V sobotu ráno se v mediích objevila zpráva, že virus SARS – CoV – 2 byl nalezen u kočky v Belgii. Obávám se, že by toto strohé konstatování mohlo mít za následek paniku a nové obavy z možného přenosu především ze zvířete na člověka. Možnost, že by domácí zvířata mohla být zdrojem infekce pro člověka, je zatím i ve světle aktuálního dění stále vědeckými autoritami popírána.

Co zatím o infikovaných zvířatech víme?

V tuto chvíli byly na celém světě oficiálně potvrzeny tři případy nálezu nového typu koronaviru u zvířat. První dva byli psi z Hongkongu. V minulém příspěvku jsem psala o sedmnáctiletém pejskovi, který uhynul dva dny po návratu z karantény. Druhý případ byl německý ovčák z oblasti Pok Fu Lam v Hongkongu, který byl pozitivně otestován, ale neměl žádné klinické příznaky. Třetí je nyní kočka v Belgii.

Aktuální případ

Z toho, co zatím víme, vyplývá, že kočku nakazila její majitelka, která měla asi týden příznaky nemoci COVID-19. Obě žijí ve valonském městě Liege. Média uvádějí, že majitelka má se svojí kočičkou velmi blízký vztah. U kočky se objevily dýchací potíže, průjem a zvracení. Virus nebyl objeven ve stěru dýchacích cest, jak je to obvyklé, ale ve stolici. Je otázka, proč byl testován tento vzorek. Bylo to proto, že odběr hluboko z dýchacích cest nebyl u kočky možný? Nebo proveden byl a výsledek byl neprůkazný nebo negativní? Těžko říci. V každém případě nevíme nic o předchozím zdravotním stavu infikované kočky. Možná měla, jak to nyní bývá u lidí s vážnějším průběhem nemoci, další choroby. Pokud tomu tak je, možná je virus SARS – CoV – 2 u této kočky jen komplikací a přidruženým problémem jiných zdravotních obtíží. Nakonec evropské i belgické státní zdravotní autority deklarují, že toto je ojedinělý případ a nelze na jeho základě předpokládat výrazný nárůst dalších podobných případů.

A jaké z toho plyne ponaučení?

Uvědomíme-li si skutečnost, že při počtu asi půl miliónu pozitivně testovaných lidí na celém světě máme tři případy pozitivně testovaných zvířat, nelze než s tím souhlasit. Nákaza majitele od jeho zvířecího miláčka zatím prokázána nebyla. Přesto platí to, co bylo řečeno v úvodním článku. Máte-li příznaky respiračního onemocnění, snažte se vyhýbat blízkému kontaktu se svým zvířetem, jakkoli to může být těžké pro obě strany. Nošení roušky, neustálé mytí rukou mýdlem, ideálně s občasnou dezinfekcí je dnes naprostou samozřejmostí. Na závěr bych se ráda vyhnula dnes nadmíru používané větě o tom, jak to všichni, potáhneme-li za jeden provaz, bezvadně zvládneme. Takže raději takto: Řiďme se zdravým rozumem a ono to půjde.