6.4.2016
Kožní choroby tvoří asi 1/5 všech obtíží, s nimiž majitelé psů navštíví veterinární pracoviště. Je to tedy velmi rozsáhlá oblast veterinární medicíny. Existuje více než 160 diagnóz kožních chorob. Některé z nich jsou součástí jiných onemocnění a další jsou charakterizovány chronickými, mnohdy závažnými obtížemi.
Co byste měli vědět
Ve většině případů kožních obtíží není snadné během první návštěvy stanovit správnou diagnózu. Obvykle bývá určeno několik tzv. diferenciálních diagnóz a v průběhu dalších vyšetření, odběrů vzorků, laboratorních analýz a kontrol se jejich výběr zužuje, až nakonec zbude ta správná. V málokteré oblasti medicíny platí více, že základem úspěchu je důvěra v lékaře a trpělivost s jeho postupy. Ve veterinární medicíně hraje navíc pro majitele velmi podstatnou roli finanční stránka věci. U vzácnějších a netypických chorob je často nutné provést více vyšetření a kontrol, než je diagnóza stanovena. Vždy se nabízí otázka, zda provést všechna vyšetření a odběry najednou a mít za cenu zvýšených nákladů jasno dříve, či zda postupovat po jednotlivých krocích a věřit, že jeden z prvních pravdu odhalí. Záleží na zkušenostech veterinárního lékaře a domluvě s majitelem psa. Oba přístupy mohou být vhodné – ten první, jedná-li se o bolestivou a obtěžující chorobu a je třeba co nejdříve začít léčit. Ten druhý ve většině ostatních případů.
Předchozími slovy se snažím říci, že dojít ke správné diagnóze kožní choroby může opravdu trvat dlouho, nemusí to být levná záležitost a to nikoli proto, že by chtěl veterinární lékař dělat zbytečná a drahá vyšetření.
Léčitelné vs. neléčitelné
Pro mnoho chronických kožních onemocnění platí starý veterinární slogan „Cílem našeho snažení je stabilizace pacienta, pokud je jisté, že léčba neexistuje.“ Pro zjednodušení lze říci, že kožní choroby se dělí na dvě skupiny – léčitelné a neléčitelné. I ve skupině léčitelných nemocí je nutné počítat s tím, že od okamžiku zahájení správné terapie (ergo stanovení správné diagnózy), bude novým, zdravým buňkám kůže trvat nejméně čtyři týdny, než se v kůži objeví a tak může trvat mnoho týdnů, než se kůže zcela vyhojí. V případě neléčitelné nemoci se snažíme dělat to nejlepší, co umíme, tedy chorobu a její příznaky alespoň kontrolovat pomocí léků, diet, šamponů, sprejů, vitamínů a dalších doplňků stravy – a to po zbytek života pacienta. Úspěšná léčba chronické kožní nemoci vyžaduje stanovení správné diagnózy. Mnoho různých chorob, ve výsledku se zcela odlišnými terapeutickými přístupy, se projevuje podobnými nebo stejnými klinickými příznaky.
Typickým příkladem je „svědění“ (pruritus). To není diagnóza, stejně jako jí není „alergie“. Veterinární lékař musí stanovit, co způsobuje pruritus v daném případě a který pes je alergik. To vyžaduje velmi pečlivý, až detektivní přístup s jasně definovaným diagnostickým postupem. Pokud tedy majitel už poněkolikáté opouští veterinární pracoviště s další várkou veterinární kosmetiky a slovy lékaře „Tohle nasadíme a uvidíme, co to udělá“, je možná čas vyhledat jiné pracoviště s aktivnějším přístupem a snahou skutečně najít řešení, jehož výsledkem by měl být zdravý nebo správně léčený pes. Je tak lze odlišit nemoc léčitelnou od té pouze kontrolovatelné.
Co když je to jenom příznak?
Kožní obtíže jsou často jen jedním z klinických příznaků nějakého jiného – celkového – onemocnění. Proto je tak důležité v mnoha případech provést například odběr krve, z pohledu majitele přicházejícího kvůli kožním obtížím vyšetření zcela zbytečné a drahé. Veterinární lékař se také bude majitele ptát na zdánlivě nesouvisející otázky, jako například kolik toho jejich pes vypije, jak často močí, zda je aktivní či naopak snadno unavitelný. Pro skutečně vypovídající anamnézu (neboli předchorobí) je velice důležité, aby se psem přišel do ordinace ten člen rodiny, který toho o psovi ví nejvíce a může tedy fundovaně tyto informace poskytnout.
Kromě zdraví zvířete je důležité i zdraví lidí. Některé z kožních chorob patří mezi zoonózy, tedy nemoci přenosné ze zvířete na člověka. Pokud budeme přešlapovat na místě a stanovení diagnózy bude trvat déle, než je nutné, může dojít během této doby k nákaze členů rodiny i dalších lidí. Může to být chyba lékaře a jeho nevhodného postupu, často ale dochází k prodlevě z důvodu zanedbání majitele – zejména pokud nepodává léky dle doporučeného schématu a nechodí na smluvené kontroly. Právě u řešení chronických (kožních, ale i jiných) chorob je spolupráce lékaře a majitele a jejich vzájemná důvěra naprosto klíčová.
Money, money, money……
Nedá mi to, abych se v souvislosti s tématem kožních chorob nezmínila také o financích. Jak již bylo řečeno, může být řešení kožního problému proces trvající několik měsíců, ba i celý zbytek života zvířecího pacienta. Tento proces má několik částí. První je vstupní vyšetření a sepsání anamnézy. Výsledkem je pak soupis diferenciálních diagnóz a návrh dalšího postupu k jejich postupné redukci až na tu pravou. Kromě první návštěvy, která velmi často zabere jednu i více hodin a za niž je majitel ještě ochoten lékaři zaplatit, se pak jedná o další vyšetření a kontroly. Ty už ale bývají často pokládány za součást té první návštěvy a účet za kontrolu je pak majitelem přijímán s rozpaky a údivem.
I když je kontrola skutečně jen kontrola, kdy se lékař na zvíře jen podívá a někdy nic dalšího neudělá, musí při hodnocení stavu pacienta využít svých znalostí nabytých při šestiletém studiu na univerzitě a svých zkušeností z praxe. Toto jeho úsilí bývá pak ve většině případů korunováno úspěchem – vyléčeným pacientem. Kdyby veterinář za celý den zkontroloval dvacet rozléčených kožních pacientů a žádnému z jejich majitelů by kontrolu neúčtoval, jak dlouho by mohl své podnikání provozovat? Je to samozřejmě řečeno s nadsázkou, ale kromě toho, že každý veterinář dělá svoji práci s láskou ke zvířatům, také jí musí být schopen se uživit.
Dnešní článek – tedy úvod do problematiky kožních chorob psů – předchozími trochu emotivními větami, vycházejícími z mých ordinačních zkušeností, končí. V příštím čísle se již budu věnovat nejčastějším kožním chorobám našich psích miláčků.
