8.3.2016

S jarem nás opět čeká příliv mnoha různých druhů parazitů, vnitřních i vnějších. Říkám záměrně nás – týká se to lidí i zvířat. Přesto se zdá, že parazitologie je jeden z mála oborů, kde věnujeme větší pozornost zvířatům než nám samotným. Chráníme se především před tím nebezpečím, které vidíme a o němž se v hlavních zprávách dokola opakují varující reportáže – před klíšťaty, případně blechami. Ale kdo a kdy z Vás, čtenářů, naposledy odčervil svojí rodinu? Velká většina parazitů patří mezi tzv. zoonózy, tedy nemoci přenosné na člověka. Proto je třeba věnovat pozornost všem, tedy i vnitřním parazitům, jež může naše kočka přenést na nás – svoje majitele.

Jak poznám, že moje kočka má vnitřní parazity

Příslušníci kočkovitých a parazité měli miliony let na to, aby si jeden na druhého zvykli. Během této doby se naučili navzájem tolerovat. Vyvinulo se mnoho druhů parazitů a o těch nejdůležitějších se v tomto článku dozvíte více.

Parazité jsou vesměs „tichými“ společníky svých hostitelů a je často obtížné rozpoznat, že je naše kočka jejich rezervoárem.  Problémy se objeví, až když v organismu dojde k jejich přemnožení. Právě proto je lepší udržovat naše zvířata zcela parazitů prostá, než řešit až následky jejich invaze. Mám na mysli pravidelné odčervování i zdánlivě zdravých koček.

Typickými příznaky narušení této rovnováhy hostitel-parazit je zpomalení růstu u koťat, zhoršení kvality srsti, hubnutí, ztráta energie, únava a průjmy či zvracení. Koťata, u nichž bývá problém parazitóz mnohem závažnější, než u dospělých koček, mají velká bříška a mohou být chudokrevná. Nejčastěji nacházíme parazity u venkovních koček, extenzivně se množících a žijících ve špatných hygienických podmínkách. Naopak málokdy se najdou parazité u koček žijících výhradně doma. Kočka je od přírody velmi čistotné zvíře a zárodky parazitů si naopak libují ve špinavém, nesanovaném prostředí. Když se ale takové zvíře z jakéhokoli důvodu parazity nakazí, pak je to na jeho kondici a zdravotním stavu znát.  Zajímavé je, že mnoho koček se stane mnohem vybíravějšími v jídle a změní své stravovací návyky. Mohou se také objevit jiné choroby, zdánlivě s parazitární invazí nesouvisející, vlivem zhoršené imunity postiženého jedince.

Diagnostika parazitů

Některé velké parazity lze najít ve stolici. Bohužel je to spíše výjimkou a tak k jejich identifikaci bývá třeba laboratorního vyšetření stolice.

Úspěšnost diagnostiky vývojových stadií jednotlivých parazitů je různá. Články tasemnice a škrkavky lze najít ve stolici, vajíčka tasemnic je snadné minout. Naopak jednobuněčné parazity je možné najít jen mikroskopickým vyšetřením správně odebraného vzorku.

Proto je důležité prohlížet pravidelně i stolici samotnou a také okolí řitního otvoru kočky. Tam se právě mohou nacházet například články tasemnice, které vypadají jako pohybující se malé bílé čtverečky. Pokud vidíte něco takového na stolici Vaší kočky a chcete tento vzorek přinést ukázat veterinárnímu lékaři, vložte rukama v rukavicích podezřelý kousek na navlhčený toaletní papír. Když tělo parazita vyschne, je obtížné jej identifikovat.

Pro laboratorní vyšetření je třeba sbírat reprezentativní vzorky stolice za dva až tři dny. Důvodem je nepravidelné vylučování vajíček nebo oocyst. Vzorek jen z jedné stolice pak může být falešně negativní. Váš veterinární lékař Vám může dát speciální odběrovou nádobu s připevněnou lopatičkou. Nebo použijte jakoukoli malou PVC nádobku, nikdy ne sáček. Příměs kočkolitu nevadí. Sbírejte části stolice velikosti hrášku, během dvou až tří dní z každé stolice, vše do jedné nádobky. Uchovávejte v chladu do doby, než vzorek odevzdáte lékaři. Nedoporučuji pátek odpoledne, vzorek pak bude čekat na vyšetření až do pondělí.

Parazitární invaze u koťat….

Vnitřní parazité napáchají vždy mnohem větší škody kotěti, než dospělé kočce. Čím mladší kotě, tím je to horší. Je to způsobeno neschopností parazity poškozené střevní stěny vstřebávat dostatečné množství živin, které rostoucí organismus potřebuje. Ten také nemá žádné rezervní zásoby energie a jeho teprve se vyvíjející imunitní systém nemá dost prostředků k boji s parazitární invazí. Malá koťata pohybující se na malém prostoru okolo porodního místa se také stále dokola neinfikují vylučovanými vajíčky. Koťata se střevní parazitární invazí mívají často další choroby – nákazu herpesvirem dýchacích cest, blechy, ušní svrab. Všechna tato doprovodná onemocnění snižují jejich schopnost bojovat s parazity.

…..a u dospělých koček

Dospělé kočky obvykle snášejí invazi parazitů bez větších obtíží. Pokud je ovšem jejich organismus oslaben souběžně probíhajícím vážnějším onemocněním, může dojít i ke klinické manifestaci střevních parazitů.

Dospělí jedinci nicméně bývají často bezpříznakovými přenašeči a zdrojem vajíček pro ostatní. Vajíčka a oocysty parazitů jsou obvykle velmi odolná vůči nepříznivým podmínkám v prostředí a proto je tak důležité pravidelně provádět odčervení nebo parazitologické vyšetření trusu i u zdánlivě zdravých zvířat. Jen tak je možno zamezit neustálé kontaminaci prostředí.

Jednobuněční parazité

Jejich zákeřnost spočívá v tom, že není možné je spatřit ve stolici pouhým okem. K jejich nálezu je nutná laboratorní diagnostika. A protože běžně používaná antiparazitika na ně nezabírají, je třeba na ně myslet vždy, když kočka trpí nevysvětlitelnými chronickými průjmy.

Giardia intestinalis

U psů se vyskytuje mnohem častěji než u koček. Jedním z důvodů může být přirozeně čistotnější povaha koček.

Zákeřnost tohoto prvoka spočívá především v tom, že se nachází přímo v buňkách střevní sliznice a tak jeho přemnožení může mít za následek zhoršené vstřebávání živin ze střeva do krve. Opět u dospělých koček málokdy způsobí klinické příznaky, jedná se ale o zoonózu a tak je potřeba na ni nezapomínat.

Když už se přeci jen giardia rozmnoží natolik, že způsobí klinickou odezvu, jedná se o profuzní průjem, často s příměsí krve.

Kokcidie

Nejčastějším zástupcem další skupiny jednobuněčných parazitů je Isospora felis. Nacházíme ji mnohem častěji než giardii. Její diagnostika je podobná jako u giardie.

Toxoplasmoza

V souvislosti s kočkami je velice často zmiňovaným parazitem Toxoplasma gondii. Díky tomu je její základní charakteristika většině majitelů koček známa. Zmíním proto jen nejdůležitější skutečnosti, které se jí týkají.

Toxoplasma přežívá v tělech mnoha zvířat, jediným definitivním hostitelem je ale pouze kočka. To znamená, že jedině ona může produkovat zárodky, které mohou být zdrojem nákazy pro jiná zvířata nebo člověka. U kočky, v jejímž těle se tito prvoci nacházejí, se onemocnění jen velmi zřídka projeví klinicky. Navíc ona sama vylučuje infekce schopné zárodky jen jeden až tři týdny ve svém životě. Pak už nikdy a ještě se jedná především o koťata. Proto je velmi nepravděpodobné, že by domácí kočka, žijící výhradně nebo vesměs doma ve výborných hygienických podmínkách, byla pro člověka zdrojem infekce. Mnohem pravděpodobnější je to u lidí pracujících např. v kočičích útulcích nebo pečující o velký počet koček pohybujících se převážně venku.

Toxoplasma je téma důležité zejména pro ženy v těhotenství. Součástí klasického těhotenského screeningu je i odběr krve a stanovení titru protilátek proti toxoplasmě. Ani pozitivní titr však neznamená automaticky hrozbu pro plod, jen to, že se organismus nastávající matky někdy s toxoplasmou setkal.

Mnohobuněční parazité

U koček se setkáváme nejčastěji se škrkavkami a to s druhy Toxocara cati a Toxascaris leonina. Tito parazité jsou na rozdíl od prvoků viditelní makroskopicky a můžeme je najít ve stolici jako špagetám podobné útvary.

Koťata se nejčastěji nakazí pitím mateřského mléka obsahujícího vývojová stadia škrkavek. Dospělé kočky pak vajíčky z prostředí. Opět to budou spíše venkovní kočky. Koťata nakažená škrkavkami pocházejí většinou ze špatných hygienických podmínek. Vývojová stadia škrkavek prodělávají tzv. hepatopulmonární migraci – přes střevní stěnu se dostávají do jater a plic, kde působí poškození těchto orgánů a vydávají se na další cestu do trávicího traktu.

Schopnost larev škrkavek putovat orgány zvířecího i lidské těla do obtížně léčitelných míst je důvodem pro pravidelné a poctivé odčervování našich zvířecích miláčků. U člověka se larva škrkavky například usazuje do zadní oční komory, kde ji objeví až velmi důkladné specializované vyšetření, po němž následuje náročný chirurgický zákrok.

Vajíčka škrkavek jsou velice odolná vůči nepříznivým podmínkám prostředí a proto je důležité kromě péče o zvířata v případě pozitivního nálezu provést také důkladnou sanaci prostředí.

Pro úplnost se musím ještě zmínit o tasemnicích. Ty u koček nepředstavují velký problém, vyskytují se u nich spíše vzácně. Většina kombinovaných antiparazitik, která používáme pro pravidelné odčervování, pokrývá také tasemnice.

Jak často odčervovat?

Toto je důležitá otázka a odpověď se liší s každým veterinárním lékařem. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od očkování není odčervení prevence. Je to řešení aktuálního stavu. Kočka může pozřít vajíčka parazitů týden po podání antiparazitik. Kromě odčervení je další možností řešení parazitární invaze v těle kočky výše zmíněné laboratorní vyšetření trusu. Osobně se domnívám, že je ideální kombinovat obě metody. Jak často, záleží na podmínkách, v nichž kočka žije. Pokud chodí ven mezi skupinu plachých, čistě venkovních koček a občas se vrátí domů, je třeba odčervovat každé 3 měsíce a pokud to lze, alespoň jednou ročně odeslat stolici na vyšetření. To platí zvláště, máte-li doma malé děti. Jestliže máte čistě domácí kočku, která se ven nepodívá, stačí jednou až dvakrát ročně odeslat stolici na vyšetření. Důvodem, proč takovou kočku vůbec diagnostikovat, je možnost přinesení vajíček parazitů na botách, které každou domácí kočku velmi zajímají. Kočku, která je celý rok doma, ale prázdniny tráví na chatě ve společnosti venkovních koček, odčervěte okamžitě po návratu.

Právě přinesené kotě je ale třeba odčervit VŽDY alespoň dvakrát po sobě v intervalu 10 dní. Doporučuji z důvodu možnosti infekce prvoky také provést laboratorní vyšetření stolice. Důkladnost se vyplatí, neboť se jedná o zoonózy.

Provádět jen rozbor stolice bez odčervení nedoporučuji. V případě nesprávného odběru vzorků, nebo prostě proto, že invaze parazitů byla malá, může vyjít falešně negativní výsledek. Proto doporučuji obě metody kombinovat.

Parazité a člověk

Už jen pár pravidel, při jejichž dodržování bude pravděpodobnost, že se majitel, či jeho rodina stanou hostitelem parazitů.

  • při výměně kočkolitu používejte rukavice
  • nenechte děti Vám asistovat
  • neumísťujte bednu s podestýlkou do kuchyně, ložnice nebo koupelny
  • preferujte zakrytou variantu
  • dbejte na to, aby si děti často myly ruce, zvláště mazlí-li se s koťátky
  • sanujte často okolí bedny s kočkolitem
  • pravidelně odčervujte

A čím odčervovat?

Nebudu Vás zatěžovat výpisem účinných látek u nás používaných antiparazitik. Jen bych zmínila možnost mezi majiteli relativně málo známou, a to je odčervení ve formě spot on. Každý majitel, který se někdy pokoušel do kočky dostat tabletu či pastu ví, jak to bývá těžké. Proto jsme všichni přivítali odčervení, které lze nakapat na kůži podobně jako preparáty proti blechám a klíšťatům. Na rozdíl od tablet či past účinné látky kolují v těle kočky měsíc a tak je sanace organismu opravdu důkladná. U své kočky ho používám pravidelně právě po návratu z letního pobytu na chatě.