17.2.2018

Jak si možná vzpomenete, učili jste se už ve škole, že příroda se snaží vždy směrovat k průměru. Jakýkoli extrém na jednu či druhou stranu jí nedělá dobře. Platí to i v případě velikosti zvířecích plemen či třeba odrůd rostlin. Více zdravotních potíží, provázejících jednotlivá plemena psů, budou mít psi hodně malí a pak také ti hodně velcí. Dnešní článek přinese podrobné informace o té první skupině. Přínosem bude zejména pro ty čtenáře, kteří o pořízení jednoho z těch roztomilých malých pejsků teprve uvažují.

Co je malé, je roztomilé…

Jedinci malých plemen bývají silné osobnosti, ale většinou také moc milí a přítulní pejskové. Kromě výjimek potvrzujících pravidlo jsou pořád dobře naladěni, kdykoli ochotni ke hře. Všude se vejdou a transportovatelní jsou stejně dobře jako třeba notebook. Na druhou stranu jsou ale také křehčí, než jejich velcí kolegové. Pletou se pod nohy a každou chvíli na ně někdo šlápne. Těchto naštěstí povětšinou komických situací rádi využívají režiséři televizních reklam a amerických komedií. Malí psi potřebují menší množství granulí a tam, kde je jedním z faktorů utvářejících cenu také velikost pacienta, je veterinární péče o čivavu levnější než o německého ovčáka. Kromě těch pozitivních vlastností, ale jak už bylo řečeno, trpí přemírou zdravotních problémů. Následující odstavce Vás provedou těmi nejdůležitějšími z nich.

Brachycefalický syndrom

V posledních letech výrazně vzrostla obliba brachycefalických – krátkolebých plemen psů. Na vině je častá mediální propagace těchto psů, jejichž kulatá tvář připomíná dětskou. K těmto oblíbencům patří například francouzští buldočci, mopsi, bostonští teriéři, shi-tzu nebo pekingský palácový psík. Anatomické poměry zkrácené dutiny nosní a ústní predisponují tyto jedince zejména k dechovým obtížím. Je prokázáno, že plíce v těchto případech přijímají až o 80 % méně kyslíku, než u psů s normálním utvářením hlavových struktur. Důsledkem jsou například problémy s termoregulací. Častými a podle některých názorů „normálními“ příznaky už od štěněte bývají chrápání, obtížné dýchání, apnoické pauzy, intolerance tepla a zátěže, kašel apod. V mládí musí pak takto postižení psi často absolvovat různé korekční operace. Ve státech západní Evropy (Norsko, Velká Británie) již proběhly petiční kampaně za omezení využívání psů brachycefalických plemen v médiích, které podepsaly tisíce tamních veterinárních lékařů. Dále byly vydány informační letáky pro chovatele těchto plemen, aby si byli vědomi, jaká zdravotní rizika s chovem souvisí.

Potíže s denticí

Malá plemena jsou náchylnější k onemocněním struktur v dutině ústní. Zejména se u nich setkáváme dříve se zubním kamenem a zánětem dásní. Jak bylo řečeno v minulých číslech, lze doporučit kontroly dentice již v době výměny mléčného chrupu a dále v pravidelných, maximálně ročních intervalech.

Onemocnění meziobratlových disků

Nejčastěji u jezevčíků, ale i u ostatních tělesným rámcem delších psů se může objevit komprese míchy, způsobená výhřezem meziobratlové ploténky. U těchto plemen je třeba dbát zvýšené opatrnosti zejména při seskakování z postele nebo křesla. Při tomto pohybu totiž k posunu ploténky může dojít s největší pravděpodobností. V lehčích případech se projeví jen příznaky bolestivosti v okolí postiženého místa páteře, v nejhorších přídech pak dojde k úplné paréze pánevních končetin. V každém případě je ale nutná návštěva veterinárního lékaře.

Hypoglykémie

Malí psi jsou mnohem náchylnější k rychlému vyčerpání zásob glukózy, která je nejdůležitějším zdrojem energie pro všechny buňky v těle. Dojde-li k náhlému snížení její hladiny v krvi, může se jednat až o život ohrožující stav. Důvodem může být delší hladovění a také větší tělesná zátěž. Hypoglykemický šok se projevuje nejprve třesem, slabostí, letargií, dále záškuby zejména v obličejové části. Je možné zvířeti zkusit nabídnout jako první pomoc trochu medu nebo naředěného glukopuru. Rozhodně je v případě těchto příznaků vhodné co nejdříve navštívit veterinární pracoviště. Samozřejmě ne každý třes je vždy příznakem snížené hladiny cukru v krvi. Pejskovi může být také zima.

Teplotní dyskomfort

Čím menší tělo, tím víc práce mu dá udržet tělesnou teplotu v nepříznivých teplotních podmínkách. YT by mohli vyprávět. Malý subtilní pes potřebuje více ohledů, je-li v zimě venku. Obléct kabátek, schovat pod bundu nebo do tašky. Zima mu může být ale i doma, pokud třeba v jeho oblíbeném místě táhne pod dveřmi nebo je v celé domácnosti jenom studená dlažba. Má-li termoregulační centrum v mozku pocit, že je organismu zima, zapojí obranné mechanismy. Ty potřebují pro svoji práci glukózu. Opravdu nebezpečná je pro malého psa kombinace zimy a hypoglykémie.

Tracheální kolaps

Kolaps průdušnice je onemocnění, při němž se zmenší její průměr. Chrupavčité prstence, které ji utvářejí, se zploští. Do plic postiženého zvířete se dostane méně vzduchu. Čím plošší je trachea, tím větší dýchací obtíže se dostaví. S kolabovanou průdušnicí se setkáváme nejčastěji u YT. Terapie se provádí u nejtěžších případů chirurgicky, kdy je průdušnice vyztužena speciální mřížkou. U lehčích případů lze mírného zlepšení dosáhnout podávání bronchodilatátorů.

Luxace kolenní čéšky

Patella, česky kolenní čéška, je malý kostní útvar na přední straně kolene, který umožňuje kolennímu kloubu pohyb v jedné ose. Pokud jsou její úpony volnější, než by měly být, dostává se čéška při pohybu opakovaně na jednu nebo druhou stranu kloubu. U malých plemen to je strana vnitřní. Postižený pes se pak pohybuje velmi typicky, při běhu co chvíli běží po třech, jedna zadní noha je skrčená pod tělo. Vyšší stupně luxace mohou postupně vyústit v artrózu, proto je nutná chirurgická korekce.

Ectropium

Tímto pojmem se popisuje vtočení očního víčka směrem k rohovce. Nejčastěji se objevuje u krátkolebých plemen psů. Stočený okraj víčka neustále dráždí rohovku, důsledkem může být až její nevratné poškození. V těchto případech je nutná chirurgická intervence, v těžších případech může plastika víček vyžadovat několik následných operací.

Neuzavřená fontanela

Během vývoje lebky dochází k postupnému spojování jednotlivých lebečních kostí majících různý základ. U některých plemen – např. čivavy, YT, pražského krysaříka – se častěji než u jiných v jednom nebo více místech lebky lebeční švy neuzavřou a pak se mozkové obaly nacházejí přímo pod kůží hlavy. Nejsou tedy kryty ochranným kostěným obalem lebky. Hlavička takového štěněte je velmi křehká a náchylná k poškození. Léčba v podstatě neexistuje a postižené jedince nelze uchovnit.

Ztížené porody

Úzký pánevní vchod feny malého plemene může být důvodem zejména v kombinaci s větším plodem k obtížnému porodu. Pro krytí tělesně malých fen je z tohoto důvodu vhodné hledat stejně velkého nebo menšího otce. Graviditu pak pravidelně monitorovat a pomocí ultrasonografického vyšetření hlídat velikost plodů. V případě velkých plodů pak počítat s možným porodem císařským řezem.

Na závěr

Doufám, že Vás předchozí odstavce příliš nevyděsily a pokud už máte připravený malý pelíšek, nevyměníte jej za velký. Velká plemena mají také svoje „mouchy“. Proto především dobře zvolte chovatele svého vysněného pejska a uvidíte, kolik radosti Vám ten velký duch v malém těle přinese.