1.6.2016
Dnešním článkem dokončíme seznam vnějších parazitů obtěžujících naše kočičí miláčky. Kromě toho prvního – ušního svrabu, se s ostatními setkáváme v našich zeměpisných šířkách poměrně vzácně. Bohužel právě neobvyklost jejich výskytu může ztížit diagnostiku. A právě proto je určitě nevynechám.
Proč tu naší kočku tak strašně svědí uši?
Odpověď bude ve většině případů znít – protože má svrab. Původcem je roztoč Notoedres cati, podobný klasickému sarkoptovému svrabu u psů. Parazité obsadí vnější zvukovod a způsobí závažný zánět kůže. Důsledkem jejich přítomnosti ve škáře je hypersenzitivní reakce na jejich výměšky, která je důvodem velké svědivosti uší a jejich okolí. Typickým příznakem jsou pak tvrdé kusy detritu připomínající kávovou sedlinu, které nacházíme ve zvukovodech. Rozhodně je třeba zakročit co nejdříve. Pokud odložíme řešení ušního svrabu, nejen že se postižená kočka velice trápí, ale je také zdrojem onemocnění pro další kočky. Kromě vnitřní strany zvukovodu se pak choroba rozšíří i na vnější stranu ušních boltců a do širšího okolí uší. Příslušné mízní uzliny reagují zvětšením. Diagnostika je snadná – v ušním výtěru najdeme pod mikroskopem dospělce, vajíčka nebo larvy parazitů. Léčba může být lokální nebo celková. V lehčích případech můžeme využít ušní kapky s obsahem antiparazitika. Jejich nevýhodou je častá bolestivost při aplikaci. Kromě toho je nežádoucí, aby kočka preparát olízla, což nebývá jednoduché zajistit. Kočky se po nepříjemné aplikaci kapek snaží okamžitě pořádně umýt. Proto je nutné kapat opravdu jen do zvukovodu, jen potřebné malé množství a vynechat okolí. To bývá téměř nemožné, zápolíme-li s naštvanou a vztekající se kočkou. Z toho důvodu v posledních letech většinou upřednostňujeme léčbu celkovou. Jednou možností je aplikace účinné látky ivermectinu. Jedná se ovšem o tzv. „off label“ podání. To znamená, že tento lék není určen pro použití u některého druhu zvířete, ale veterinární lékař mu jej může aplikovat, pokud je to podle jeho názoru vhodné. Toto je typický příklad, kdy k „off label“ použití dochází. Ivermectin se totiž podává injekčně, většinou stačí dvě aplikace ve dvoutýdenním intervalu. Není tedy nutné pacienta trápit každodenními aplikacemi ušních kapek. Před pár lety vyvinula firma Pfizer derivát ivermectinu selamectin. Ten je určen přímo pro kočky a psy. Je ve formě spot on, kape se tedy na kůži. Jedna dávka účinkuje měsíc a obvykle ho podáme dvakrát až třikrát, než se podaří roztoče zcela vymýtit. Rozdíl v obou preparátech tkví ale v ceně. Ta je u injekční aplikace ivermectinu mnohonásobně nižší. Proto v případech, kdy např. ošetřujeme skupinu venkovních koček a podání selamectinu by bylo velmi drahé, můžeme po domluvě s majitelem přikročit k „off label“ aplikaci ivermectinu.
Sarkoptový svrab
Původcem je roztoč Sarcoptes scabiei a u koček se s ním lze setkat jen opravdu výjimečně. Na počátku je pobyt v místě, kde se vyskytuje nakažený jedinec, většinou je to pes, s nímž je kočka nějakou dobu v kontaktu. Od invaze prvních parazitů do rozvinutí klinických příznaků uplyne většinou několik týdnů. Právě proto bývá obtížné u typicky městské kočky nalézt hned tu správnou příčinu, neboť např. od dovolené na venkově, kde se tímto psem stýkala, už nějaká doba uplynula, a možné souvislosti se pak snadno ztrácí ze zřetele.
Jako první se objevují malé zarudlé pupínky, nejčastěji na spodní straně zvukovodů, v podpaží a na břiše. Tato lokalizace je typická a měla by být prvním náznakem, že se nejedná o primárně alergický problém. V té době už je kůže dosti svědivá a kočka se intenzivně drbe. Během množení parazitů v kůži zvířete dochází také často k přenosu na člověka. Výsledkem jsou pak malé rudé svědivé pupínky kdekoli na těle člověka. Přítomnost těchto kožních změn u majitele je dalším vodítkem k správné diagnóze. Člověk není definitivním hostitelem tohoto roztoče a tak po vyléčení zdroje nákazy dojde ke spontánnímu vymizení kožních změn. Diagnózu potvrdíme důkladným kožním seškrabem a jeho mikroskopickým vyšetřením. Někdy je nutné vyšetření opakovat, neboť než dojde k pomnožení roztočů, může být nález negativní. Z toho důvodu je „lege artis“ postup léčit svrab – pokud na něj máme podezření – i když ho neprokážeme. K léčbě využíváme stejné preparáty jako v případě svrabu ušního. Pro délku léčby je rozhodující negativní seškrab.
Roztoči ještě jednou
Třetím zmiňovaným roztočem je dravčík – Cheylettiella spp. Dravčíci žijí, na rozdíl od svrabu, na povrchu kůže. Vyskytují se na hlavě, krku a celé horní části těla zvířete. K nákaze dochází přímým kontaktem. Charakter klinických příznaků nejlépe vystihuje přezdívka „chodící lupy“. Na podezřelou oblast několikrát přiložíme průhlednou lepicí pásku a po té nalepíme na podložní sklíčko. Dlouhou srst můžeme také vyčesat hustým hřebenem. Vložíme do zorného pole mikroskopu a máme diagnózu. Léčba se pak provádí ideálně aplikací selamectinu nebo ivermectinu. Nejčastěji se s dravčíky setkáváme u koťat, pocházejících z chovů se špatnými zoohygienickými podmínkami. Kočka může být i asymptomatický přenašeč. Pozor – opět se jedná o zoonózu.
Úplně stejně se diagnostikuje a léčí veš Felicola subrostratus.
Demodex cati
Tento parazit se u koček vyskytuje velmi vzácně. Je zvláštní tím, že zdrojem není nakažený jedinec, ale přenos je možný pouze z matky na kotě. K rozvoji klinických příznaků dochází většinou při oslabení organismu nebo při nějaké systémové chorobě. Příznakem je především ztráta srsti na některých místech – okolí očí, hlavě a krku. Při generalizované formě se léze bez srsti rozšíří postupně i na další části těla. Někdy se demodex objeví jen v okolí uší a uvnitř zvukovodů, pak ho lze zaměnit s ušním svrabem. Stejně jako v případě svrabu je diagnostický kožní seškrab. Parazité se v tomto případě vyskytují především ve spodní vrstvě kůže – škáře, a seškrab proto musí být opravdu hluboký a důkladný. Léčba u psů se provádí koupelemi v amitrazu, který ale může být pro kočky nebezpečný. Pokud už by ho bylo doporučeno lékařem použít, je nutné ho ředit 1:1 s vodou. V ostatních případech lze použít některé preparáty ve formě spot on, jen s častější aplikací než na ostatní parazity.
Diagnostika výše uvedených parazitů nebývá vždy snadná. Zvláště na počátku rozvoje onemocnění může být obtížné roztoče či jejich vývojová stadia v kožním seškrabu nalézt. Mějte toto jako majitelé koček na paměti a důvěřujte svému veterinárnímu lékaři, když Vás zve opakovaně na další vyšetření v těch případech, kdy ještě nebyla definitivní diagnóza stanovena a kožní seškrab byl zatím vždy negativní.
