„Potřeboval bych, abyste mýmu psovi profoukli trubky!“ ozvalo se z ordinačního sluchátka. Zmíněný požadavek mě na chvíli úplně uzemnil, než mi došlo, co po nás vlastně bude majitel asi chtít. Ano, požadoval vyprázdnění análních žlázek. Tak tomuto orgánu trochu nesprávně říkají majitelé. Ve skutečnosti se jedná o tzv. paranální váčky. Tento párový útvar nacházející se v blízkosti konečníku dokáže naše psí pacienty opravdu potrápit. Kdo zánět v této oblasti u svého psa někdy zažil, bude se mnou určitě souhlasit. A co vlastně je ta nevelká tkáň, působících někdy tolik potíží?

Paranální váčky – proč je psi mají?

Téměř každý majitel ví, proč pes močí na každý roh, keř, strom nebo sloup, který při procházce míjí. Označuje si tak své teritorium a nechává spousty informací pro ostatní příslušníky svého druhu, kteří půjdou na stejná místa po něm. Málokdo už ale ví, že to není jediný značkovací mechanismus, který má pes k dispozici. Paranální váčky jsou malé kulovité dutiny, vystlané žláznatou tkání. Umístěny jsou po stranách konečníku – vpravo a vlevo. Vývody těchto žláz ústí do konečníku těsně před jeho přechodem ze sliznice do vnější viditelné části. Při průchodu formované stolice z tlustého střeva dojde vlivem tlaku výkalů na stěnu konečníku při každém kálení k vytlačení malého množství sekretu paranálních váčků. Tento sekret ulpí na stolici a je pachovou stopou konkrétního jedince, která ostatním říká – tohle je moje teritorium, sem chodím já. Je to také důvod, proč si psi při setkání navzájem očichávají pozadí. V případě, že nedochází z jakéhokoli důvodu k průběžnému vyprazdňování váčků výše popsaným způsobem, hromadí se v jednom nebo obou váčcích sekret, a přeplněná žláza je pak zdrojem problému.

Klinické příznaky při potížích

Tlak a nepříjemné pocity v oblasti konečníku se u psa projevují nejčastěji tzv. „sáňkováním“. Pes se vsedě pohybuje kupředu, jen za pomoci předních nohou, při čemž konečník zůstává na zemi. Toto chování může mít dva hlavní důvody – onemocnění paranálních váčků nebo přítomnost střevních parazitů, zejména tasemnic. Její články mohou při odchodu ze střeva hostitele svědit. Ale vraťme se zpět k váčkům. Kromě sáňkování se zvíře také často olizuje v okolí konečníku. Důvodem může být prosté přeplnění váčku nebo zánět. Včasné vyprázdnění přeplněného obsahu problém vyřeší. Nedojde-li k tomu, může se stav zhoršit a vyústit v zánět nebo absces.

Když se rozvine zánět…

Zánět je častý problém, s nímž se v souvislosti s paranálními váčky setkáváme. Nejprve dojde ke stagnaci obsahu a následně k namnožení bakterií. Za normálních okolností je sekret váčků tmavý, poměrně variabilní v konzistenci. Velmi výrazně zapáchá. Dojde-li k zánětu, bývá tekutý, s obsahem krve, vloček a hnisu. Oblast okolo konečníku bývá při vážných zánětech zarudlá, oteklá a citlivá na dotek. Jakákoli manipulace v těchto místech je velmi bolestivá a pes na ni okamžitě reaguje. Je-li blokován vývod váčku a zánětlivý obsah žlázy se stále zvětšuje, může dojít i vytvoření abscesu, jeho prasknutí a vytvoření píštěle v kůži vedle konečníku. V této fázi mohou být přítomny i příznaky celkového zhoršení zdravotního stavu – horečka, nechutenství a apatie. Důležitým znakem je extrémní bolestivost okolí konečníku.

Léčba zánětlivých stavů

Nejprve je třeba obsah váčku co nejšetrněji vyprázdnit. To bývá nejnáročnější část ošetření, neboť to skutečně není pro pacienta nic příjemného. Jakmile je sekret váčku evakuován, je vhodné žlázu vypláchnout dezinfekčním roztokem. Podle závažnosti stavu je pak celkově přidán preparát potlačující zánět, případně antibiotika. Toto ošetření, zejména výplachy, je třeba provádět pravidelně a opakovaně. Někdy může vyhojení zaníceného váčku trvat i dva týdny.

Nádory jsou vzácné

Vzácně se může z tkáně paranálního váčku rozvinout maligní adenokarcinom. V takovém případě je nutné chirurgicky celý váček i se změněnou tkání odstranit. Následkem může být inkontinence stolice, proto se k takto radikálnímu řešení přistupuje, jen pokud je to skutečně nezbytné.

Vyprazdňovat preventivně nebo ne?

Ve své praxi se setkávám s klienty, kteří byli v minulosti poučováni veterinárním lékařem o nutnosti pravidelně vyprazdňovat obsah análních žlázek, i když jejich pes žádný problém neměl. Osobně nejsem přítelem takové prevence a nemá-li zvíře žádné příznaky postižení této oblasti, doporučuji paranální váčky neřešit. U psů, u nichž se záněty opakují, lze dosáhnout určitého pokroku občasným vyprázdněním obsahu. Je to ale velmi individuální a ne ve všech případech efektivní.

Výživa může pomoci

Proč výživa? Vezměme to „odzadu“. Jak už bylo řečeno, pevné a formované výkaly procházející konečníkem usnadňují tlakem na jejich stěnu vyprazdňování obsahu váčků. A opačně – je-li stolice měkká, nedojde k tomu. Proto v případě onemocnění paranálních váčků bude vhodnější psa krmit stravou s vyšším obsahem vlákniny. Změna stravovacích návyků může pomoci, ale není samospasitelná. Také více pohybu může napomoci evakuaci obsahu. Závěr je tedy jasný – vhodná strava a hodně pohybu. To ale neplatí jen zde, že?