9.1.2014
V době, kdy píšu tento příspěvek, se ještě zima ve své plné síle neukázala, ale v čase, kdy ho budete číst vy, už venku pravděpodobně mrzne, až praští, a majitelé psů „gaučáků“ řeší, zda svého miláčka na procházku obléknout, či nikoli.
Aby se mohli rozhodnout správně, bude dnešní článek věnován tématu termoregulace, tedy způsobům, jak organismus psa udržuje ideální teplotu, jak se brání zdraví ohrožujícím výkyvům venkovních teplot a tomu, jak mu v tom můžeme pomoci.
Nejprve trocha teorie
Normální tělesná teplota psa je o něco vyšší než naše. Majitelé proto někdy po spatření číslic 37 až 39 na stupnici teploměru propadají panice a vytáčejí číslo veterinární pohotovosti. Není třeba se ničeho obávat, teplota do 39 stupňů je v pořádku. Štěňata malých plemen mohou mít fyziologickou teplotu dokonce i vyšší. Je to způsobeno tím, že malá plemena mají rychlejší metabolismus a jejich teplota se tedy obvykle pohybuje na horní hranici normálu (38,5 až 39) a rostoucí štěně má „spalování“ ještě rychlejší než dospělý. Proto je třeba při hodnocení naměřené teploty brát v úvahu i jiné faktory a posuzovat ji vždy individuálně. Velká plemena mají ideální rozmezí 37,5 – 38,5. Další příčinou vyšší teploty u jinak zdravého zvířete může být stres, například i z návštěvy ordinace.
Suchý nos mnoho neřekne
Ráda bych uvedla na pravou míru jeden z mýtů rozšířených mezi majiteli týkající se měření teploty. Vysoká teplota se nepozná podle horkého a suchého nosu. Je pravda, že když většinou sáhnete na psí čenich, je vlhký a studený. Ale když sáhnete zdravému psovi na nos ráno, když ještě spí, zjistíte, že je také teplý a suchý. Během spánku nosní houba není zvlhčována a tak vyschne. Pár minut po probuzení už bude zase vlhká a studená. Proto jediný spolehlivý způsob, jak zjistit u psa teplotu, je změřit ji teploměrem. V ordinaci měříme teplotu rektálním teploměrem, ideálně digitálním – má malý konec, který pes po zasunutí do konečníku pes většinou nijak výrazně nepocítí. Bezkontaktní teploměry používané u dětí lze použít, ale je třeba měřit přímo na kůži, ne na srsti, proto se jako měřící plocha používá také kožní val na konečníku.
Proč pes může chodit „bos“ po sněhu
Člověk stejně jako pes patří na rozdíl třeba od plazů mezi živé tvory se stálou tělesnou teplotou. To znamená, že v mozku se nachází centrum udržující teplotu v určitém (v případě psa výše uvedeném) fyziologickém rozmezí. Pokud je vnější teplota, v níž se pes nachází, vysoká, snaží se tělo tepla zbavit. Pes nemá všude po těle potní žlázy, proto se potit nemůže, jsou soustředěné jen na polštářcích na packách. Při některých kožních chorobách projevujících se tzv. seboreou produkuje kůže hodně mazu a vypadá jako zpocená – o pot se v těchto případech ale nejedná. Přebytečné teplo odchází hlavně zrychleným vydechováním horkého vlhkého vzduchu – evaporací. Pokud je naopak teplota okolního prostředí nízká a teplo je třeba v těle zadržet, projeví se výhoda osrstěného tělního povrchu. Srst má roli izolantu, teplo pomáhá uchovat vzduchová vrstva mezi kůží a vnějším pláštěm tvořeným konci jednotlivých chlupů. Více vzduchu pomáhá udržet podsada – jemná srst vyrůstající z chlupových folikulů.
Nedávno proběhla médii informace o výsledcích výzkumu japonských vědců, kteří zjišťovali, proč pes může chodit „bos“ ve sněhu, když člověk potřebuje boty. Pes má v polštářcích – které jsou samy o sobě tvořeny tukovou tkání se silnou vrstvou rohoviny na povrchu – hustou síť tepen a žil. Teplá krev přicházející z těla předává teplo chladné krvi, která byla v kontaktu se studeným podkladem a tak se polštářky, které jsou ve stálém kontaktu s mrazivým okolím, udržují dostatečně teplé.
Stříhat, nebo nestříhat?
Jak už bylo řečeno, srst hraje důležitou roli při zadržování tělesného tepla. Naháči nebo hladkosrstí psi budou vždy prochládat rychleji než dlouhosrstí. Proto je třeba při úpravě srsti těch s dlouhou srstí myslet na to, že ji budou potřebovat. Dlouhé chlupy jsou vždy náročnější na údržbu, je třeba už při koupi štěněte počítat s tím, že psa bude třeba pravidelně česat. Pokud to majitel zanedbá a pes má v dospělosti srst zacuchanou a dredovatou, je samozřejmě lepší psa ostříhat, neboť pod takovou filcovou vrstvou se kůže snadno zanítí, udržují se tam parazité, psa pak svědí všude a neustále se drbe. Jestliže to ale uděláme na podzim, takový pes pak ztrácí teplo rychleji stejně jako hladkosrstý a je třeba na to při procházkách v mrazu brát ohled. Nejhůře jsou na tom naháči, kteří na většině těla nemají srst vůbec. Jak mi s úsměvem říkala majitelka jednoho z nich, obléká ho v zimě stejně jako sebe.
Nedá mi nerozčílit se nad velkým nešvarem některých nezodpovědných majitelů, kterým je nechávání psů uvázaných v zimě nebo dešti u obchodů. V tom případě je úplně jedno, jedná-li se o psa malého nebo velkého, oblečeného nebo neoblečeného, po chvíli se všichni začnou třást, jak se svalstvo pokouší zahřát. Domnívám se, že jedná o trápení zvířat, a přála bych těmto majitelům, aby si to někdy vyzkoušeli. Nedávno jsem potkala takového labradora před velkým nákupním centrem, kde lidé běžně nakupují i několik hodin.
Kabátek je někdy nutný
Pokud jste majitelem malého hladkosrstého jezevčíka, pak jste (nebo byste měli být) typickým příkladem vlastníka jednoho nebo několika druhů kabátků. Tento pes splňuje všechny parametry jedince, jehož je třeba chránit před mrazem i deštěm nebo sněhem. Jak už bylo řečeno výše, hladká srst mnoho tepla nezadrží a jestliže se ještě zkombinuje sníh na zádech psa tající a zima, může snadno dojít k onemocnění zádového svalstva. U jezevčíků může být problém horší tím, že mají dlouhá bedra, jak jejich majitelé vědí, vše mohou ještě zkomplikovat poměrně častá onemocnění hrudní a bederní páteře. Obleček pro jezevčíka by ale kromě zad měl krýt také břicho a hrudník.
Pokud je sníh nebo na jaře mokro a chladno, může snadno dojít k zánětu dýchacích nebo močových cest. Především oblast třísel je u všech plemen téměř holá a srsti tam je velmi málo. Kabátek by tedy měl být, jak z toho vyplývá, ideálně zvenku nepromokavý a vyložený tepelně izolační vrstvou, většinou to bývá fleece. Je třeba dávat pozor, aby nikde neškrtil a pes se v něm mohl volně pohybovat. Doporučuji upřednostnit vyzkoušení kabátku v kamenné prodejně.
To, co jsem uvedla pro jezevčíky, platí samozřejmě i pro ostatní plemena podobné konstituce. Co se týká středních a velkých plemen s krátkou srstí – jejich schopnost udržet si teplo je samozřejmě lepší než u malých a hubených psů, ale jejich srst přesto také hůře izoluje a tak doporučuji používat kabát za určitých podmínek i u nich. Nejdůležitějším faktorem je teplota prostředí. Jestliže klesne pod nulu, je vhodné malého i velkého psa obléci. Příkladem velkého plemene vděčného za pomoc s udržením tělesného tepla je rhodéský ridžbek. Přesto, že to je velký pes, pochází z teplejších krajin, a proto bývá poměrně zimomřivý. Když berete ridžbeka na hory, kde předpokládáte dlouhé procházky nebo například výlety na běžkách v hlubokém sněhu, vezměte s sebou teplých kabátů více, aby bylo možné psa převléknout do suchého. V tomto případě by to opět měly být oblečky pokrývající co největší část těla.
Ráda bych zmínila ještě jeden důležitý faktor týkající se oblečků. Pes pobíhající venku v oblečku se samozřejmě, stejně jako my v kabátě, zahřeje. A protože jeho tělesná teplota je vyšší než naše, může být teplota pod kabátem psa vracejícího se z procházky o několik stupňů vyšší než tělesná teplota fyziologická. Po návratu je rozdíl teplot domácího prostředí a té pod kabátem výrazný. Pro svaly zahřáté při pohybu nebo práci je důležité, aby vychládaly v teple. Proto doporučuji ponechat psu, pokud je to možné, ještě pár minut obleček navlečený i doma, aby svalstvo regenerovalo v ideálních podmínkách.
Ať už si myslíte, že je pes oblečený do kabátu jen odrazem špatného vkusu jeho majitele, nebo oblékáte svého pejska na každou procházku, uvědomte si, že psi, původně během evoluce adaptovaní na venkovní podmínky, s námi dnes tráví většinu času doma ve vytápěném bytě a venku pobývají jen několikrát denně na různě dlouhých procházkách. Proto když je venku opravdu zima a nevlídno, mějte v předsíni pověšený vedle svého i kabát pro svého psího kamaráda.
