Každý z Vás, kdo byl někdy na dovolené u moře v některém ze států jižní Evropy, je určitě viděl. Opuštěné a toulavé psy, kteří v horkých ulicích měst hledají něco k jídlu. Bývají hubení se smutným pohledem plným beznaděje. Neumím si představit nikoho, komu by při pohledu na takové zvíře nebleskla myšlenka na to ho odvézt domů. Prostě mu nasadit obojek, připnout vodítko a doma ho pak zahrnout spoustou péče a lásky. Mnoho lidí se o to skutečně pokusí. Takový čin může být považován za obdivuhodný, ale také by s sebou mohl přinést mnoho potíží. Ptáte se jakých?

Jak to obvykle začíná?

Na bookingu si vyberete jeden z malých a přívětivých hotýlků v malebném městečku či vesničce třeba na některém z řeckých ostrovů. Myslím, že klasický milovník všeho živého si vybere spíš tento způsob dovolené, než velký neosobní hotelový resort uzavřený 24 hodin za vysokou bránou a strážený zamračenými a přísnými pracovníky ostrahy. Těch turistů, kteří si vyberou tuto možnost, se pravděpodobně následující řádky netýkají. Ale Vy se ubytujete a následující ráno si vychutnáváte snídani na zahrádce hotelu. Po snídani se vydáte na procházku dychtiví poznat své nejbližší okolí. A tam se to stane. Vyhlídne si Vás pejsek, jehož oči plné touhy po něčem dobrém a třeba i po pohlazení přitahují jako magnet Vaši laskavou duši. Podělíte se s ním o svačinu a jste jeho. Doprovodí Vás k hotelu, a když jdete večer na večeři do některé z taveren, jde s Vámi. Trpělivě čeká, až se najíte a dočkav se svého dílu vyprovodí Vás zpět do hotelu. Další dny se to vše opakuje s tím rozdílem, že Vás vítá stále radostněji a nechá se více hladit a mazlit. Čím je on šťastnější, tím smutnější jste Vy, protože víte, že Váš odjezd se blíží. Opuštěný pejsek si možná zase najde někoho jiného v příštím turnuse, ale co na podzim a v zimě? Většina taveren a hotelů je mimo sezónu zavřená, co s ním bude? V hlavě Vám běží obrázky hladovějícího kamaráda a přemýšlíte, jak mu pomoci.

Co když ale někomu patří?

Je třeba pamatovat na to, že ne každý pes potulující se po ulici, je bez domova. Zvláště ve vesnicích a malých městech je chov psů často mírně extenzivní a i psi, kteří majitele mají, se běžně během dne pohybují v ulicích a večer se vrací domů. Pokusy o vyžebrání jídla jsou psům vrozené a mohou i nemusí znamenat, že pes má opravdu hlad. Pokusíte-li se takového psa odvézt z jeho prostředí, může to znamenat ztrátu milovaného zvířete pro někoho jiného. Proto než se rozhodnete k nějakému činu, vždy se pečlivě vyptejte místních, zda Vámi vybraný pes někomu nepatří.

Co pro něj tedy mohu udělat?

Zjistíte-li, že zvíře skutečně domov nemá a nikdo ho nebude postrádat, máte v podstatě dvě možnosti. Pokud byste se rozhodli pro postup zahrnující obojek, vodítko a cestu domů, jednoduché to nebude. Budete mít zejména téměř jistě málo času. Posuďte sami podmínky nutné k transportu psa do České republiky.

  1. Než začnete cokoli zařizovat, musíte nechat psa očipovat.
  2. Dále musíte nechat vystavit Europas. V něm bude uvedené číslo mikročipu, popis zvířete a Vy uveden jako nový majitel.
  3. Nyní je čas na vakcinaci proti vzteklině. Tento a oba předchozí body lze provést při jedné návštěvě státem schváleného veterinárního lékaře. První problém ale bude pravděpodobně spočívat v době, která uplyne od očkování do data, kdy bude tato vakcinace platná pro účely cestování za hranice. Tato doba je 21 dní, po kterou pes nesmí vycestovat. S tím je třeba počítat a upravit datum odjezdu.
  4. Posledním bodem je organizace cesty domů – tedy zakoupení přepravního boxu pro let letadlem, letenky, případně naplánování cesty domů autem.

 

Jaká je druhá možnost?

Ve Španělsku, Řecku, Chorvatsku, Portugalsku, Maďarsku a dalších zemích bylo založeno mnoho organizací, které mohou zprostředkovat transport vybraného psa do jiných států. Kromě toho je možné adoptovat zvířata z těchto zemí, která jsou v evidenci těchto organizací. Zvažujete-li skutečně dovoz psa nalezeného na ulici, určitě stojí za to předem zjistit všechny dostupné možnosti, jak to lze provést. Počítejte také s vysokými finančními náklady. Jak import zvířete Vámi samotnými, tak využití služeb výše zmíněných organizací bude stát nemalé částky.

A jaká jsou s tím spojená rizika?

Největším problémem psů přivezených z těchto oblastí bývají importované parazitární choroby. Nemám teď na mysli běžné střevní parazitózy, které lze snadno vyřešit u nás dostupnými antiparazitiky. Myslím tím u nás se vesměs nevyskytující krevní parazitózy. Patří k nim:

  1. Leishmanióza
  2. Dirofilarióza
  3. Babesióza
  4. Erlichiózy

Buď se v našich klimatických podmínkách nedaří původcům těchto chorob, nebo se tu nevyskytují jejich přenašeči – některé druhy komárů, pakomárků nebo klíšťat. Tyto exotické choroby mívají závažný průběh, náročnou léčbu a nejistou prognózu. Některé z nich mají zoonotický potenciál. Podrobný popis výše uvedených chorob přesahuje rozsahem tento příspěvek, již byly popsány v jednom z předchozích čísel časopisu. V každém případě je nutné počítat s rizikem rozvoje klinických příznaků u psa dovezeného z oblasti, kde se vyskytují. Diagnostika se provádí na základě vyšetření vzorku krve buď přímým nálezem vývojových stadií parazitů, nebo stanovením hladiny protilátek. Léčba je obtížná, drahá, s mnoha vedlejšími účinky. Výsledek je nejistý, ne vždy se bohužel podaří nemocného psa vyléčit.

Ale já ho chci!

Rozhodnete-li se přece jen překonat všechna protivenství a pejska si z ciziny přivézt prostě chcete, máte ohledně diagnostiky výše uvedených parazitárních chorob několik možností. Tou první je domluva s veterinárním lékařem v místě původu zvířete, který může diagnostiku provést. Výhodou je jeho znalost místní nákazové situace a doporučení vhodných testů. Otázkou může být dostupnost laboratorní diagnostiky. Důležité je ovšem si rozmyslet, co uděláte v případě, že některý z testů bude pozitivní. Pustíte psa zase na ulici s vědomím, co ho bez léčby čeká? Druhá možnost je zjistit si možnosti léčby u nás a přivézt ho s tím, že investujete peníze do terapie, ať bude její výsledek jakýkoli. Úplně ideální řešení domnívám se v této situaci neexistuje. A právě proto se možná rozhodnete, že psa přivezete a budete vše řešit až doma. Po příjezdu máte pak možnosti dvě. Buď počkáte na případný rozvoj klinických příznaků, nebo investujete u klinicky zdravého zvířete do diagnostiky výše zmíněných chorob. Lze je otestovat najednou, nebo postupně od těch pravděpodobnějších po ty, které přicházejí v úvahu méně. Ptáte-li se na můj názor, tak preferuji diagnostiku hned po příjezdu, neboť prognóza bude při případné léčbě pozitivního nálezu příznivější, začne-li se s ní co nejdříve. Všechna další běžně u nás prováděná ošetření – vakcinace, odčervení, aplikace vnějších antiparazitik – by měl po té doporučit na základě klinického vyšetření Váš veterinární lékař.

Mějte prosím všechny výše uvedené informace na paměti, až se půjdete projít do sluncem osvícených uliček jihoevropské přímořské vesničky.