24.2.2005

Nedávno mi od jedné pravidelné čtenářky Receptáře přišel dopis, v  němž žádala o radu, co má dělat, jestliže se její slepice navzájem oklobávají. Protože chovatelů drůbeže je mezi čtenáři jistě mnoho, dnešní sloupek věnuji tomuto tématu.

Kanibalismus je, jak název napovídá, porucha chování drůbeže, při níž se jedinci chovaní v jednom uzavřeném prostoru ozobávají tak, že dochází k těžkým poraněním až k úhynům postižených jedinců.

Nejčastěji zraňované části těla jsou kloaka, neopeřená část hlavy, hřeben, lalůčky a prsty. Sliznice kloaky je v době snášek překrvená a oteklá, což podněcuje ostatní k ozobávání snášejících slepic nebo krůt.

Přímá příčina není známa, ale za hlavní faktory podporující kanibalismus se pokládají příliš velká koncentrace chovaných zvířat na malém prostoru (například klecový chov drůbeže ve velkochovech nebo přeplněné haly v chovu krůt), málo prostoru u krmítek, nedostatek vitamínů a minerálů, poranění kůže a nedostatečné odstraňování uhynulých zvířat z chovného prostoru.

Opatření k prevenci a úpravě kanibalismu spočívají v odstranění výše uvedených predispozičních faktorů, v menších chovech lze provést úpravu ostrého zakončení horního zobáku. Další možností, která ale určitě sama o sobě dlouhodobě nepostačí, je přidávat sůl do krmiva nebo vody na 3 až 4 dny. Nejúčinnějším opatřením je zcela jistě zvětšení životního prostoru zvířat nebo snížení počtu zde žijících jedinců.