18.8.2003
Stejně jako u člověka, může se i u Vašeho psa nebo kočky stát, že bude potřebovat doplnit ztracené nebo zničené červené krvinky nebo krevní destičky krevní transfúzí.
Nejčastější situací vyžadující krevní transfúzi je silné krvácení po traumatu např. po autonehodách nebo v průběhu závažných chirurgických zákroků, zvláště pak u zvířat s poruchou krevní srážlivosti.
Hlavním problémem při krevních transfúzích jsou krevní skupiny. Zjednodušeně řečeno, jsou to struktury na povrchu červených krvinek, které říkají imunitnímu systému, že tyto krvinky jsou tělu vlastní a není nutno se proti nim bránit. Pokud se při lékařském ošetření dostanou do krevního oběhu cizí krvinky jiné krevní skupiny, tělo si vytvoří proti nim protilátky.
U člověka jsou známy čtyři krevní skupiny, u psů jsou v hlavní skupině tři, ale celkem jich je známo zatím asi třináct, u koček jsou dvě – A a B.
U psa naštěstí první transfúze i neslučitelné krevní skupiny ve většině případů nevadí, protože si tělo vytvoří protilátky až později, kdy přijaté červené krvinky už splnily svůj úkol. Problém může nastat až při opakované transfúzi, kdy už je imunitní systém vybaven protilátkami. V praxi je ale většinou transfúze nutná pouze jednorázově při náhlém akutním krvácení kdy znamená pro zvíře záchranu života.
Prakticky se transfúze provádí dvěma způsoby. Oba vyžadují spolupráci dárce, jímž je klidný zdravý pes nad 35 kg živé hmotnosti. Prvním je transfúze přímo z dárce do příjemce. Druhý způsob předpokládá odběr krve do krevního vaku. Tuto krev je možno uchovávat asi tři týdny. Ideálně by měly být pacientovi podávány pouze potřebné krvinky nebo destičky, ale jejich izolace je technicky i finančně náročná a proto se provádí téměř výhradně výše popsané postupy.
U koček jsou pouze dvě krevní skupiny. Většina koček má skupinu A, pouze některá plemena mají skupinu B – např. britská, birma, perská nebo devonrex. U koček je ale nutno jako u člověka podávat při transfúzi krev stejné krevní skupiny.
