7.12.2005
Koček jako domácích mazlíčků stále přibývá, přeci jen je s nimi méně práce a starostí než se psem – odpadá venčení, výcvik, finanční náklady na chov jsou nižší a přitom jsou hravé a přítulné. Mnozí majitelé psů však říkají, že by kočku nechtěli – je prý příliš nezávislá a málo komunikuje s člověkem. Tento mýtus není úplně pravdivý, kočka je však skutečně jiná než pes. To je dáno odlišným způsobem života, který můžeme pozorovat u divoce žijících koček. Každý jedinec si vytváří své území, na němž jsou vítáni jen někteří příslušníci jeho druhu a pohlaví. Kočky – samice mají menší teritorium, které je dáno nabídkou potravy v něm, kocouři mají větší teritorium, které zpravidla zahrnuje několik teritorií samičích. Kočka se bude chovat dominantně na svém území a podřízeně v teritoriu jiné kočky. Většina koček vykazuje vysoký stupeň tolerance vůči ostatním jedincům svého druhu a spíše ustoupí, než by byla agresivní.
U koček není dána přesná hierarchie jako u psů, přesto můžeme u volně žijících společenstev koček pozorovat utváření určité sociální struktury. Kočky mezi sebou nebojují o místo „vůdce“ smečky, ale může např. docházet k bojům dvou kocourů v přítomnosti říjící kočky. Trochu odbočím – to je také důvod, proč je kastrace kocoura doma chovaného a chodícího ven mezi ostatní kočky doporučitelná. Je totiž statisticky dokázáno, že nekastrovaný kocour chodící ven žije kratší dobu než kocour kastrovaný, který se bude držet více doma a nebude se účastnit „venkovních rvaček“.
Každá kočka je individuální osobnost, která bude preferovat to, co bude jiná zavrhovat – např. různé typy hraček, způsob hry, některá bude hravější a zvědavější, jiná spíše klidnější a samostatnější. Pokud si tedy nezkušený majitel pořídí kočku, může se stát, že bude jejím chováním zaskočen. Neznalost přirozeného chování kočky a nerespektování jejích potřeb může vyústit v poruchu chování vyžadující odborný zásah. Nejčastější problémy a možnosti jejich řešení proberu v příštím sloupku.
