Mojí psí holce Adélce bylo v červnu 15 let. Sedím tu a před očima mi běží obrázky z jejího mládí. Jak byla jako štěně vystrašená, když jsme ji přivezli domů a za týden už jí bylo všude plno. Jak byla zlobivá a úžasná a chtěla s námi spát v posteli. Jak přivítala moje dvojčata, když jsme je přivezli z porodnice. Jak milovala mojí těžce nemocnou maminku a jak její psí láska nám pomohla překonat všechny rodinné tragédie, které nás potkaly.
Dnes je to psí stařenka a úžasná je pořád. Stáří ale přineslo do jejího života mnoho změn v mnoha oblastech. Každý majitel psa, má-li to štěstí, že se jeho pes dožije vyššího věku, se s těmito změnami setká. Budete-li vědět, jak se ke stárnoucímu psovi chovat, bude pro něj život ve stáří snazší. Připravit se na to Vám mohou pomoci následující řádky.
Co se vlastně ve stárnoucím organismu odehrává?
Jak stárnoucí organismus zpomaluje své životní pochody, potřebuje méně energie a tak se zvyšuje tendence k ukládání tuků. Je proto třeba u jedinců s dispozicí k tloustnutí hlídat denní krmnou dávku a nezapomínat, že i pamlsky se do denního energetického příjmu počítají. Naopak někteří jedinci mohou vlivem zhoršeného trávení přijaté stravy nebo vlivem nemoci hubnout. Oběma extrémům je nutné věnovat pozornost. Ve stáří se také snižuje elasticita kůže, dochází k úbytku srsti a k jejímu šedivění až zbělení. Sluch a zrak se zhoršují, stejně jako pozornost a paměť. Mění se spánkový rytmus a setkáme se často s menší potřebou spánku v noci a naopak větší ve dne. Svalový tonus slábne a svalová hmota ubývá. Snižuje se schopnost imunitního systému bránit se infekcím. Proto je důležité navzdory mnohdy zažitým zvykům pravidelně staré psy očkovat a odčervovat. Zhoršují se funkce důležitých orgánů – srdce, ledvin nebo jater. To všechno zní celkem strašlivě, ale mám i dobré zprávy. Díky velkému pokroku veterinární medicíny máme spoustu terapeutických možností, jak projevy stáří zmírnit. Umíme léčit mnoho chorob, které se ve stáří vyskytují. Stáří není důvodem k životu v nemoci a i staří pejsci mohou žít skvělé a aktivní životy.
Kdy u psa mluvíme o stáří
Skutečný začátek rozvoje geriatrických změn v organismu je velmi individuální. Každý pes je jiný. Obecně lze říci, že velcí psi stárnou rychleji než malá plemena a jejich kříženci. Rozdíly jsou opravdu velké. Německá doga začíná stárnout ve věku 5 až 6 let, kdy čivava bude prožívat svá střední léta. Ta bude seniorem okolo 10 až 11 roku svého věku. Velká plemena, jako je například zlatý retrívr, budou v seniorském věku mezi 7 a 9 rokem života. Hlavní roli v časnosti nástupu seniorských změn hraje genetika, výživa a vlivy prostředí.
A s čím se majitelé stárnoucího psa setkávají nejčastěji a bývá to důvodem jejich návštěvy veterinárního zařízení?
Najednou je pomalejší a hůře se hýbe….
Zdravotní stav kloubních struktur se s věkem zhoršuje. Kloubní chrupavka se opotřebovává a postupně se rozvíjejí degenerativní změny. S tím se také objevují první bolesti pohybového aparátu. K oddálení této chvíle je důležité hlídat tělesnou hmotnost a umožnit zvířeti rozumnou dávku pohybu každý den. Pro zdraví kloubů jsou vhodnější kratší procházky a častěji, než jedna dlouhá. Pobyt venku by měl trvat ideálně 20 až 30 minut a jakmile je zřejmé, že je pes unavený, je vhodné otočit se k návratu. Objeví-li se první náznaky kloubních obtíží, je možné začít s podáváním kloubní výživy. Snažíme se vybrat preparát s více účinnými složkami. Veterinární lékař je ideální zdroj informací o nejvhodnějším složení. Zhoršují-li se přesto pohybové obtíže, je možné zahájit léčbu nesteroidními preparáty. Jedná se o léky obdobné našemu ibuprofenu – působí proti zánětu, bolesti a otoku. Lze je podávat krátkodobě i dlouhodobě v závislosti na intenzitě klinických příznaků. V každém případě je nutné vyvarovat se lékům z domácí lékárničky a případnou léčbu svěřit do rukou veterinárního lékaře. Tyto léky totiž mohou mít výrazné vedlejší účinky, zejména jejich humánní varianty podané zvířeti. Nakonec zmíním důležitost péče o délku drápů. Starší zvíře s menším podílem pohybu mívá často tendenci k jejich přerůstání. Bohužel s tím ruku v ruce jde také čím dál menší tolerance k jejich stříhání. Majitelé tak často zanedbají zkracování drápů s tím, že nechtějí starého pejska trápit. Přerostlé drápy ale mohou způsobit zvířeti mnoho potíží a bolesti. Kromě toho mohou být příčinou chronického kulhání. Nechce-li si Váš pes nechat ostříhat drápy, nebo se bojíte, že ho střihnete, zajděte s ním na veterinu nebo do psího salónu.
Nacházíme loužičky
Nejčastěji se s tímto problémem setkáváme u starších kastrovaných fen větších plemen. Absence pohlavních hormonů podporuje slabší tonus svěrače krčku močového měchýře. Typicky fena vstane po odpočinku nebo ráno a v jejím pelíšku najdeme mokré místo. Příčin ovšem může být více – například zánět či jiné onemocnění močových cest. V každém případě lze ovšem inkontinenci léčit pomocí preparátů nehormonální či hormonální povahy. Pro vyloučení ostatních příčin bude ovšem jako první nutné vyšetřit moč.
Na procházce se zadýchává
Kromě zhoršující se unavitelnosti se může objevit u staršího pejska také kašel. Příčinou může být některá z chorob srdce, u starších zvířat se jedná nejčastěji o nedomykavost srdečních chlopní. Pes může žít s tímto problémem několik let bez jakéhokoli klinického příznaku. Ty se objeví až v okamžiku, kdy srdeční sval přestane kvůli své poruše zvládat distribuci dostatečného množství okysličené krve do krevního oběhu. Čím dříve je srdeční vada objevena, tím dříve lze zahájit medikaci a tím déle srdce vydrží pracovat. Proto je tak důležité psa každý rok při očkování klinicky vyšetřit a poslechnout jeho srdeční akci. Začne-li Váš pes zvládat jen stále kratší procházky nebo objeví-li se v noci a k ránu kašel, je nutné co nejdříve navštívit veterinárního lékaře.
Když mě olízne, jeho dech zapáchá
Další obtíže vyskytující se u naprosté většiny psích seniorů souvisí se zánětem dásně a zubním kamenem. Je skutečně důležité věnovat psímu chrupu pozornost i ve stáří. Přesto, že se majitelé obávají celkové anestezie u svého psa, ponechání zubů a dásní ve špatném stavu může mít za následek chronické bolesti a potíže s jídlem. Bakterie způsobující zánět dásní zase mohou být krevním oběhem přeneseny do dalších orgánů a být zdrojem zánětu třeba v játrech, ledvinách nebo srdci. V dnešní době máme k dispozici velice bezpečné druhy anestezie a určitě stojí za zvážení alespoň konzultace s veterinárním lékařem o případném ošetření chrupu. Ideální příležitostí k domluvě je například každoroční očkování.
Chová se divně a občas vypadá zmateně
Podobné změny v mozkové tkáni, jaké nacházíme u lidí s Alzheimerovou chorobou, se mohou vyskytovat i u starých psů. I klinické projevy jsou podobné – pes se občas zastaví, jako by nevěděl, kam má jít. Někdy se zastaví s hlavou u zdi a jen stojí. Začne v noci chodit po bytě a přes den spí. Někdy štěká a nemá k tomu žádný důvod. Ovšem dobrá zpráva je, že máme léky, které stejně jako u lidí, mohou i u zvířat mozkové funkce do určité míry zlepšit. Objeví-li se tedy takové projevy a zmatenost u Vašeho psa, určitě se poraďte s veterinárním lékařem. V chování starého psa se mohou projevit i další změny. S tím, jak hůře vidí a slyší, stávají se někteří psi bojácnými. Ochranu hledají u majitele a tak i ti, kteří byli celý svůj život spíše odtažití, najednou se mazlí více než dřív a jsou mnohem přítulnější. Bohužel není tomu tak vždy a naopak se může vyskytnout i jedinec, který bude s pokročilejším věkem stále nevrlejší a nevrlejší. V každém případě je důležité změnu povahy respektovat. Jak říká známé přísloví, „Starého psa novým kouskům nenaučíš“.
