19.11.2005

Téma výchovy psů načaté v minulém sloupku úvodem do sociálního chování bude dnes pokračovat popisem některých problémů a doporučením konkrétních výchovných metod.

Pokud je Vaše nové štěně dominantní jedinec, bude se snažit se ve smečce uplatnit. Prvním projevem dominance může být agresivita při hře. Je třeba odlišit přátelské vrčení štěněte při přetahování se o hračku od vrčení, které může předcházet kousnutí. Pokud se po Vás štěně „ožene“, jestliže mu berete hračku nebo potravu, nikdy neustupujte. Moment překvapení může hrát svou roli – nezkušený majitel neočekává takové chování od malého štěněte nebo je cílem útoku dítě – z pohledu psa možná jedinec ve smečce mu podřízený. Jakmile štěněti jednou ustoupíme, bude těžké ho příště odkázat na patřičnou (nižší) úroveň v domácnosti. Naší nelibost dáme psu najevo důrazným „nesmíš“ nebo „fuj“. Štěně fyzicky netrestejte, pokud je nezbytné dát najevo svou vůli, uchopte ho za kůži na hřbetě mezi lopatkami a zatřeste s ním, případně ho přitlačte k zemi. Doprovoďte toto gesto i výše uvedenými slovy, příště by mělo stačit slovní vyjádření.

Dalším důležitým bodem ve výchově je naučit štěně vyměšovat nejprve na určeném místě doma a po té venku. Hned jak si štěně přivedeme domů, určíme mu místo, kde se bude moci vyprazdňovat. Většinou je to místo na dlažbě či linu, které vyložíme hadry či novinami. Štěně tam vodíme na začátku tak často, jak je to možné a jakmile se vyprázdní na námi určené místo, hlasitě ho pochválíme. Opět nepoužíváme fyzických trestů, ale spíše se snažíme pochvalami zafixovat vědomí, kde se může a kde ne. Štěně se snažíme také hned, jak to vakcinační schéma umožňuje, venčit venku, aby si co nejdříve navyklo vyměšování mimo domov. Pokud máme k dispozici oplocenou zahradu, kam nemají přístup jiní psi, můžeme štěně vodit ven i před ukončením vakcinačního schématu.

 

PES A JEHO VÝCHOVA  3

Naučit psa vyměšování venku je jedním z důležitých úkolů každého majitele. Rada jak na to byla popsána v minulém sloupku, tentokrát doplním další podstatné informace. Štěně přichází do nového prostředí ve věku kolem 7. týdne, kdy má za sebou 1. vakcinaci od chovatele a před sebou 2. a 3. vakcinaci, která by měla následovat v 8. až 9. resp. 11. až 12. týdnu. Až po poslední 3. vakcinaci může štěně bezpečně mezi ostatní psy. Přesto ho doporučuji již po 2. vakcinaci učit vyměšovat venku na málo frekventovaném místě nebo výše zmíněné zahradě. Čím později ho totiž pustíme ven, tím obtížněji ho budeme zbavovat zvyku močit a kálet doma. Setkávám se občas v ordinaci s vystrašenými majiteli, kterým chovatel zakázal chodit se štěnětem ven i do 6 měsíců věku. Takový pes se bude odnaučovat vyměšování doma jen velmi obtížně. Dalším důležitým bodem správné výchovy je socializace. Hned když si štěně zvykne doma a absolvuje 2. vakcinaci, je třeba ho seznamovat s dalšími jedinci jeho druhu, příp. jinými zvířaty i lidmi. K tomuto účelu můžeme u ještě nedovakcinovaného psa využít psů našich známých a kamarádů. Měli bychom se snažit uchránit štěňátko od silných negativních zážitků – např. napadení jiným psem, protože pak se může buď začít ostatních příslušníků svého rodu bát, nebo vůči nim začne být agresivní.

Dalším důvodem ke změně chování psa může být narození dítěte v rodině. To pes vnímá jako konkurenci a seznamování psa s dítětem je třeba věnovat velkou pozornost. Je důležité se psu stále věnovat a dělit pozornost mezi oba rovnoměrně. Hlavně psa netrestat v souvislosti s dítětem, neboť pes si dítě zafixuje jako důvod svého trestu a páníčkovy nelibosti a nebude ho mít rád. Opět zdůrazňuji preferenci pozitivního přístupu ke zvířeti před fyzickými tresty.

Pokud výchova psa neproběhne tak jak má, začnou se projevovat u psa tzv. poruchy chování. Psychologie zvířat a terapie poruch chování je samostatný obor veterinární medicíny a má své odborníky, s nimiž by měli být vážné případy konzultovány.

Hlavním předpokladem nápravy špatně vychovaného psa je ochota majitele spolupracovat a věnovat tomu spoustu času a úsilí.