8.1.2005

Ztráta sluchu je běžným jevem u stárnoucích zvířat. V některých případech může být ale hluchota dědičná a zvíře neslyší od narození – např. může být vázána geneticky u koček s bílou srstí a modrýma očima. K postiženým plemenům psů patří např. dalmatin, bostonský teriér, starý anglický ovčák, doga a boxer. Seznam plemen se mění podle úrovně plemenitby a obliby plemene, např. u kokršpanělů byla tato vada důslednou selektivní plemenitbou odstraněna.

Hluchota může být způsobena též některými chorobami – např. těžké zánětlivé změny zevního zvukovodu, traumata hlavy, tumory ucha nebo mozkového kmene a podávání některých léků.

Diagnostika je poněkud obtížná a vyžaduje pečlivé sledování reakce zvířete na zvuk. U zvířat chovaných ve skupině je těžké zjistit, zda je některý jedinec hluchý, neboť postižené zvíře následuje reakce ostatních psů –  např. štěňata ve vrhu.

Psa s postižením sluchu není možné vzbudit zvukovým podnětem, mohou se objevit i další příznaky jako je nezvyklé chování – nadměrný štěkot, hyperaktivita, snížená reakce na hlasové povely bez projevu pozornosti pohyby boltců.

Pro zjištění příčiny je nutno provést důkladné vyšetření ušního boltce, rentgenologické vyšetření hlavy a neurologické vyšetření. Přes provedená vyšetření není vždy možno příčinu odhalit a také případná léčba bývá bezúspěšná.

Většina hluchých psů si na svůj stav zvykne velmi dobře. Majitel by se měl pouze přizpůsobit a dávat na svého psa větší pozor, především při procházkách v místech, kde hrozí nebezpečí úrazu, ho držet na vodítku.