč ne obráceně.
V případech, kdy tedy není možné vyloučit alergen z prostředí zvířete, nastupují léky. První možností je použití tzv. antihistaminik, hojně používaných v humánní medicíně, která ale bohužel u zvířat příliš neúčinkují. Patří sem např. Zyrtek, Tavegyl, Claritine aj.
Druhým lékem jsou kortikosteroidy, které sice účinkují výborně, ale mají mnoho vedlejších účinků, proto se k jejich použití uchylujeme jen ve vážných případech.
