16.1.2017

Také se vám to někdy stalo? Udělal to Váš pes nebo jste toho byli svědky na procházce a děkovali jste tomu nahoře, že to nemusíte řešit Vy? Ano, mluvím o koprofagii, tedy pojídání nalezené stolice našimi jinak miláčky k zulíbání. Pokud jste právě poobědvali, nechte si můj dnešní příspěvek na vhodnější chvíli. Ale téměř jistě, máte-li Vy nebo Vaši známí či příbuzní fenu, se ve vašem okolí najde někdo, komu se budou informace v dnešním článku jednou hodit.

Pár zajímavých faktů

Američtí vědci (kdo jiný by měl na takový výzkum čas a peníze, že?) zkoumali fenomén koprofagie a výsledkem této studie z roku 2012 na 3000 psech a jejich majitelích je pár zajímavostí.

  • 16 % psů je klasifikováno jako skuteční „labužníci“ a byli přistiženi minimálně 5x
  • 24 % psů bylo přistiženo „při činu“ minimálně jednou
  • Koprofagie je pravděpodobnější v domácnostech s více psy. Tam, kde žije jen jeden pes, se jednalo o 20% podíl, v domácnostech se třemi a více psy už vzrostl na 33%
  • Psa postiženého koprofagií není obtížnější naučit čistotnosti než ostatní psy
  • Feny jsou častěji koprofágové a nekastrované feny jsou v čele žebříčku vůbec
  • 92% z nich dá přednost čerstvé stolici, největší lahůdkou je ta zmrzlá
  • 85% psů pozře jen cizí výkal
  • Psi, kteří mají sklony ke krádežím jídla ze stolu, budou pravděpodobněji také koprofágové

Proč to vlastně dělají?

Přesto, že většina příčin koprofágie patří do skupiny poruch chování, některé z nich jsou známé nosologické jednotky. Je proto velmi důležité, než začneme psa trestat, vyloučit možné zdravotní příčiny. K nim řadíme (choroby uvedené v tabulce.) například parazitózy, nutričně nevyváženou stravu, onemocnění slinivky břišní (diabetes i snížená produkce trávicích enzymů), malabsorpční syndrom, některé hormonální poruchy (např. sníženou funkci štítné žlázy a hyperadrenokorticismus) nebo podávání některých léků (např. steroidů). Vyloučíme-li poruchu zdravotního stavu, musíme se soustředit na behaviorální problém. Do této skupiny patří např.:

  • stres z izolace  – pes žijící osamoceně v kotci bez kontaktu s člověkem či jiným psem
  • stres z malého životního prostoru – naopak psi žijící ve stísněných podmínkách např. v přeplněné kleci s jinými psy
  • strach z trestu – při neadekvátním bití při nácviku hygienických návyků, pes ve strachu z nálezu stolice při selhání ji raději pozře, což vede k dalšímu trestu a začátku začarovaného kruhu
  • snaha o získání pozornosti – pes zjistí, že pozře-li výkaly, dostane se mu pozornosti od jinak netečného majitele
  • neadekvátní asociace se skutečnou potravou – má-li pes umístěnou misku s jídlem blízko místa, kde vykonává potřebu, dojde ke spojení pachu výkalů a jídla a pes pak není schopen poznat rozdíl
  • soužití se starým nebo nemocným psem – zdravý pes občas pozře stolici staršího nebo nemocného psa, s nímž žije v jedné domácnosti. Vědecké hypotézy hovoří o atavistické snaze zamést stopy před možnými predátory.
  • případně zmatení štěněte cítícího zápach stolice z matčina dechu po její toaletě prostředí vrhu.

Co jsou schopni pozřít?

Pes si může „pochutnat“ na celé řadě druhů výkalů – psích vlastních i cizích, lidských, kočičích, koňských i ptačích. Bylo zjištěno, že většinou se jedná o cizí stolici. Mě osobně připadá nejhorší varianta obliba lidské stolice. U psů, kteří žijí v domácnosti s kočkou, to mohou být kočičí. V takovém případě je nutné zamezit přístupu psa k toaletě nebo instalovat toaletu krytou s dvířky. Oblíbené jsou koňské výkaly, a to zejména u psů pohybujících se na koňských farmách. Problém nastane, pokud se jedná o štěně právě měnící mléčný chrup za trvalý, neboť zde hrozí přestup bakterií způsobujících tetanus z koňské stolice do organismu psa přes dásně narušené právě se vyměňujícími zuby. Výsledkem pak může být rozvoj příznaků tetanu u postiženého štěněte.

Jaká jsou rizika?

Kromě výše zmíněného možného přenosu bakterií tetanu spočívá velké riziko v přenosu různých infekčních a parazitárních onemocnění. Na prvním místě jsou parazité všeho druhu – jednobuněční i mnohobuněční. Mohu zmínit například giardie, škrkavky nebo tasemnice. Proto je nutné psy, kteří koprofagií trpí, odčervovat mnohem častěji než to obvykle majitelé dělají, a to ideálně alespoň jednou za tři měsíce.

Nějaká prevence?

Bylo dokázáno, že ten, kdo během výcviku čistotnosti strká svému štěněti nos do jeho stolice jako trest za nález výkalů doma, čelí pak v dospělosti koprofagii u svého psa častěji. Pokud má chovatel vrh štěňat doma, měl by uklízet stolici a udržovat čistotu v prostředí, kde se štěňata pohybují. Ty totiž při průzkumu okolí ochutnají všechno, co najdou, a z ochutnávání stolice sourozenců se pak vyvine zlozvyk v dospělosti. Dalším preventivním opatřením je u psů, zejména štěňat, pohybujících se v okolí koní, vakcinace proti tetanu.

A co s tím můžeme dělat?

Důležité je uklízet stolici ze zahrady či okolí domu, pokud se tam pes chodí venčit. Na procházkách po psu ihned uklízet a snažit se ho mít v dohledu. Důsledný trénink je u psů chodících na volno nezbytný. Vidíme-li, že se zajímá o cokoli na zemi, trénovat povel např. „fuj“, nebo „nesmíš“, psa přivolat a odměnit pamlskem. Zaměříme tak jeho pozornost na odměnu, kterou dostane, když nalezenou stolici opustí. Pokud je na vodítku, nenechat ho očichávat výkaly.

Když je příčinou nemoc

Jako první je samozřejmě nezbytné vyloučit výše zmíněné choroby, případně po potvrzení některé z nich zahájit adekvátní terapii. V případě, že důvodem koprofagie je nesprávné složení stravy, může pomoci změna typu zkrmovaného proteinu v dosavadní dietě (např. kuřecí na hovězí apod.). Ještě častěji pomáhá změna granulované stravy na doma připravovanou, pokud to je v možnostech majitele. Jako další opatření můžeme zvířeti přidat vitamínové a minerální doplňky, případně vlákninu. Pankreatické enzymy pak pomohou k lepšímu využití složek potravy a jejich pozitivní účinek byl v řešení koprofagie rovněž prokázán.

Na závěr

Pamatujte, že konzumace stolice je normální třeba u králíků, ale nikdy u psů. Proto, pokud to Váš zvířecí miláček dělá, rozhodně je důležité snažit se přijít na to, zda jeho počínání nemá nějaký odstranitelný důvod. Bezhlavé trestání celý problém pravděpodobně nevyřeší, i když pes navrátivší se z lesa s plnou tlamou něčích výkalů k tomu zdánlivě může být dobrým důvodem.