SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ KOČEK

Koček jako domácích mazlíčků stále přibývá, přeci jen jes nimi méně práce a starostí než se psem – odpadá venčení, výcvik,finanční náklady na chov jsou nižší a přitom jsou hravé a přítulné. Mnozímajitelé psů však  říkají, že by kočkunechtěli – je prý příliš nezávislá a málo komunikuje s člověkem. Tentomýtus není úplně pravdivý,  kočka je všakskutečně jiná než pes. To je dáno odlišným způsobem života, který můžemepozorovat u divoce žijících koček. Každý jedinec si vytváří své území, na němž jsouvítáni jen někteří příslušníci jeho druhu a pohlaví. Kočky - samice mají menšíteritorium, které je dáno nabídkou potravy v něm, kocouři mají většíteritorium, které zpravidla zahrnuje několik teritorií samičích. Kočka se budechovat dominantně na svém území a podřízeně v teritoriu jiné kočky.Většina koček vykazuje vysoký stupeň tolerance vůči ostatním jedincům svéhodruhu a spíše ustoupí, než by byla agresivní.

 U koček není dánapřesná hierarchie jako u psů, přesto můžeme u volně žijících společenstev kočekpozorovat utváření určité sociální struktury. Kočky mezi sebou nebojují o místo„vůdce“ smečky, ale může např. docházet k bojům dvou kocourův přítomnosti říjící kočky. Trochu odbočím -  to je také důvod, proč je kastrace kocouradoma chovaného a chodícího ven mezi ostatní kočky doporučitelná. Je totižstatisticky dokázáno, že nekastrovaný kocour chodící ven žije kratší dobu nežkocour kastrovaný, který se bude držet více doma a nebude se účastnit „venkovníchrvaček“.

Každá kočka je individuální osobnost, která bude preferovat to, co budejiná zavrhovat -  např.různé typy hraček,způsob hry, některá bude hravější a zvědavější, jiná spíše klidnější asamostatnější. Pokud  si tedy nezkušenýmajitel pořídí kočku, může se stát, že bude jejím chováním zaskočen. Neznalostpřirozeného chování kočky a nerespektování jejích potřeb může vyústitv poruchu chování vyžadující odborný zásah. Nejčastější  problémy a možnosti jejich řešení  proberu v příštím sloupku.