K volbě tohoto tématu mě přivedlo naprosto neobvyklé množství pacientů s ušními obtížemi, s nimiž jsme se v naší ordinaci setkávali toto léto. Tento článek vzniká v polovině léta a každý den máme dva až tři pacienty přicházející s intenzivní bolestí ušních boltců. Ti z Vás, kdo s tímto problémem letos již veterinární pomoc vyhledali, tuší, co je příčinou. Ano, jsou to cizí tělesa a sto procent z nich jsou osiny. Nicméně tento stav může mít příčin mnohem více a některé z nich mohou psího pacienta opravdu potrápit, zejména když není včas odhalena primární příčina.

Co je to tedy ta osina?

Před pár dny, kdy jsem po krátkém boji s pacientem odmítajícím otoskopické vyšetření na dně zvukovodu identifikovala právě osinu, se mě po vyslovení diagnózy majitel zeptal, co to vlastně ta osina je. Osina je shluk semen trávy chráněný velmi pevným obalem a několika ostrými a pevnými výběžky. Některé z těchto výběžků vypadají jako háčky. Když se tento kousek trávy dostane ostrým koncem pod kůži, zafixují ho tyto háčky v podkožní tkáni. Osina pak může putovat pod kůží i do vzdálenějších míst a organismus ji jen velmi těžko sám vyloučí. V místech, kde se nachází a kudy prochází, způsobuje silné záněty a abscesy. Setkáváme se s ní nejčastěji v ušním boltci, ale také pod kůží v meziprstí, pod očními víčky nebo v nosní dutině. Anatomické uspořádání zvukovodu je bohužel důvodem, proč je někdy velmi obtížné osinu z jeho spodních částí odstranit. Pes, zejména dlouhosrsté plemeno s dlouhými boltci (např. kokršpaněl, kavalír, jezevčík) si při běhání ve vysoké neposekané trávě nabere travní semena na srst v okolí uší. Při dalším pohybu se osiny ze srsti posunou nejprve do horní části zvukovodu, která je ještě celkem snadno přístupná a pak postupují přes ohyb hlouběji do spodní části, z níž už je možné je odstranit jen pomocí k tomu určeného nástroje. Proto je velmi důležité snažit se při procházkách vyhnout vysoké neposečené trávě a po každé, i krátké procházce, důkladně prohlédnout srst okolo uší i všechny packy. Inspekce musí být soustředěna zejména na prostory mezi prsty a okolo velkého polštářku na spodní straně packy. Horké a suché dny před začátkem léta byly letos důvodem k neobvykle časnému zahájení sezóny osin. Klinická manifestace osiny v uchu je zpravidla velmi dramatická, pes si neustále ucho drbe, při pokusu o prohlídku naříká. Celý problém vzniká náhle, obvykle po procházce. Pokud není osina ihned odstraněna, dochází k rozvoji zánětu a po několika dnech je obtížné cizí těleso přes zánětlivý sekret identifikovat. Proto je opravdu důležité nečekat na to, zda se náhodou ucho samo nezlepší a co nejdříve vyhledat pomoc.

Když to je „jenom“ zánět

Psí ucho je díky svému utváření skvělý inkubátor pro mnoho různých patogenů. Ve zdravém zvukovodu panuje určitá mikrobiální rovnováha, při níž jsou „hodné“ mikroorganismy v převaze. Dojde-li ale k narušení tohoto ideálního stavu, přemnoží se ty „zlé“ a dochází k rozvoji zánětu. Ono narušení rovnováhy je způsobeno různými okolnostmi. Tou první je některé z primárních onemocnění, kdy zánět v uchu je jen jeho projevem a prosté potlačení zánětlivých projevů celý problém nevyřeší. Další jsou pak situace, které mohou přispět k rozvoji zánětu – například vniknutí vody do ucha při koupeli, nebo zmíněné cizí těleso. Patogenů, hrajících významnou roli při ušních zánětech u psů je celá řada. Patří sem bakterie a kvasinky. Některé bakteriální kmeny je možné potlačit snadno běžně dostupnými antibiotiky ve formě kapek, jiné, např. Pseudomonas nebo Proteus, dokážou těmto preparátům úspěšně vzdorovat a je nutné sáhnout po silnějším kalibru. Aplikaci dalších antibiotik by ale měl předcházet odběr vzorku na bakteriologickou kultivaci a následná léčba by měla být již cílená. Stejně důležité je cytologické vyšetření ušního stěru – při něm lze identifikovat kvasinky. Ty mohou být velmi významným faktorem při rozvoji zánětu. Lokálních preparátů k léčbě zánětu ucha máme k dispozici jedenáct. Obsahují různá antibiotika, antimykotika, většinou kortikoidy a další pomocné látky. Pro vyléčení ušního zánětu není nic horšího, než bezcílné střídání těchto preparátů. Je to nejlepší cesta k vytvoření antibiotické rezistence. Proto je důležitá diagnostika, jak možného primárního problému, tak i konkrétního patogenního mikroorganismu. Majitelé někdy nechtějí utrácet peníze za diagnostiku, neboť si pamatují, že kapky „vždycky zabraly“. Tento přístup je ale krátkozraký a může vyústit v opravdu vážný problém. Neustále se vracející záněty poškozují kožní výstelku zvukovodu. Postupně dochází k zesílení kůže a zužování zvukovodu. Mohou se vytvářet bradavice, vazivové srůsty nebo nádory. Se zhoršujícím se přístupem vzduchu do zvukovodu se v něm stále lépe daří patogenům a problém se zhoršuje. Je stále obtížnější zánět vyléčit a nakonec se jediným řešením může stát chirurgický zákrok. Jedná se velmi náročný a drahý úkon, který musí provádět specialista. Proto je rozhodně lepší hned od začátku přistupovat k zánětu v uchu zodpovědně a nepovažovat ho za banalitu.

Takže to může být i alergie?

Alergické onemocnění je jedna z nejčastějších primárních příčin recidivujících zánětů vnějšího zvukovodu. Studie uvádějí, že až polovina těchto zánětů je způsobena právě některou z alergií. Kromě ní zde mohou hrát roli také některá autoimunitní nebo hormonální choroby. Ale zpět k alergiím. Na prvním místě je v tomto případě atopická dermatitida, při níž jsou příčinou problému alergeny obsažené ve vzduchu. Dále se může jednat o alergii na krmivo. Důležité je uvědomit si, že opakující se záněty vnějšího zvukovodu mohou být skutečně  jediným příznakem těchto alergií. V takových případech je komplexní alergenodiagnostika jedinou možností, jak stanovit a léčit pravou příčinu pacientových obtíží.

A co parazité?

Poměrně vzácně bývají příčinou parazité, zejména původce ušního svrabu. Pokud to ovšem JE tento roztoč, bude nezbytné vyšetřit mikroskopicky výtěr z postiženého ucha. Léčba parazitární invaze je odlišná od léčby bakteriálního, nebo kvasinkového původce. Dlouhodobá aplikace antibiotických kapek obsahující kortikosteroidy může v takovém případě celý problém ještě zhoršit.

Jak správně pečovat o psí uši

U malých štěňat se uší boltce jenom prohlíží, a pokud to není nutné, nijak se nečistí. Určité množství ušního mazu je v pořádku a není třeba ho proto odstraňovat. Psí ucho má rovněž svou charakteristickou „vůni“ a pokud si ji majitel dokáže zapamatovat, bude snáze odlišovat zápach při zánětu vnějšího zvukovodu. Tím, co může odstartovat potíže s ušními záněty, je koupel.  Před ní je vhodné ušní boltce vycpat smotkem vaty, osobně používám s úspěchem dámské odličovací tampony. Po koupání ale majitel nesmí zapomenout vatu odstranit a po té boltec ještě jednou vytřít krouživým pohybem do sucha vatou na prstě. Zbytek vody ve spodní části zvukovodu totiž vytvoří příznivé prostředí pro rozmnožení patogenních mikroorganismů. Záněty uší jsou také častější u psů, kteří mají rádi venkovní vodní toky – řeky, rybníky a další vodní zdroje, které mohou být zejména v parném létě zdrojem patogenních mikroorganismů. Doporučuji po takové koupeli psa osprchovat čistou vodou, uši vykapat větším množstvím čistících kapek, vytřít smotkem vaty a zbytek nechat vyklepat. Čistící roztok bývá velmi dobrým pomocníkem v péči o uši u psů trpících opakovanými potížemi. Tyto preparáty, kterých je na trhu spousta v různém složení, pomáhají nastolovat onu důležitou mikrobiální rovnováhu ve zvukovodu. Za nejúčinnější považuji roztoky obsahující účinnou látku chlorhexidin. Na závěr ještě zmínka o stále diskutovaném vytrhávání srsti z ušních boltců. Na to se názory dosti liší. Mám zkušenost, že u psů s recidivujícími obtížemi a hustě zarostlým zvukovodem pravidelné odstraňování srsti pomáhá zlepšit přístup vzduchu do prostoru, kde k přemnožení patogenních mikroorganismů dochází. Kromě toho tam lépe pronikají lokálně aplikovaná léčiva. Nejsem příznivcem preventivního vytrhávání srsti u zdravých psů, ale u chronicky postižených zánětem zvukovodu ano. Také zde je důležitý individuální přístup a zkušenost majitele či veterinárního lékaře.