25.7.2007
Dárcovství krve není v humánní medicíně nic neobvyklého a každému z nás se může stát, že bude krev od cizího člověka potřebovat. Je proto chvályhodné, pokud nám lidem nebrání nějaký zdravotní problém nebo „strach z jehel“, když se dárcem krve staneme. Ale možná Vás majitele psů překvapí, že i Váš pes může pomoci jinému psu v nouzi.
Důvodem k transfuzi může být např. velká krevní ztráta při úrazech, chronickém krvácení, otravách, po operacích, také při orgánových selháních (jater nebo ledvin), některých chorobách z poruch imunity aj.
Transfuze krve je aplikace krve (odebrané zdravému dárci) nemocnému příjemci. Její správná účinnost je podmíněná shodou tzv. krevních skupin obou jedinců. Každý ví, že u člověka existují 4 krevní skupiny – A,B,AB a 0. Pes je na tom „hůře“ – je popsáno 8 krevních skupin a u jednoho jedince může být přítomno více z nich. Pokud se v jednom organismu setkají „nekompatibilní“ krevní skupiny, může dojít k tzv. transfuzní reakci, při níž se tělo příjemce brání darované krvi vytvořenými protilátkami. Ty napadnou přijaté krevní buňky a v krevním řečišti je náhle nedostatek červených krvinek, které roznášejí kyslík do tkání. Rozpad těchto krvinek se projeví žloutenkou, anémií, apatií, zhoršení chuti k jídlu, zvýšenou teplotou a až selháním jater. Dalším projevem může být alergická reakce – od mírné kopřivky po těžký anafylaktický šok nezřídka končící smrtí.
Proto by každý člověk měl znát svoji krevní skupinu a před případnou transfuzí je vždy pečlivě zjišťována, aby nedošlo k omylu. U psa je situace jiná, vzhledem k množství krevních skupin a tudíž složitosti stanovení příslušných faktorů se přesné stanovení běžně neprovádí a vychází se ze skutečnosti, že při první transfuzi je riziko transfuzní reakce velmi malé, neboť si tělo příjemce ještě nemohlo vytvořit protilátky. Každá další transfuze ale představuje již značné riziko, takže pokud je opravdu nezbytná, je nutné před ní provést alespoň tzv. křížovou reakci, při níž se smísí krev dárce a příjemce a sleduje se vznik případné nežádoucí sraženiny (tzv.aglutinace).
Pes, který je dárcem krve, musí splňovat několik podmínek – měl by vážit více než 35 kg, zdravý, v minulosti nesměl být příjemcem krve, správně vakcinovaný a alespoň 5 měsíců krev nedaroval. U fen ještě platí, že by neměly mít v anamnéze březost. Samotný odběr je jednoduchý – krev se odebírá přes katetr (kanylu) zavedený do žíly do odběrového vaku v množství 100 až 200 ml, celá procedura trvá většinou 15 – 20 minut.
Odebranou krev je nejlépe použít okamžitě, při správném skladování vydrží maximálně několik dní. Poměrně často je proto majitel nucen shánět po známých a kamarádech někoho se psem splňujícím podmínky dárce, aby mohl pomoci svému psu.
Veterinární nemocnice a kliniky provádějící častěji transfuze mají většinou rejstřík majitelů ochotných dát krev svého psa k dispozici. Pokud jste právě Vy takovým majitelem, obraťte se na svého veterinárního lékaře, může Vám poradit takové pracoviště v blízkosti Vašeho bydliště, kde budou jistě kolegové i majitelé nemocného psa v případě potřeby vděční za Vaši pomoc.
