17.1.2007

Bezpochyby nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace je vakcinace. Tu totiž musí absolvovat každý pes (povinná vakcinace proti vzteklině) 1x ročně. Chorob, proti nimž je možné se bránit preventivní vakcinací, je samozřejmě více. Stejně jako u dětí se ve veterinární medicíně různí názory na použití tzv. mono či polyvalentních vakcín. Zda očkovat postupně nebo raději více nemocí najednou. Dnešní klasické vakcinační schéma je založeno spíše na polyvalentních vakcínách. První očkování dostane štěně ještě před odchodem od chovatele ve věku 6 týdnů. Velmi častou chybou chovatelů je předání mláděte bez této první vakcinace s tím, že si ji má nový majitel zajistit sám. Takové štěně nemá pro změnu prostředí dostatečné množství protilátek a může snadno onemocnět. První vakcinace zahrnuje obvykle psinku, parvovirozu, infekční hepatitidu a psincový kašel. Při další vakcinaci ve věku 8 týdnů se tyto nemoci revakcinují, přidává se leptospiroza a stejná kombinace se opakuje za 3 týdny. Tím je základní schéma uzavřeno a schází už jen očkování proti vzteklině, které se aplikuje ve věku 3 až 6 měsíců. Jak jsem uvedla na začátku, vakcinace proti vzteklině je v ČR u psů povinná, ostatní výše zmíněné nemoci nikoliv, přesto že onemocnění např. parvovirozou je pravděpodobnější.

Nejčastějším důvodem pro odmítání vakcinace ze strany majitele jsou možné postvakcinační reakce. K těm podle mých zkušeností dochází nejčastěji právě u štěňat při aplikaci druhé nebo třetí vakcíny. Předpokládanou příčinou je leptospirový antigen. Reakce se projeví nejčastěji formou otoku hlavy, pysků, očních víček. Není třeba se obávat, otoky zmizí samovolně asi po půl až několika hodinách. Pokud má štěně dýchací potíže (velmi vzácně), je lépe vrátit se k veterinárnímu lékaři, který aplikací antialergik opadnutí otoku urychlí. U štěňat velmi malých a malých plemen psů asi do velikosti kokršpaněla (např. yorskhirského teriera, čivavy, papilona aj.) se z tohoto důvodu doporučuje provádět vakcinaci proti leptospiroze později – např. v kombinaci s očkováním proti vzteklině ve věku 6 měsíců. Tato choroba by ale rozhodně ve schématu chybět neměla – je totiž přenosná na člověka.

Další vakcinace pak následují vždy 1x ročně kombinovanou vakcínou, která zahrnuje všechny výše zmíněné choroby. Firem dodávajících vakcíny pro zvířata na náš trh je mnoho, každý veterinář používá tu vakcínu, která mu z nějakého důvodu vyhovuje. Majitelé se nemusí obávat, že by některá vakcína nebyla účinná. Pouze v případě proběhnutí postvakcinační reakce je vhodné provést další vakcinaci jinou vakcínou, aby se zvýšila pravděpodobnost, že k jejímu opakování nedojde.